píchnutí v hrudi. Na ten pocit už si teď, po třech letech, pamatoval jen matně a netušil, že v šedesáti už si ho nevybaví vůbec. Jednou sebral veškerou odvahu a zeptal se jí, jestli by s ním nešla do kina. Podívala se na něho překvapeně a pak, jakoby automaticky, odpověděla: „Já teď nemám skoro vůbec čas.“
24 Je možné, že dokud spisovatel není ještě nikterak slavný, dovoluje si psát o vlastních zážitcích daleko odvážněji? Když fabuluje, použije častěji situace, které sám prožil? Neuvědomuje si, že některá přiznání, ač fabulací poněkud maskovaná, mohou být hodně nebezpečná – pokud by se publikum nakonec přece jen dopátralo jejich skutečného průběhu? Myslíte si, že mladý autor věří, že nepatrná změna skutečného průběhu událostí nezakryje jejich autentičnost? Že skutečnou pravdu nikdo nikdy neodhalí? Jedním z autorů, kteří zásadně a pouze vyprávěli své romány ich-formou, byl kontroverzní Američan Henry Miller (1891 až 1980), který své nejlepší knihy napsal v Paříži a o Paříži. Je nesporné, že Henry Miller teprve přechodem k ich-formě našel odvahu vytvořit svůj razantní styl. Millerův trik byl přesným opakem obvyklého klišé: nestavěl se do pózy hrdiny, naopak. Řekl o sobě všechno, především však to nejhorší, co o sobě mohl prozradit. Nikdy o sobě neřekl nic hezkého. Román Sexus začíná vyprávět tak, že přiznává: „Jsem na dně. Úplná nula.“ Jeho nejslavnější román Obratník Raka začíná slovy: „Nemám peníze, nevím, kde je vzít, a žádná naděje mi nekyne. Jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem.“ A vypráví, jak svého spolubydlícího zbavoval vší. Dovolím si dokonce Millera podezřívat, že si mnoho z těch hrozných věcí, které o sobě říká, vymyslel. Schválně se dělal horším, než byl. Millerovou nejsilnější zbraní bylo jeho téma: sex. Do té doby nikdo tak otevřeně o sexu nepsal. V dobách minulých byl sex v li-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199407