řekněte mu, ať mi vrátí mého Grimoda. Pochopí.“ Mathilde právě procházela kolem vrátných u vchodu a teď cítila, že sem nepatří. Že by měla zrychlit krok. Že sem je vstup zakázán, jak si vzpomínala, všem výběrčím příspěvků, podomním obchodníkům, kolportérům a ostatním vetřelcům ve světě přesycených. Táhni, holka! Už mířila ke svému krásnému Astonu Martinovi s rozbitým dynamem, když se jejího lokte dotkl mladík, který jí podal první informaci: „To jste vy?“ „Prosím?“ „Ta holka od Vítězného oblouku, to jsi ty?“ K té bolesti, kterou jí působil jeho úsměv, si uvědomila, že se ještě kousla do rtu, až jí tekla krev. „Myslel jsem si to. Je na venkově… Sbalil se a odjel ke svému strýci… do Périgueux.“ Ježíšku. Périgueux. Proč ne zrovna Austrálie, když už jsme v tom? „Má nějaké telefonní číslo?“ „Já ho neznám. Máš čím psát? Napíšu ti název tý hospody. Není to tam jako tady, uvidíš. Tam ho najdeš snadnějc.“ Pečlivě si poznamenala jeho instrukce a zvedla hlavu, aby mu poděkovala. „Proč na mě takhle zíráš?“ zeptala se udiveně. „To nic, jen tak.“ Obrátil se, udělal pár kroků a pak se znovu otočil:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199763
„Hej!“ „No?“ „Hele, co jsi měla v tý svý tašce?“ „Atlas.“ „Fakt?“ Vypadal zklamaně.
6. Mathilde si říkala, že zaskočí domů, vezme si tam svůj noťas a kartáček na zuby a… ale pak, nic takového. Už ztratili až dost času. Zaváhala na prvním semaforu: Kruci, Périgueux, z jakého nádraží se tam jede? Montparnasse, nebo Austerlitz? Tak jo, malý císaři, protože jsi se mnou od začátku, budu ti důvěřovat až do konce. Říká se, že co se taktiky týče, dosáhl jsi ve Slavkově nejkrásnějšího vítězství, já tomu sice rozumím jako koza petrželi, ale jo. Jedeme na Austerlitz… Nenecháš mě ve štychu, že ne? Uvázala svoje kolo k zábradlí a zamířila k okénku. „Lístek?“ zeptala se jí svatá dobrota dobrotivá ve slézovém saku, „jenom tam, nebo zpáteční?“ Jéžiš. Jenom tam. Už takhle je to komplikované až dost. Teď už jenom tam. Prosím. A jestli je to možné, tedy tentokrát ve směru jízdy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199763
poslední dějství 1. Byl to dlouhý den plný čekání. Nejdřív na tom nádraží, potom na nádraží v Limoges a nakonec v ulicích starého Périgueux. Ačkoli tady nikdy nebyla, to místo v ní vyvolávalo řadu vzpomínek. Všude byl d´Artagnan, který vpadl do krčmy a hulákal: „Hej, ty povaleči! Hej, krčmáři! Tvé nejlepší víno!“ Jinak tu byla spousta lahví ořechového oleje, zavařeniny, plněné krky a stejné firmy s hadry jako jinde na světě. Liliový květ byl taky všude. Nutno podotknout, že v Číně je vyšívají mnohem levněji. No co… Takový je náš svět… Musíme ho mít rádi… A pak, tyhle staré kameny, které vám vyprávějí dobrodružné romány, nikdy nic nepřekoná. Mathilde se toulala, protože se rozhodla, že počká, až bude po zavírací době. Že se ukáže v pološeru. Ne že by to bylo romantičtější, ale přece jenom měla malou dušičku. Ano, předstírala nám, že se toulá po filozofii teritoria, ale ve skutečnosti měla naše mladá přítelkyně půlky stažené strachem. Hněv toho velkého, podvedeného šéfkuchaře jí otřásl. Možná že zmíněný živočich je opravdu pořádně praštěný pavlačí. Ona se možná právě hodlá vrhnout do jámy lvové… nebo ještě hůř, do náruče blba. Nebo někoho, kdo má úplně na háku zazobanou slečinku z Champs-Élysées s těmi
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199763