LUCY DAWSON
Zvedl ruku v chabém pozdravu a já mu stejně vlažně odpo věděla. Pak mi přijel vlak a tím to celé skončilo. Pokud šlo o Katie, od toho odpoledne jsem ji neviděla ce lých pět let. Nebylo těžké se jí vyhýbat. Když jsem se vrace la na prázdniny domů, nikam jsem nechodila a zvykla jsem si na to, jak máma znovu a znovu říká do telefonu: „Nechce s tebou mluvit, Katherine.“ Po promoci jsem rok procesto vala, a když jsem se konečně vrátila do Anglie, úplně švorc a zoufale toužící po čisté posteli na stálém místě, jsem si vy budovala společenský život v Londýně mezi svými starými kamarády z univerzity. Naše cesty s Katie se jednoduše nikdy neprotnuly. Až jednoho dne jsem si šla do kavárny pro kafe a co čert nechtěl, Katie tam seděla sama u stolu a četla si časopis. Když jsem vstoupila, zvedla hlavu, naše oči se setkaly a obě jsme na místě ztuhly. Měla jsem pocit, že jsme na sebe takhle beze slova zíraly celou věčnost, ale pak Katie nakonec řekla: „No ne, ten svět je malý. Nebo za to může osud. Jedno nebo druhé. Nechceš si přisednout?“ Nejspíš jsem byla v takovém šoku, že ji po té době znovu vidím, že jsem přikývla. Povídaly jsme si o tom, kde žije, jak se mají její rodiče, kde pracuju a co dělám. O všem možném kromě toho, co se tehdy stalo. Vydržely jsme to hodinu a půl, zdvořile si vyměňovaly historky a nepodstatné drobnosti, když vtom z ní najednou vypadlo: „Víš, já jsem se s ním nikdy nevyspala.“ Vzduch kolem nás jako by najednou zmizel a já se jí po dívala přímo do očí. „Viděla jsem tě v jeho posteli. Byla jsem tam, vzpomínáš?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199821
milenka mého muže Vrhla na mě prosebný pohled. „Neplánovala jsem to. Šla jsem se za ním podívat, vždyť víš, že jsem se s ním znala ještě před tebou. Všichni jsme šli ven a opili se, vrátili se úplně na mol, a tak jsem se vyspala v jeho posteli. Když jsem se vzbu dila, tak mě líbal.“ „Takže to byla jeho vina?“ Povzdechla si. „Ne, mohla jsem za to taky. Měla jsem ti říct, že se za ním chystám. Neměli jsme se opít. Měla jsem ho odpálkovat…“ „Jenže jsi to neudělala,“ namítla jsem chabě. Nastalo ticho. Katie sklopila oči. „Měla jsem to udělat. Je mi to líto.“ Vzala do ruky sáček s cukrem a nervózně si s ním hrála. „Stejně bys s ním nezůstala,“ pronesla nakonec. „Jak to víš?“ vyhrkla jsem. Znovu jsme zmlkly. Sáhla jsem po sáčku s kečupem a nepřítomně ho žmoula la s očima upřenýma na stůl, a přitom jsem myslela na Dana. „Třeba by to všechno bylo jinak.“ Vrhla jsem na ni pátravý pohled. „Kdybych za ním nepřijela bez ohlášení, dozvěděla bych se to někdy? Řekla bys mi o tom?“ Bez mrknutí oka se na mě podívala. „Nejspíš ne. Protože to nic neznamenalo.“ „Nic to neznamenalo? Pro mě to ale znamenalo všechno! Přišla jsem o kluka… a nejlepší kamarádku.“ Odmlčela se. „Taky jsem o tebe přišla.“ Škubla za papíro vý obal a dál zavrtávala oči do stolu. „A moc jsi mi chyběla.“ Pak ke mně vzhlédla. „Omlouvám se,“ řekla prostě. „Mů žeš mi odpustit?“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199821
Kapitola jedenáctá
Vracím se do kuchyně, kde vyliju mléko do dřezu a umy ju rendlík. Gloria mě tentokrát úplně ignoruje. Nevěnuje ale pozornost ani telefonu pod sebou, a za to jsem ráda. Opa trně za sebou zavřu dveře a nechám napustit dřez. Amanda s Louisou mi vždycky říkaly, že jsem udělala chybu, když jsem se s Katie usmířila po tom, co mě už jednou zradila. Přemítám, co by asi řekly teď. Zprvu mé rozhodnutí s nadhledem jí odpustit schválily, ačkoli mi obě jasně daly najevo, že jsem se musela zbláznit. Katie se pomalu ale jistě vrátila do mého života – a znovu se stala jeho důležitou součástí. Je ironie, že díky ní jsem se se známila s Petem. To na ni jsem čekala v baru ten večer, kdy mě Pete oslovil. Kdyby se tehdy ukázala, možná bychom se s Petem nikdy nedali dohromady. „Líbí se ti?“ ptala jsem se jí nejistě, když jsem jí ho před stavila. „Zdá se milý,“ řekla mi. „Já jen – víš, myslím, že by to mohl být ten pravý.“ Zčer venala jsem a přihlouple se usmála. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199821