Až později Peterovi došlo, že to možná bylo vyznání lásky. V tu chvíli měl však jen pocit, že si s potěšením užívá absurdnost jejich situace. A pak Amanda přišla s tím největším překvapením. Spiklenecky se naklonila k Peterovi, kývla směrem k portrétu Amandy Devereauxové, která na ně z výšky shlížela, a zašeptala: „Co by si asi babička pomyslela?“ „Amanda Devereauxová byla tvoje babička?“ řekl Peter, sundal ruku v rukavici z Amandiných zad a ohlédl se na obraz. „Jak to, že jsem si toho dřív nevšiml? Máš její oči. Znala jsi ji? Jaká byla?“ „Jaká byla?“ opakovala Amanda. „Petere, zrovna jsem ti prozradila svoje největší tajemství – něco, co zatím odradilo každého kluka, který se mi kdy líbil, a přitáhlo hordu patolízalů, které jsem nemohla vystát. Copak ti to nedošlo? Jsem bohatá dědička. Ty by sis teď měl o mně vytvořit všelijaké předsudky.“ Peter se k ní naklonil, políbil ji něžně na krk a přitáhl si ji k sobě. „Obávám se, že jsem si o tobě už všechny předsudky udělal.“ „Petere,“ zasmála se Amanda a odstrčila ho. „Tohle pro mě hodně znamená. Proto jsem se zapsala na Ridgefield pod svým prostředním jménem. Nejsem Amanda Middletonová. Jsem Amanda Ridgefieldová. Jsi první člověk, kterému jsem to řekla, a tak trochu očekávám nějakou reakci.“ „Heleď,“ řekl Peter a uvelebil se na své židli. „Vždyť o nic moc nejde. Určitě je fajn, že si nemusíš dělat starosti o peníze a tak, ale já v žádném případě nechci, aby sis o mně dělala obrázek podle mojí rodiny. Proč bych měl já soudit tebe podle tvojí rodiny?“ „Já si myslím, že jde o hodně,“ namítla Amanda. „A ty si to taky myslíš. Vidím to na tobě. Usmíváš se.“ To Peter nemohl popřít. „Vidíš? Pořád se křeníš a ani se mi nepodíváš do očí.“ „Nedívám se ti do očí, protože se dívám na ten cucflek, co máš na krku, a křením se, protože vím, jak jsi k němu přišla.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200121