Celkem rychle jsem si zvykla na to, že mám sdílet koupelnu se třemi členy famille Chic. První den se mě Madame Chic zeptala, zda se chci raději koupat ráno nebo večer. Hmm. Vybrala jsem si ráno a v duchu přemýšlela nad tím, jestli si někdy budu moct dopřát teplou koupel i večer před spaním. Nejdřív jsem se na to chtěla zeptat, ale pak jsem si řekla, že nebudu naléhat hned první den. (Později jsem zjistila, že moji hostitelé jsou ekologicky zaměření a neradi plýtvají vodou. Odtud ta striktní politika jedné koupele denně.) Čas plynul a já měla svou koupelnovou rutinu pěkně zaběhnutou. Košíček s toaletními potřebami jsem si ukládala v pokoji, protože v koupelně moc místa nebylo. Každé ráno v sedm hodin jsem se odebrala směr koupelna a začala se svým ranním očistným rituálem. Koupelna byla stejně jako kuchyň velice jednoduše řešená. Vždycky zářila čistotou, ale byla zařízená velmi skromně: dlaždičky, malé zrcadlo a samostatně stojící umyvadlo bez odkládací plochy. Nebyl tam sprchový kout (což mi zpočátku připadalo velmi zvláštní), zato však široká vana s ruční sprchou. Vana stála před velkým oknem. Okno nebylo ničím zakryté (žádné rolety ani závěs), protože jím bylo vidět pouze na protilehlou zeď. Jednou ráno, asi tři měsíce po mém příjezdu, jsem se zrovna koupala, když vtom zvednu hlavu a v okně uvidím nějakého muže! Byl to umývač oken v plné práci. Umýval všechna okna v celé budově, zavěšený v jisticím postroji. Mon Dieu! Vykřikla jsem a rychle se natáhla po nějakém hadru, ručníku či něčem podobném, čím bych se zakryla. Zároveň jsem se honem narovnala (seděla jsem tam celá skrčená, protože jsem si zrovna myla nohy, tedy ne zrovna v té nejelegantnější pozici!). Muž se podíval do okna, trochu se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199654