Po příjmovém oddělení následoval „za odměnu“, že jsem začala jíst, přesun na neurotické oddělení spolu se skupinovou, pracovní a výjimečně individuální terapií. Vrátila jsem se mezi nejméně šílené v celém areálu psychiatrické léčebny. Nechápala jsem, proč jsem si musela prožít desetidenní pobyt s lidmi, kteří trpí tak moc, že nejsou schopní navázat vztah. Připadala jsem si potrestaná za utrpení, kterému jsem poprvé v životě dala výraz v podobě slov a činů sebedestrukce. Dospělý svět fungoval stále stejně – odměna za přetvářku a trest za autenticitu. Zhroutila jsem se? Ne. Nemyslím, že jsem se tehdy zhroutila. To slovo navozuje představu někoho, kdo sám sebe neudrží ve stoje, pevně na zemi ve svých slovech a činech. To nebyl můj stav. Byla jsem silná. Silná v činech i slovech. Věděla jsem, že se chci zabít, a když se mi to nepodařilo poprvé, zkusila jsem to podruhé – vyhladověním. Trpěla jsem, ale nehroutila jsem se do cizí náruče a nevolala jsem o podporu. Nikdo mě nenaučil, že druzí lidé mohou také poskytovat podporu. Znala jsem pouze odmítání, výčitky, absolutní přehlížení mých skutečných potřeb a pocitů. A to do té míry, že jsem už sama nedůvěřovala vlastním pocitům a potřebám. Žila jsem v neustálých pochybnostech o tom, kdo jsem a co cítím. Ale nikdy jsem se skutečně nezhroutila. Moje jádro je vytesané z kamene. Jsem jeskynní dítě. Žila jsem roky v jeskyni, byla jsem tou jeskyní. V jeskyni žila Tereza, Tikuma, Černočerná bytost a Drak ostroocasý. Každá z těchto bytostí prožívala něco jiného a zároveň byla samotným prožitkem. Tereza žila někdy jen jako Tereza v jeskyni nebo jako Tereza venku ve světě skrytá ve Zdání. A jindy žila životem Tikumy, Černé bytosti nebo Draka. Nikdy ne zcela pohromadě. Když se v jeskyni ocitla Tikuma, zmizela Černá bytost i Drak. Jen Tereza mohla zdálky přihlížet. Stejně tak byla-li Drakem, vylučovalo to přítomnost těch ostatních. Až o mnoho let později v dospělosti pro ně našla jména a spojení. Jako dítě jen žila jeskyni, aniž by tušila, že ji žije. Přísně oddělovala to, kým byla vně svého těla a kým uvnitř. Byla jsem trojjediná a do plného vědomí jsem tomu dala přístup až v dospělosti prostřednictvím jazyka poezie a jazyka terapie u Martina. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200018