MÁ NOVÁ PŘÍTELKYNĚ
„Ano. Přeskočila jsi balkon.“ „To nemůže být pravda. Vůbec si nic takového nepamatuji,“ bránila jsem se. „To nevadí,“ chlácholil mě muž, „hlavně že zase můžeš chodit a že to bude čím dál lepší.“ Najednou jsem pocítila tak obrovskou únavu, že jsem nebyla schopná mluvit. Položila jsem muži hlavu na rameno a zavřela oči. „Chce se ti spát?“ „Chci zpátky na pokoj,“ zašeptala jsem. „Ale pokoje si přeci ještě užiješ ažaž. Teď jsem tady s tebou já a za chvíli stejně skončí návštěvy. Tak ještě nechoď, nezkracuj naše setkání,“ důrazně odpověděl můj muž. Musím to nějak vydržet. Nechci ho urazit ani rozzlobit. Budu raději mlčet. „Co teď budeš dělat? Budete mít večeři?“ zeptal se, aby řeč nestála. Neodpověděla jsem. Neměla jsem vůbec chuť vysvětlovat, jak se ty podvečery a večery tady vlečou. Jak si s nikým na pokoji nemám co říct. Jak každá ze sousedek blázní. Jedna je královna krásy, druhá má několik manželů a chystá si přibrat dalšího, jiná má farmu hlemýžďů a slimáků přímo pod matrací. A vůbec nejúděsnější je jistá Marta, která je špionka, vlastní odposlechovou kancelář a má nahraného jak našeho prezidenta, tak také amerického. A všem podrobně vysvětluje, že už brzy bude vládnout celému světu. „Není ti moc do řeči? To nevadí, tak příště mi už určitě povíš víc,“ dovtípil se muž. „Konec návštěv, všichni na pokoje,“ ozvalo se zahradou.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200394