Také údaj, že Žižka čekal na vršku, který dnes nese jeho jméno, na příchod šlechtických spojenců z okolí, je zcela ve shodě se zprávami Starého kolegiáta, že mu pomáhaly oddíly pánů z Hradce a pánové ze Stráže. Druzí jmenovaní skutečně drželi drobné statky v okolí. A konečně postup podél potoka Řečice se jeví jako strategicky nejvýhodnější, protože jeho koryto bylo spolehlivým orientačním prvkem. Velitelé jistě nezanedbali průzkum, a tak věděli, že někde u ústí Řečice do Nežárky najdou nepřítele… Dodejme, že Žižka nejspíš krajinu kolem Nežárky dobře znal, protože tu dříve působil jako člen bojové družiny (či lapkovské tlupy) Matěje Vůdce. Družina měla jedno ze svých útočišť v mlýně u Lomnice a z pramenů víme, že pobrala koně přímo Hanuši Šorcovi na Valu.66 Boj o ostrov Po krátkém pochodu podél potoka došli husité k adamitskému ostrovu. Poněkud překvapivá je zpráva, že se jim podařilo ostrov obklíčit: „…na tom ostrově je obehnachu“ (tak veršované letopisy) a nečekaně sektáře napadnout: „…aniž co tušili, hned na ně se svými lidmi… zaútočil“ (rozuměj Žižka – Vavřinec, kap. 111, tam i další popis). Pokud by obklíčení mělo být úplné, museli by husité dostat část vojska přes Nežárku, která z jedné strany „ostrov“ obtékala. Není ale pravděpodobné, že by přes řeku vedli útok, spíše zde asi rozestavili hlídky, aby někdo z adamitů nepřeplaval řeku a neunikl. Zvláštní ale je, že adamité byli podle líčení Vavřincova (kap. 111) Žižkovým vojskem překvapeni, nebyli tedy varováni svými hlídkami. Buď si byli v úkrytu zcela jisti, nebo odpočívali či spíše oslavovali po nějakém přepadu, jak praví Locustarium („radovali se z vítězství“). Ačkoli se nutně nemuselo jednat o přepadení Řečice, jak je uvedeno ve vpiscích Locustaria, potvrzuje tím Jan Vodňanský nepřímo údaj Vavřincovy Kroniky, že adamité byli útokem husitů zaskočeni a nechali se obklíčit. Pozdní údaj Václava Hájka, že adamité útok očekávali („…a oni to uslyševše, rychle se ve svou zbroj připravili a statečně se bránili…“), je třeba chápat spíše jako kronikářovo vysvětlení urputné obrany adamitů, protože je v tomto bodu v rozporu se staršími prameny. Sektáři se skutečně bránili velmi houževnatě a v jejich řadách bojovaly i ženy. O účasti slabšího pohlaví na obraně hovoří 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199408