Knihovnice, která začínala být zmatená náhlými obraty v rozhovoru, odvětila, že Itálii zná. „Chcete tím říct, že jste tam žila?“ Slečna Primová vysvětlila, že to přímo ne. „Tak to byste měla. A to hned, dokud není pozdě.“ „Myslím, že prozatím to není možné,“ odpověděla knihov nice, zneklidněná představou, že nečekané pozvání v sobě skrývá přání zbavit se jejích služeb. Ženin smích, veselý a zvučný, narušil klid vládnoucí v místnosti. „Až vám bude tolik co mně, poznáte, že všechno je možné. Podívejte se na mého syna, před pár lety na něj čekala vynikající akademická kariéra, byl inteligentní a okouzlující, s oslnivou budoucností před sebou. A co z toho zbylo? Tady ho máte, zahrabaného v téhle miniaturní obci, zavřeného v otcově prastarém domě, se čtyřmi dětmi na krku a den co den před snídaní zatvrzele kráčejícího tři kilometry do starého kláštera. Věřte mi, že když tvrdím, že všechno je možné, vím, o čem mluvím.“ „Ale on tady vypadá nesmírně šťastný,“ odvážila se poznamenat slečna Primová. „To je, samozřejmě že je. A to mě na tom rozčiluje nejvíc. Musím uznat, že tady vykonal obrovský kus práce. Nedokážete si představit, jak to tady vypadalo před pár lety.“ Knihovnice, která již před nějakou chvílí vypudila z mysli bolestný obraz Herodotových svazků ležících na stole, se uvelebila v křesle, připravená ukojit svou nikdy nenaplněnou zvědavost ohledně tohoto městečka a svého šéfa. „Jak ho napadlo vytvořit tuto kolonii? Ne každý se pustí do tak mimořádného podniku.“ Žena odložila šálek na stůl, zaklonila hlavu a přivřela oči, jako by ji vzpomínky stály nesmírné úsilí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200067