Poté co se párkrát zhluboka nadechl, aby se uklidnil, padl mu pohled na otevřenou krabici, která stála před ním na zemi. Bylo až k neuvěření, jak nahodile a bláznivě působily ty útržky jejího života. Ale především z nich čišela její osobnost. Když tu krabici uviděl, najednou zatoužil mít taky takovou. Nedokázal přijít na jedinou věc, která by v kostce mohla charakterizovat dobu, kdy mu bylo kolem dvaceti. Marně se snažil vybavit si nějaké silné momenty, o něž by se v budoucnu rád podělil se svým potomstvem. Co proboha celý život dělal? To, že viděl Suziinu krabici na vzpomínky, byl chybný krok číslo dvě. Ale nejhorší bylo vyslechnout si příběh jejího vztahu s Antonym. Pučící vysokoškolská láska, která měla vykvést v celoživotní vztah, avšak byla zmařena třetí stranou. Její slova mu v hlavě vířila jako hejno vyplašených rybek. „Dost,“ řekl nahlas, aby ten vír myšlenek zastavil. Dlouze a přísně se podíval na svůj odraz ve skle výkladu. „To by stačilo,“ zašeptal, zhluboka se nadechl, otevřel dveře a překročil práh. „Mrkej na mě!“ zařval Toby, sotva vešel Drew dovnitř. „S tímhle vohozem to na svatbě pěkně roztočíme,“ řekl s drobnou úklonou. „Iʼm sexy and I know it.“ „Vypadáš jako metrouš,“ prohlásil Drew při pohledu na svého svědka, stojícího v bílém smokingu, sladce růžově pruhované košili a tmavě fialové vázance uprostřed značkových obleků firmy Moss Bros. „Jestli počítáš, že si tohle vezmu na sebe, tak ti hráblo. Budou si myslet, že se žením s tebou, a ne s Emily.“ „Ale no tak, chlape, jen si to zkus, budeš překvapenej. Copak nechceš být v bílým jako nevěsta?“ „É, ani ne. Víš, že s bílým oblečením nejsme moc kamarádi. Pokud k němu teda není bryndáček. Ostatně Emily mi dala přísné instrukce, co přesně si mám pořídit. Tady to mám od ní napsané.“ „Bezva,“ povzdechl si Toby. „Takže to bude styl funebrák oživený lehkým nádechem bordó,“ dodal a svlékl si běloskvoucí kvádro. „Co ty víš,“ namítl Drew. „Třeba vybrala něco odvážnějšího, co by se hodilo k tvojí neodolatelné kúl imidž.“ „Emily? Naše neodolatelně vážná Emily? Šerpa kolem pasu se v jejím módním slovníku rovná nadávce.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199652
„Chce mít prostě všechno, jak má být, to je celé,“ bránil snoubenku Drew. „Koneckonců hvězdou dne má být ona, ne ty.“ „Fakt? A proč jsi mě teda zval?“ „Protože kromě toho, že jsi megakretén, jsi taky můj nejlepší kámoš a já bych byl vážně moc rád, abys tam byl.“ „Jasně. A já tě tam přede všema zvostudím. Budu si pamatovat, cos mi teď řekl.“ „Ne, ty začneš cituplně líčit, jak dobrej kámoš jsem byl těch posledních dvacet let.“ „Trhni si. Budeš to mít se vším všudy. Včetně zveřejnění historky, jak ses na školním výletě do zoo počural v pavilonu hadů.“ „Já se nepočural. Do něčeho jsem si sedl, kolikrát ti to mám ještě opakovat?“ „Jo sedl? To by nám hodně zjednodušilo rozlučku se svobodou.“ „Co s tím má co společného rozlučka?“ „No, uvažoval jsem, že by byla tematicky zaměřená na mokrý oblečení. Řekli bysme nějakejm roštěnkám, že ti můžou lít pivo do klína, protože si potrpíš na mokrý kalhoty. A ty bys jim na oplátku mohl namočit jejich oblečení, něco ve stylu Miss mokrý tričko.