YRSA SIGURÐARDÓTTIR
98
a moderních prvků dodávala bytu neotřelý vzhled a pro− půjčovala mu osobitý styl. „Co tomu říkáte?“ otázal se Matthias lhostejně. Tón jeho hlasu naznačoval, že je na rozdíl od Tóry na luxus zvyklý. „Je to skutečně nádherný byt,“ uznala a poodešla k jedné z bíle vymalovaných stěn, aby si lépe prohlédla zarámovanou mědirytinu, která vypadala jako cenná starožitnost. Jakmile ale zjistila, co rytina zobrazuje, rychle od ní zas poodstoupila. „Co je za hnus?“ Obrá− zek byl plný čilého dění. Jeho autor jistě musel vynalo− žit velké úsilí, aby do něj všechny ty lidi směstnal. Na jednobarevném výjevu bylo vidět celkem dvacet osob, většinou mužů. Byli na obrázku rozmístěni hezky po dvou tak, že jeden z páru vždy toho druhého mučil nebo trestal. Matthias přišel k Tóře. „Tohle?“ Malinko se zaškle− bil a pokračoval: „To je obrázek, který Harald zdědil po svém dědečkovi. Pochází z Německa a zobrazuje tamější situaci okolo roku 1600, kdy vrcholily nábo− ženské spory. Jak vidíte, děly se tam tenkrát různé věci.“ Matthias se od rytiny odvrátil. „Je pozoruhodný tím, že opravdu vznikl v té době, a není tedy pozdější inter− pretací tehdejších poměrů. Taková díla bývají často ještě fantastičtější a bizarnější. I když i tenhle obrázek možná bude poněkud stylizovaný.“ „Bizarnější?“ zeptala se Tóra nevěřícně. Co mohlo být bizarnějšího než tohle? „No, svým způsobem ano,“ odpověděl Matthias a po− krčil rameny. „Během práce pro Guntliebovy jsem se s tím obdobím trochu seznámil a věřte mi, tohle zdale− ka není ten nejodpornější kousek v jejich sbírce.“ Iro− nicky se ušklíbl. „Proti těm nejhorším by se tenhle vyjí− mal dobře dokonce i v dětském pokoji.“
Poslední rituál_Final.p65
98
14.9.2007, 1:44
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199868
POSLEDNÍ RITUÁL
99
„Moje dcera má na stěně v pokojíku myšku Minnie,“ zaprotestovala Tóra a přistoupila k dalšímu obrázku. „Takovýhle obraz bych u ní ani v žádném jiném pokoji nikdy nepověsila, na to vemte jed.“ „Jistě, ne každý těmhle věcem holduje, to máte prav− du,“ souhlasil s ní Matthias a doprovodil Tóru k obra− zu, na kterém muži v kutnách přihlíželi exekuci jaké− hosi člověka, jemuž lámali kosti na skřipci. Muži stáli těsně u sebe a upřeně sledovali dva katy, kteří ze všech sil otáčeli kolem. Očividně chtěli odsouzenci natáh− nout údy ještě víc a znásobit jeho utrpení. Matthias ukázal na střed výjevu. „Tenhle obraz pochází také z Německa. Představuje mučení inkvizicí. Jak vidíte, když chtěli obviněného donutit k přiznání, nezastavili se před ničím.“ Pohlédl na Tóru. „Pro vás jako pro práv− ničku je historie mučení bezpochyby zajímavá, v Evro− pě ho totiž zavedla právě právní věda, tedy v širším smyslu.“ Tóra se připravila na další urážku své profese. Od začátku svého studia práv jich musela vytrpět požeh− naně. „Ano, jistě, za to všechno neseme plnou odpo− vědnost my právníci.“ „Ne, bez legrace,“ řekl jí na to Matthias. „Ve středo− věku byla obžaloba v rukou jednotlivců. Člověk, který byl přesvědčený, že mu někdo způsobil škodu nebo že se stal obětí zločinu, musel viníka sám obžalovat a ža− lobu také sám vést. Samotné soudní jednání byla sko− ro fraška. Pokud se obžalovaný před soudem přímo nepřiznal nebo něco nepopiratelně nedokazovalo jeho vinu, byl výrok o vině či nevině svěřen Bohu. Obžalo− vaného podrobili zkoušce: musel přejít přes žhavé uh− líky, svázali ho a hodili do vody nebo tak něco. Když se mu například po nějaké době rány zahojily nebo když ve vodě klesl ke dnu, byl prohlášen za nevinného. Pak
Poslední rituál_Final.p65
99
14.9.2007, 1:44
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199868
YRSA SIGURÐARDÓTTIR
100
byl ovšem v maléru žalující, protože v tom případě sou− dili jeho. Lidé si pochopitelně případnou žalobu nej− prve dobře rozmysleli, když přitom riskovali, že se celá věc obrátí proti nim.“ Matthias namířil prst na muže na skřipci. „Tenhle systém vstoupil v platnost, když si úřady a církev uvědomily, že zločinů, ať už světských nebo duchovních, díky bezmoci soudů neúměrně při− bylo. Ve snaze potlačit kriminalitu se obrátily k řím− skému právu, kde vznášení žaloby i soudní proces pro− bíhaly zcela odlišným způsobem. Začaly obviněné vyšetřovat a odtud pochází i název nové instituce – in− kvizice neboli vyšetřování. Tyto změny přijala nejprve církev a světské soudní stolce ji následovaly. Oběti zlo− činů pak už nemusely vznášet žalobu ani vystupovat jako žalující strana u soudu.“ Matthias se na Tóru usmál. „Ergo – právníci.“ Tóra úsměv opětovala. „Vinit z těchhle zvěrstev práv− ní vědu je trochu přitažené za vlasy.“ Teď na toho mu− čeného chudáka ukázala pro změnu ona. „Navíc, jestli dovolíte, nevidím souvislost mezi inkvizicí a mučením.“ „Aha,“ podotkl Matthias. „Nový systém měl bohužel jednu chybu. Aby soud mohl shledat někoho vinným a odsoudit ho, musel buď najít dva svědky zločinu, nebo přimět obžalovaného k přiznání. U některých zloči− nů, jako třeba kacířství, nebývali z podstaty věci žádní svědci, a proto šlo hlavně o přiznání. Soudci se bez něj neobešli a inkvizice jej směla dosahovat mučením. Po− važovalo se to za vyšetřování.“ „To je odporné,“ otřásla se Tóra a odvrátila se od obrázku k Matthiasovi. „Jak to všechno víte?“ „Haraldův dědeček toto období podrobně studoval a vášnivě rád o něm vyprávěl. Byla radost ho poslou− chat, ale moje znalosti jsou ve srovnání se stařečkový− mi jen velmi povrchní.“
Poslední rituál_Final.p65
100
14.9.2007, 1:44
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199868