„Zdálo se mi o královně,“ řekl. „Klečel jsem před ní na kolenou, přísahal jsem jí věrnost, ale ona si mne pomýlila s mým bratrem Jaimem a předhodila mne jako žrádlo svým drakům.“ „Doufejme, že to nebyl prorocký sen. Jsi chytrý muž, přesně jak Varys říkal, a Daenerys kolem sebe bude chytré muže potřebovat. Ser Barristan je chrabrý rytíř a čestný, ale myslím, že jej nikdo nikdy nemohl nazvat prohnaným.“ „Rytíři znají jediný způsob jak řešit problémy. Popadnou svoje kopí a zaútočí. Pro trpaslíka je typický poněkud odlišný způsob pohledu na svět. Ale co ty? Sám jsi bystrý člověk.“ „Lichotíš mi.“ Illyrio zakomíhal rukou. „Běda, nejsem uzpůsoben k cestování, a tak namísto sebe vypravím za Daenerys tebe. Tím, že jsi zabil svého otce, jsi prokázal Jejímu Veličenstvu velkou službu a já jen doufám, že jí jich prokážeš mnohem víc. Daenerys není takový blázen, jako byl její bratr. Najde pro tebe dobré využití.“ Jako třeba dříví na podpal? pomyslel si Tyrion a mile se usmál. Toho dne měnili spřežení jen třikrát, ale jinak museli zastavovat téměř dvakrát za hodinu, aby mohl Illyrio vylézt z nosítek a vymočit se. Náš pán sýrů je velký jako slon, ale močový měchýř má jako burský ořech, přemítal trpaslík. Během jedné zastávky využil čas k tomu, aby si důkladněji prohlédl cestu. Tyrion věděl, co najde: žádnou udusanou hlínu, žádné cihly ani dlažební kameny, ale stuhu slinutého kamene zvedajícího se půl stopy nad zem, tak aby mohly déšK a roztátý sníh stékat z jeho okrajů. Na rozdíl od rozblácených vyjetých kolejí, které se vydávaly za cesty v Sedmi královstvích, byly valyrijské silnice tak široké, že se na ně vešly tři povozy vedle sebe, a nemohl je zničit ani čas ani dopravní ruch. Nezměněné přetrvávaly staletí poté, co Valyrie samotná potkala svou Zkázu. Pátral po vyjetých kolejích a prasklinách, nalezl však jen hromádku teplých kobylinců, které tam zanechal jeden z koní. Ten pach mu přinesl na mysl vzpomínku na jeho lorda otce. Jsi tam dole v nějakém pekle, otče? V hezkém chladném pekle, odkud se díváš nahoru a vidíš, jak pomáhám dceři Šíleného Aeryse zmocnit se Železného trůnu? Jakmile se opět vydali na cestu, vytáhl Illyrio pytel pečených kaštanů a znovu se rozhovořil o dračí královně. „Obávám se, že • 98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199246
naše poslední zprávy o královně Daenerys jsou staré a uleželé. Musíme předpokládat, že nyní již opustila Meereen. Alespoň má svoje vojsko, otrhanou armádu žoldnéřů, dothrackých koňáků a pěchotu Neposkvrněných, a nepochybně je povede na západ, aby si pro sebe zabrala trůn svého otce.“ Magistr Illyrio otevřel víko hrnce s česnekovými hlemýždi, přivoněl k nim a usmál se. „Musíme doufat, že ve Volantisu se o Daenerys dozvíš čerstvé zprávy,“ řekl a vysál jednoho z ulity. „Draci i mladé dívky jsou nevypočitatelní a je docela možné, že budeš muset změnit svoje plány. Griff bude vědět, co dělat. Nedáš si šneka? Česnek pochází z mých vlastních zahrad.“ „Kdybych si nějakého šneka osedlal, cestoval bych rychleji než v těch tvých nosítkách.“ Tyrion zamítavě mávl rukou. „Vidím, že tomu Griffovi hodně důvěřuješ. Další přítel z dětství?“ „Ne. Dalo by se říci, že je to žoldnéř, ale narozený v Západozemí. Daenerys potřebuje muže hodné její věci.“ Illyrio zvedl ruku. „Já vím! Žoldnéři upřednostňují zlato před ctí, myslíš si možná. Tenhle Griff mne prodá mojí sestře. Nemusíš mít strach. Griffovi důvěřuji jako svému bratrovi.