postihla ještě jednoho Adolfova mladšího bratra. Alois Klaru a její děti týral, ale doma se zdržoval jen málo, protože rodina ho vůbec nezajímala. Jediným zdrojem štěstí byl pro Klaru syn Adolf, kterého zbožňovala: „[…] láska a protektivní oddanost, kterými zahrnovala a současně dusila dvě přeživší děti, Adolfa a Paulu…,“67 společně s láskou její mladší sestry Johanny, vedla k nadměrné ochraně tohoto „matkou příliš zhýčkaného dítěte“.68 Eduard Bloch, rodinný lékař Hitlerů, původem Žid, vypráví: „Nejvíc pozornosti věnoval lásce ke své matce. Nikdy jsem nebyl svědkem silnějšího přimknutí.“ Později, v knize Mein Kampf, Hilter popisuje: „Ctil jsem svého otce, ale matku jsem miloval.“69 Když později zmizel ve svém bunkru, měl u sebe stále její fotografii. Bolestný přechod k nezávislosti byl v období dospívání pro Adolfa obzvlášť obtížný. Jeho učitelé s podivem přihlíželi náročnému cestování, které podstupoval den co den mezi střední školou v Leondingu a Linzem, jen aby nemusel dlouho snášet odloučení od své matky: „Z dítěte, které se na základní škole projevovalo spokojeně a hravě, se stal zahálčivý, zahořklý, rebelský, mrzutý a nerozhodný dospívající muž…,“70 „jehož chování zavdávalo důvod k jasným pochybnostem o jeho vnitřní zralosti,“71 napsal Ian Kershaw, historik pověřený pátráním v berlínských archivech, který těmito slovy podal vlastní popis obřího kojence. Představme si, že by Adolf, pasivní a náhle explozivní adolescent, žil v Africe, kde si čtrnáctiletý chlapec musí vydobýt své místo v kolektivu důkazem své fyzické odvahy, nebo mezi Inuity, kde by musel lovit zvířata a ryby v zamrzlých řekách a pak si vymýšlet hry, aby se socializoval. Nebo si zkusme představit, že by ve třicátých letech přijel do Francie spolu s dětmi italských a polských imigrantů, případně kdyby ve věku 12 let musel fárat do dolů a trávit dlouhý čas v temnotách bez jediného záblesku slunce. V takovýchto komunitách, které po mladých lidech vyžadují krajní fyzické sebezapření 98
Reminiscence lásky
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200275
a vysokou schopnost budovat sociální vztahy, by neměl dospívající Adolf žádnou hodnotu, protože by nedosáhl žádného společenského postavení. Ovšem v historickém kontextu, kdy společnost založenou na pohrdání a sarkasmu ovládaly myšlenky pangermanismu, byl tento „bezcitný a troufalý“ mladík nadšeně oslavován, neboť se stal mluvčím kultury, které vládla arogance. V tomto kontextu musí rozlet mladého Adolfa Hitlera zákonitě vést ke zpochybnění jakéhokoli ideálu individuálního já, který různé kultury předkládají svým mladým lidem, i hodnot, které hlásají a které podporují zrod osobností zcela se podřizujících aktuálním sociálním tendencím.
Žalář srdce
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200275
Opakovat, nebo se vysvobodit Na rozboru antiresilientních mechanismů jsme si ukázali, jakým způsobem dochází k opakování naučených vzorců chování. Tentýž fenomén byl popsán také psychoanalytickými terapeuty. Resilience naopak spočívá v tom, že člověk přestane podléhat schematickému uvažování svého rodinného, institucionálního nebo sociálního prostředí a vymaní se z předurčenosti k životním nezdarům, kterou vyjadřují úvahy typu: „S takovouhle minulostí má už předem zkažený život… Copak si myslíte, že by mohl jít studovat, když nemá žádnou rodinu? Když byla znásilněna, bude z ní jedině prostitutka, nebo zůstane frigidní…“ Již od čtyřicátých let minulého století psychoanalytici rozlišují dva fenomény: neurotické opakování, kdy je člověk ovlivňován svou minulostí, a práci na vyvázání, která umožňuje svobodný život. Nutkání k opakujícímu jednání bývá častým klinickým nálezem. Postižené osoby se neustále a opakovaně ocitají v situacích, které je trýzní, jako by je nějaká neviditelná síla poháněla k iracionálnímu jednání: „Pořád tráví čas s tou bandou, kde si jen koleduje o další znásilnění… Trpěl jako týrané dítě a dnes trpí tím, že je sám otcem, který týrá své děti…“ Freud, který tento jev odhalil, mluvil o nezadržitelném procesu nevědomého původu, který nebylo možné zahrnout pod princip slasti, a proto vyhledávání neštěstí vysvětlil pojmem pudu smrti: „[…] absurdní násilí vzniká neurotickým opakováním traumatických situací.“72 Zjišťujeme, že po prožití dramatické události některé osoby přicházejí o schopnost řešit problémy každodenního života, protože ztrácejí povědomí o svých možnostech a nevědí, jak konkrétně postupovat. Zůstávají ponořeny ve svém rozpoložení a nedokážou čelit situacím, do kterých je život staví. Psychické trauma je charakterizováno neustálým 100
Reminiscence lásky
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200275