Nemysli na to, co to znamená. Mysli jen na Leu. Sebastien vstoupil do kuchyně za ní. Sykl, když uviděl prázdnou pohovku. Pohledem zalétl k Hannah. „Pušku,“ naznačila ústy a on kývl. Dveře spíže byly otevřené. Hannah vklouzla dovnitř. Zatápala na polici, kde zbraň nechala. Ještě když přemýšlela o tom, co bude dělat, když tam brokovnice nebude, dotkla se její ruka police a přejela po dřevě. Prázdná. Hannah vyplýtvala ještě pár vteřin slepým tápáním – znala pravdu, ale potřebovala se přesvědčit, že zbraň tam opravdu není. Vycouvala ze spíže. Sebastien dosud stál ve dveřích, ale obrátil se čelem do haly. Slyšela, jak se pomalu, kontrolovaně nadechl. „Je to v pořádku,“ řekl a jeho hlas ji po těch několika minutách ticha polekal. V jeho tónu bylo něco divného. Něco děsivého. Nedokázala přimět nohy k pohybu. „Co se děje?“ „Je to v pořádku,“ opakoval. „Všechno je v pořádku. Našel jsem Nata.“ Sebastien o krk couvl, pak ještě o jeden. Jak vstoupil do kuchyně, Hannah uviděla, že se mu o hruď opírají hlavně brokovnice. Sebastien zacouval ještě trochu. Za ním následovala brokovnice. Držela ji děsivá, mrtvole podobná verze jejího manžela. „Co tu…“ řekl Sebastienovi chraplavým, přerývaným hlasem. Olízl si rty. Zkusil to znovu. „Co tu… děláte?“ Hannah pořád stála jako přimrazená. „Nate, kde je Lea?“ Postupoval do místnosti a hlavně používal jako bodec, kterým si udržoval Sebastiena od těla. Nespouštěl z něj oči. „Zpátky. Pohovka. Sednout.“ „Kde je Lea, Nate?“ „V bez… pečí. Kdypři?“ nádech. „Přišel.“ Na kuchyňském pultu stál špalek na nože a v něm bylo šest čepelí. Dva metry od ní. „Hned potom, co jsme přijeli. Neboj se. Je to přítel.“ Sebastien usedl na pohovku a položil ruce do klína. „Nevíš… o něm nic, Han.“ „Nate, prověřila jsem ho. Prosím. Dej mi tu zbraň.“ Nate se zapotácel, opřel se ramenem o zárubeň. Hlavně zbraně se zhouply směrem k ní. Ztuhla. Přemýšlela, jaký by to asi byl pocit, mít hruď plnou broků. Jestli 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200368