V úřední korespondenci došla na četnickou stanici do Halže žádost plzeňského krajského trestního soudu o prošetření rodinných, výdělkových a majetkových poměrů Matěje Nedvěda.Velitel četnické stanice štábní strážmistr Rudolf Karas nevěřil svým očím. Nedvěd žádal o odklad nástupu trestu na dobu dvou let! svoji prosbu odůvodňoval neutěšenými majetkovými a rodinnými poměry. Udával, že má malé, osm měsíců staré dítě, které jeho žena musí opatrovat, a nemůže se tudíž věnovat výdělečné činnosti. Až bude dítě starší, manželka bude moci pracovat a on si uložený trest řádně odpyká. Veliteli četnické stanice bylo jasné, že nejde ani tak o malé dítě, ale o blížící se posvícení. K prošetření správnosti v žádosti uvedených údajů byl vyslán spolu se strážmistrem Čiháčkem třetí člen četnické stanice štábní strážmistr Josef Hattler, zkušený četník, který si s vyřízením žádosti krajského soudu dle velitele stanice jistě poradí. I on se Matěje Nedvěda přece něco po lesích nahonil. Oba četníci byli přesvědčeni, že na závěr prošetření nedoporučí vyhovět Nedvědově prosbě o odklad nástupu trestu. Když však došla četnická hlídka k Nedvědově domku, byla uvítána hluboko se klanícím pytlákem. Vzápětí ale před domek přišla i jeho žena s malým dítětem v náručí. Dala se do pláče. Měla totiž za to, že četníci jdou pro jejího manžela. Přiznala, že její manžel je starý mizera a zaslouží si arest, ale pokud jej zavřou, tak ona s dítětem umřou hlady, neboť ona s malým dítětem nemůže za prací. Cestou zpět do četnických kasáren měli oba četníci po náladě. Jakkoliv byli cestou k Nedvědovým přesvědčeni, že Matěj půjde na posvícení na každý pád sedět, nyní byli na vážkách. Jejich úkolem bylo vyšetřit řádně rodinné poměry a pravdivost v žádosti Matějem Nedvědem uváděných skutečností. Paragraf 17 služební instrukce pro četnictvo stanoví, že hlavními ctnostmi četníka jsou neúplatnost a pravdivost. Krajskému trestnímu soudu v Plzni tedy byla nakonec potvrzena správnost uváděných skutečností a byly uvedeny skutečné majetkové, výdělkové a rodinné poměry žadatele. A tak zatímco byl Matěj Nedvěd o posvícení na svobodě, strážmistr Čiháček ve službě hlídal, půjde-li pytlačit či nikoliv…
98
Vnitřek.indd 98
6.9.2013 7:21:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199897
O POTížíCH S TATíČKEm Veliteli četnického oddělení Zlaté Moravce ve stejnojmenném okresním městě, kapitánu Vilému Langhammerovi, začaly od léta roku 1923 starosti. Po rozpadu monarchie totiž vláda odkoupila zámek v pět kilometrů vzdálených Topolčiankách a nechala ho upravit jako letní sídlo prezidenta republiky. O prezidentu T. G. Masarykovi se tradovalo, že neviděl rád policisty a četníky, kteří měli za úkol zajišťovat jeho ochranu. Proto měli četníci nařízeno stát vždy tak, aby je pokud možno starý pán neviděl. Nebylo proto výjimkou, že když v dálce spatřili kráčet pana prezidenta, tak doslova skákali do nejbližšího křoví, a jakmile pan prezident přešel, teprve se odvážili zpátky na cestu. Často skončil četník se škrábanci od šípkového keře nebo hloží v obličeji. Podobné zvěsti kapitána Langhammera před první návštěvou prezidenta republiky v srpnu roku 1923, která se protáhla až do konce září, přímo děsily.V souvislosti s pobytem prezidenta republiky v Topolčiankách sem totiž přijížděla řada návštěv a významných hostů. To pro
99
Vnitřek.indd 99
6.9.2013 7:21:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199897
četníky, kteří byli do Topolčianek přemisťováni z jednotlivých četnických stanic z celého obvodu četnického oddělení, představovalo perné chvilky a pro velitele četnického oddělení kapitána Langhammera značné nervové vypětí. Pobyt prezidenta republiky v Topolčiankách nebyl pouze rekreačního, ale i pracovního rázu a od roku 1923 se dvouměsíční pobyty hlavy státu každoročně opakovaly. Rok 1930 byl rokem osmdesátých narozenin „tatíčka“ Masaryka a kapitánu Langhammerovi bylo jasné, že toho roku bude pobyt pana prezidenta spojen s řadou významných návštěv. Proto zapojil do příprav zajištění ochrany prezidenta také okresního četnického velitele ve Zlatých Moravcích poručíka výkonného Františka Bobka a novopečeného velitele četnické stanice Topolčianky. Velitelem topolčianské četnické stanice, která měla za normální situace šest četníků, což plně odpovídalo jejímu staničnímu obvodu, se stal konce roku 1929 vrchní strážmistr František Tatíček. Málokdo si dovede představit, kolik bylo narážek na to, že Tatíček bude střežit „tatíčka“ a podobně. Vrchní strážmistr Tatíček se na splnění uvedeného úkolu velmi odpovědně připravoval. Dopodrobna se seznámil s okolím topolčianského zámku a připravil úseky pro jednotlivé četnické hlídky. Ochranu pana prezidenta totiž v roce 1930 měly zajišťovat téměř čtyři desítky četníků. Před příjezdem hlavy státu byli všichni poučeni, jak mají vykonávat
100
Vnitřek.indd 100
6.9.2013 7:21:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199897