21
Šampaňské docházelo a mísy s jahodami a želatinovými malinami byly prázdné. Ale staříci v apartmá pořád ještě brebentili, mávali sklenicemi a zas a znovu si chodili prohlédnout obrazy. „Jen si představte, že si můžete sáhnout na opravdového Renoira,“ řekla Anna-Greta a obezřetně se dotkla rohu obrazu. „O tom by se mi v životě ani nesnilo.“ Skoro celý den se dohadovali, který obraz je lepší, a nemohli se shodnout. Märtha byla zamilovaná do Moneta a vzpomínala si, že od něj měli v muzeu víc obrazů. Na chvíli ji napadlo, že by je taky mohli ukrást, ale pak si vzpomněla, co četla v tolika detektivkách: opakovat stejný zločin je hloupost. To pak můžou člověka rychle zabásnout, a oni za ukradené obrazy nejdřív potřebují vyinkasovat výkupné. Uklidnila se a vyšla na balkon, kde její spoluviníci postávali se sklenkami šampaňského. Spokojeně se dívali na shon dole na ulici. „Jen si pomyslete, že tohle je kvůli nám,“ řekla Stina a ukázala tam. Před Národním muzeem uzavřeli rozsáhlou oblast, pobíhali tam novináři, policejní auta jezdila sem a tam a všechno natáčely televizní štáby. Za zátarasy postávala spousta čumilů. „Že by někdo vykradl Národní muzeum?“ prohodila Anna-Greta a zařehtala se tak, že se k ní přidali i ostatní. Potom si šťastně přiťukli a dokonce si spolu na balkoně i skočili. Když policejní auta odjela, přestalo je to bavit a vrátili se do pokoje. Motyka s Lumenem si před večeří chtěli zajít do sauny, a zatímco se pařili, dámy si posedaly na pohovku a velkým oknem se dívaly na Stockholm. Stina pracovala na akvarelu Královského zámku a Anna-Greta 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200403