Řeč
Můžeme hrát na rychlost. K jednomu našemu slovu co nejrychleji najít jedno slovo příbuzné. Jindy hledáme co nejvíc slov, která s naším souvisejí (dům – střecha, schody, okna…). Pokud podobný úkol najdeme v časopisu, chceme nejen to, aby dítě správně dvojice ukázalo, ale zejména aby je správně komentovalo.
Rýmování ■■ Úkolem dítěte je najít slova, která se rýmují se zadáním. Můžeme losovat obrázek (pexeso se opět osvědčí), řekneme, co na obrázku je, a pak hledáme slova do rýmu. Vděčné jsou hlavně zpočátku zdrobněliny (kytička – kočička, botička; štěňátko – koťátko, selátko). ■■ Můžeme obměňovat konec verše v nějaké básničce (vezmi žlutou tužku, namaluj mi hrušku, mušku, pušku), nebo jeho střed (vezmi žlutou, hnědou, šedou… tužku, namaluj mi…). Důležité je zachování počtu slabik, aby se nenarušil rytmus básničky.
Co začíná stejně? Snažíme se najít co největší počet slov na danou slabiku. Dítě většinou potřebuje nápovědu opisem, ale s informacemi na rozdíl od předchozích skupin her už spíše šetříme – cílem této hry je převedení slov z pasivní slovní zásoby (tedy těch, jimž dítě rozumí) do aktivní (těch, která i samo používá).
Co sem patří? Hledáme co nejvíc slov, která patří ke stejnému nadřazenému pojmu. Zpočátku vybíráme okruhy slov, jež dítě dobře zná (ovoce, zelenina, oblečení, dopravní prostředky), později také květiny, stromy, ryby, značky aut atd. Můžeme volit i tematické okruhy (co všechno souvisí s lesem, s rybníkem = co tam roste, žije, proč tam chodíme, co se tam dá dělat atd.). Každý nápad odměníme čárkou a nakonec podle počtu i malou odměnou (za každých pět jedna lentilka).
98 Jak připravit dítě do 1. třídy Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199930
Řeč
Řekni to jedním slovem Předchozí postup obrátíme – vyjmenujeme řadu slov (jablko, hruška, kiwi, jahody…) a chceme, aby dítě našlo nadřazený pojem (ovoce).
Malý – menší – nejmenší ■■ Vyzkoušíme, zda dítě umí vědomě, nejen v běžné řeči, stupňovat přídavná jména. Těsně před zahájením školy by to mělo zvládnout jen s malou pomocí nápovědy. (Tahle kostka je… malá, ale tahle je o něco… menší, a tahle úplně… nejmenší.) Podobně zkusíme i další slova (velký, mladý, tenký, tmavý atd.). ■■ Stupňovat se dá i pomocí různých slov (loudá se, jde, běží; šeptá, mluví, křičí).
Jaké to je? Hra je zaměřena na schopnost rozlišit slova neutrální a citově zabarvená: pes × pejsek (malý pes), pejsánek (hodný), ňufínek (mazlíček), hafan (velký pes), hlídač (nesmí se na něj sahat); dům × domek, domeček, chaloupka, chatrč, barabizna. Vždycky společně vymyslíme větu, do které slovo zapadne a potvrdí, že dítě vnímá drobné odlišnosti ve významu slov.
Vyjadřo va cí p o h o to v o s t Prodlužovaná věta Dohodneme se na prvním slově. Obvykle je to podstatné jméno (máma, auto, kytka), nebo sloveso (jede, kreslí). Můžeme je i vylosovat z obrázků všestranně použitelného pexesa. Pomocí otázek větu postupně rozvíjíme. Když přidáme nové slovo, znovu ji celou opakujeme.
Jak připravit dítě do 1. třídy 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199930
Řeč
Hru můžeme hrát ve dvojici i ve skupince, kdy každý přidá jedno slovo. Kdo se první splete, vymyslí nové výchozí slovo. Je možné také dávat jeden bod každému, kdo větu, která na něj vyšla, nespletl. Ten, kdo poslední správně opakoval celou větu, dostane dva. ■■ Auto. „Jaké auto? Nákladní, osobní, velké, červené – co vybereš? Červené.“ Takže řekneme: „Červené auto. Co dělá? Jede. Červené auto jede. Kam jede? Do lesa.“ (Do jakého lesa, pro co jede? atd.) ■■ Máma. „Co dělá? Vaří. Co vaří? Polévku. Jakou? Bramborovou. Čí máma? Naše. A co vaří ještě? Knedlíky. Kdy? Dneska.“ A tak dále, výsledkem je postupně sestavená věta: „Naše máma dneska vaří bramborovou polévku a knedlíky.“ Hra dává při delším používání velmi dobrou pohotovost při stavbě věty a jejích obměnách, schopnost podle potřeby dělit větu na mluvní celky a tím i v delších větách dobře hospodařit s dechem. V pozdější době pak většinou nedělá žádné problémy obávaný větný rozbor – vztahy mezi slovy dítě snadno najde a jen se doučí příslušné názvy (podmět, přísudek a další).
Hádanky Dítě charakterizuje nějakou věc podle jejích vlastností (tvar, barva, materiál, účel) a my máme uhodnout, který předmět myslí. Pokud je tato varianta pro dítě těžká, klademe mu otázky a dítě nám odpovídá. Otázky formulujeme obecně (např. „Z čeho to je?“, nikoli „Je to ze železa?“). Odpověď „ano – ne“ by kvalitě vyjadřování žádný prospěch nepřinesla. Později si můžeme role vyměnit.
Co dělám? ■■ Jeden hráč předvádí pohyby, které charakterizují nějakou činnost, povolání, sport, druhý má uhodnout, o jakou činnost se jedná. ■■ Složitější, ale pro vyjadřování cennější je, má-li dítě pohyby podrobně popsat. („Zvedáš sepnuté ruce nad hlavu, prohýbáš se v zádech, prudce se ohýbáš k zemi, jako bys něco zatloukal…“)
100 Jak připravit dítě do 1. třídy Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199930