“ Další fatální chyba. „V tom případě učiním totéž.“ „Zatímco spolu hovoříme, táhne Zlaté společenstvo směrem na Volantis, aby tam očekávalo příchod naší královny z východu.“ Pod zlatem, hořká ocel. „Slyšel jsem, že Zlaté společenstvo má smlouvu s jedním ze Svobodných měst.“ „S Myrem,“ uculil se Illyrio. „Smlouvy lze zrušit.“ „Zdá se, že v sýru je víc peněz, než jsem tušil,“ poznamenal Tyrion. „Jak se ti to podařilo?“ Magistr zavrtěl tlustými prsty. „Některé smlouvy jsou psány inkoustem, jiné krví. Víc k tomu neřeknu.“ Trpaslík o tom přemítal. Zlaté společenstvo bylo údajně nejlepším ze tří vojenských společenstev založených před stoletím Hořkoocelí, nemanželským synem Aegona Nehodného. Když se další z Aegonových prabastardů pokoušel vzít Železný trůn svému čistokrevnému nevlastnímu bratrovi, Hořkoocel se připojil k povstání. Daemon Černoheň však zahynul na Rudotrávém poli a jeho rebelie skonala s ním. Ti z následovníků Černého draka, kteří bitvu přežili, nicméně odmítli ohnout koleno a raději uprchli za Úzké moře, mezi nimi i Daemonovi mladší synové, Hořkoocel • 99 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199246
a stovky nemajetných lordů a rytířů, kteří brzy zjistili, že jsou nuceni prodávat svoji ocel, aby měli co jíst. Někteří se připojili k Otrhané korouhvi, jiní k Druhým synům nebo Panniným mužům. Hořkoocel viděl, jak se síla rodu Černohňů rozptyluje do čtyř stran, a tak vytvořil Zlaté společenstvo, aby spojil všechny exilové bojovníky dohromady. Od toho dne až doposud muži Zlatého společenstva žili a umírali ve Svárlivých zemích, bojovali za Myr, Lys nebo Tyroš v jejich bezvýznamných malých válkách a snili o zemi, kterou ztratili jejich otcové. Byli to vyhnanci a synové vyhnanců, zbavení majetku i možnosti odpuštění… a přesto stále mocní bojovníci. „Obdivuji tvoje přesvědčovací schopnosti,“ řekl Tyrion Illyriovi. „Jak jsi Zlaté společenstvo přesvědčil, aby se dalo do služeb naší sladké královny, když strávili tolik ze své historie bojem proti Targaryenům?“ Illyrio mávl nad jeho námitkou rukou, jako by to byla moucha. „Černý nebo rudý, drak je stále drak. Když Maelys Obludný zahynul na Kamenoschodech, byl to konec mužské linie Černohňů.“ Pán sýrů se usmál přes svůj vidlicovitý vous. „A Daenerys dá vyhnancům to, co jim Hořkoocel a Černohňové nikdy dát nemohli. Odvede je domů.“ S ohněm a mečem. Po tomto druhu návratu prahl i Tyrion. „UjišKuji tě, že deset tisíc mečů je vskutku královský dar. Její Veličenstvo by mělo být nanejvýš potěšeno.“ Magistr skromně pokývl hlavou, jeho podbradky se zavlnily. „Nikdy bych se neodvážil říci, co by mohlo Její Veličenstvo potěšit.“ To je od tebe obezřetné. Tyrion toho věděl o vděku králů mnoho a ještě víc. Proč by měly být královny jiné? Netrvalo dlouho a magistr spal, ponechal Tyriona jen s jeho myšlenkami. Říkal si, co si asi o tom, že pojede do bitvy se Zlatým společenstvem, pomyslí Barristan Selmy. Během války Devítigrošových králů se Selmy krvavě prosekal skrze jejich řady, aby zabil posledního z černoheňských pretendentů. Během rebelií vznikají podivné spolky. A žádný není podivnější než tento tlustý muž a já. Sýrový lord se probudil, když zastavili, aby vyměnili koně, a poslal pro nový koš s jídlem. „Jak daleko jsme se už dostali?“ zeptal se jej trpaslík, zatímco se cpali studeným kapounem a omáčkou z karotek, rozinek a kousků limetky a pomeranče. • 100 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199246