“ „Jsi nechutnej.“ „Ale no tak. Že by ses nechtěl podívat skrz průhlednej top na prsa několika holek, než se vrhneš na celibát? Vím, že do strip baru pana Slušňáka nedostanu.“ „Ne, nechci. Nemůžeme jít prostě jenom na kari?“ „Kari. Kari. Já si taky musím udržet svoji reputaci. Kdybych zorganizoval rozlučku, kde by bylo jenom kari, tak můžu začít chodit kanálama.“ Drew chvíli Tobyho pozoroval. Zase se zamyslel. Proč sakra nemůže přestat myslet? „Proč se krucinál kolem svatby tolika nadělá?“ zeptal se nakonec, zoufalý sám ze sebe. „To se prostě nemůžu jenom oženit a pak normálně žít dál?“ „Mohu vám nějak pomoci, pane?“ zeptal se prodavač, který se náhle zjevil vedle Drewa. „Jo,“ vyštěkl Drew. „Potřeboval bych se v nejdůležitější den svýho života oblíknout jako idiot, prosím. Mohl byste mi s tím pomoct?“ „Samozřejmě, pane,“ odpověděl bez mrknutí oka prodavač. „A jaký přesně typ idiota máte na mysli?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199652
„Tenhle,“ řekl Drew a vrazil prodavači do ruky papír, na který Emily pečlivě vypsala, co má mít on i Toby na sobě. Muž chvíli studoval seznam, zatímco Drew vyzývavě zíral na Tobyho. „Musím konstatovat, že vaše budoucí paní si vybrala opravdu dobře. Jsem si jist, že ona bude hvězdou celé ceremonie. Kdybyste tu laskavě chvíli počkali, přinesl bych vaše obleky,“ pronesl muž, povzbudivě se na Drewa usmál a stiskl mu rameno. „Díky,“ řekl Drew, ztěžka dopadl do ošoupaného koženého křesla a chytl se za hlavu. „To bylo vtipný. Normálně tak vtipnej nejsi. Nejsi nemocnej?“ „Ne,“ zamumlal Drew skrz dlaně. „Tak co je s tebou, bejby?“ zeptal se Toby. „Máš nahnáno, nebo sis dal transplantovat osobnost?“ Drew se podíval na svého nejlepšího kamaráda a uvažoval, co mu pro všechno na světě má říct. Nevěděl, co má říct sám sobě, natož aby to sděloval ještě někomu jinému. „Já ti nevím,“ odpověděl nakonec zoufale. „Asi mi nedělá dobře všechen ten mumraj okolo.“ „No tak se trochu vyklidni. Vždyť sakra nemusíš být zrovna princ Charles.“ „Ale Em to přesně tak chce. Nemůžu jí to odepřít.“ „Je to taky tvoje svatba. Záleží i na tom, co chceš ty.“ Drew se na Tobyho dlouze zadíval. „Ale co když nevím, co chci?“ řekl nakonec. „Mmmm, aha,“ zamumlal Toby, a šel se posadit na podnožku. „Myslíš tím, že nevíš, jestli chceš na recepci červený, nebo bílý víno, nebo máš na mysli něco zásadnějšího? Na úrovni blondýna, nebo brunetka?“ Drew si chvíli civěl na boty a pak odpověděl, aniž by se na Tobyho podíval. „Budu zřejmě na úrovni blondýna, nebo brunetka.“ Bylo mu do breku. „To mě poser,“ vykřikl Toby a vyskočil ze sedátka. „Takže nejsi svatoušek. Kdo je to? Už sis to s ní rozdal?“ „S nikým jsem si to nerozdal. Prostě ji jenom nemůžu dostat z hlavy. Absolutně nepřichází v úvahu, že bychom spolu něco měli, ale už jenom to, že na to myslím, mě vyvádí z míry.“ „Tak si to s ní rozdej, vyčisti si hárdvér a ožeň se. Brnkačka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199652