„Připravte se k palbě!“ řekl jsem. „Komory zaplaveny, torpédo aktivováno!“ volal Clif. Zhluboka jsem se nadechl. „Zaměřit cíl a pal!“ řekl jsme pevně. Do sykotu stlačeného vzduchu, vypuzující torpédo z lodi, mi Al řekl: „A co lodě v jejich okolí?“ Nestačil jsem odpovědět. Ozvala se dutá rána, za kterou následovala obrovská exploze. Výbuch byl tak silný, že rozechvěl trup naší lodi. „Podle radaru se objekt stále pohybuje!“ křikl Danny. „Vždyť jsme je zasáhli! To je nemožné!“ vykřikl jsem a vyšplhal do pozorovací věže. „Vynořit!“ volal jsem na Clifa, který se ujal řízení. „Ashi, to není nejlepší nápad! Všude kolem jsou lodě!“ „Kašlu na lodě, je tma! Vynořit!“ Sykot vody v trupu mne ujistil, že jdeme na hladinu. Sotva jsme se vynořili, popadl jsem dalekohled pro noční vidění a prohledával řeku. Uviděl jsem oblak zvířeného bahna asi padesát metrů od nás, kterým jsme po chvíli propluli. Hledal jsem dále proti proudu a náhle jsem ji uviděl. Obrovský černý trup ponorky doslova zapíchnut v bahnitém břehu, přibližně sto metrů od naší pozice. „Objekt na pravoboku, zřetelně poškozený, vzdálenost asi sto metrů.“ hlásil jsem do velína. „Potvrzuji. Pohyb na radaru negativní. Loď stojí!“ řekl Danny. Podíval jsem se na hodinky. Bylo půl sedmé. Po chvilce jsme zastavili na úrovni zasažené lodě. Clif bravurně vyvážil Evu tak, že síla proudu byla stejně velká, jako síla lodních šroubů. Podle fyzikálních zákonů se obě tyto síly vyrušily, a my stáli přibližně uprostřed řečiště Amazonky. Clif pak zadal parametry automatickému řízení, aby nás udržovalo přibližně na stejné pozici jako teď. „Co teď?“ otázal se Danny. „Vaše návrhy, přátelé?“ zeptal jsme se i já. „Je to přece velmi jednoduché. Ozbrojíme se a na člunu doplujeme k druhé ponorce. A tam se zařídíme podle situace.“ řekl prostě Clif.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199875
„Souhlasím, Clife. Jen bych tam neplul na člunu. Rozsvítíme si světla, a protože jsou zapíchnutí v břehu, prostě se k nim připoutáme a přejdeme na jejich palubu!“ doplnil Al. „Dobrý nápad. Souhlasíš, Danny?“ otočil jsem se k příteli. Danny přikývl na znamení souhlasu. Já znovu vyšplhal do pozorovací věžičky a obhlédl ještě jednou celou situaci. Řeka byla, kupodivu, bez provozu. S posledními paprsky a s prvními kapkami deště zmizely i poslední lodě. Prohlédl jsem ještě jednou poškozenou ponorku a údivem mi poklesla brada. Viděl jsem, že palubní pokop je otevřený a v džungli mizí silueta posledního člena posádky nepřátelské lodi. Udeřil jsem pěstí do stěny a slezl zpět do velína.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199875
XI. ÚLITBA BOHŮM Když jsem s touto situací seznámil přátele ve velíně, všichni jen pokrčili rameny. „Nedá se nic dělat, prostě utekli!“ „Ale Clife“, řekl jsem ostře, „to přece nejde jen tak říct! Cožpak se jich nikdy nezbavíme?!“ „Ashi, oni už nemají prostředek, jak škodit!“ řekl Clif po chvíli. Sklonil jsem hlavu.Clif měl pravdu. „Omlouvám se, přátelé!“ „V pořádku, Ashi. Chápu, že tě to nazlobilo, ale musíme brát věci tak, jak jdou. Teď se pokusíme přistát u jejich boku a přejít na druhou palubu.“ Clif se posadil za řízení a zapnul si palubní komunikátor. Danny vyšplhal spolu se mnou a Alem na palubu a naváděl Clifa. Po chvíli přesného manévrování jsme se ocitli dva metry od trupu poškozené lodi. Al obratně vrhl silné lano, které se uchytilo na háku, jenž čněl z paluby. Po deseti minutách byla Eva pevně připoutána k druhé ponorce a my mohli přejít na její palubní plošinu. Bičoval nás prudký, ale teplý déšť, který byl snesitelný. Rozsvítili jsme svítilny a v kuželech světla si prohlíželi loď. Byla oproti té naší daleko větší, odhadem asi sto dvacet metrů. Al na zádi objevil poškození. Všichni jsme se šli podívat a uviděli jsme utržené kormidlo a promáčklý trup. Zde narazilo torpédo, ale svezlo se po ocelových plátech a vybuchlo v těsné blízkosti kormidel a lodních šroubů. Prošli jsme znovu celou palubu a zastavili se u vstupního otvoru. Posvítili jsme si dolů. V ponorce byla tma a ticho. Al se nabídl, že bude hlídat na palubě, kdyby se posádka vrátila. Dal si za opasek ještě jednu pistoli a tu svoji povytáhl z pouzdra pod paží, aby byl připraven na nenadálý útok. Pak se přikrčil za věž a čekal. My tři jsme zatím slezli do nitra lodi. Danny našel vypínač nouzového osvětlení a loď zalilo žluté světlo. Znovu jsme prošli celou lodí. Nikde nikdo nebyl, a bylo tedy více než jisté, že celá posádka ponorky utekla. Clif mne upozornil na popraskané obložení stěn. Byla to známka toho, že loď má zkroucený trup, jednak výbuchem torpéda, jednak nárazem na břeh. Nalezli jsme rozbité navigační a řídící přístroje ve velíně a pohonné jednotky ve strojovně. Zde nám Clif ukázal své převodovky, které konstruoval a které byly jedním z hlavních důkazů Strowinského viny.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199875