Volby povinné a jednotné, Komunistická strana zaručeně vždy vítězí. Foto Jindřich Štreit
Stále bojujeme za mír, proto ty holubice všude. Foto Jindřich Štreit
9. dubna 1986, středa
Kino Ponrepo, film Křik.* Moc pěkné, Josef Abrhám úžasný, pořád někde celý den běhá, zatímco jeho žena trpí. Chápu přibližně, že je to alegorie na tíži života a lidské existence. Ale rodit bych v dohledné době stejně nechtěla!
10. dubna 1986, čtvrtek
Taky by to dost těžko šlo, když i milý Martin Hilský dá seminář Shakespeara na 18 hodin ve čtvrtek a psychologii máme v Celetné v pondělí v 19 hodin! (A to mě naštěstí psychologie opravdu zajímá, ostatní filologové se tam válí, jako by byla půlnoc.)
17. dubna 1986, čtvrtek
Miluju polské filmy! Ochranné zbarvení Krzysztofa Zanussiho,** opět ve filmovém klubu v Klimentské, musím ještě nutně najít Strukturu krystalu a Iluminaci, je to o Polsku, přitom jako by to bylo o nás, v odvážnější podobě ovšem. Mladý asistent na filmové vědě Jan Bernard chce prý dělat nějaká promítání v 5. patře, samozřejmě povoleně-nepovoleně, to musím zjistit! Štvou mě moje těžké brýle, čím víc se učím, tím víc mě z nich bolí hlava. Vrhla jsem se tedy na kontaktní čočky, ale je to hrůza – musí se vyvařovat, už dvakrát jsem je v hrnku zapomněla, asi to za tu námahu nestojí a vrátím se ke svým zavařovacím sklenicím.
* Křik, scénář Ludvík Aškenázy, režie Jaromil Jireš (1963). Česká nová vlna, úžasné. ** Krzysztof Zanussi, můj oblíbený polský režisér. Vedle Andrzeje Wajdy představitel „školy morálního neklidu“.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200575