ryl, protože je pobik (myslela tím fóbik, neVkročující – na tom slovu se Jack trochu zadrhl) a nedokáže Vkročit, to je smutné, když jsme odcházeli, tak jsem brečela, ale Rod ne, a prý se rozplakal, až když jsme byli pryč. Napíšu mu v létě a vrátím se a navštívím ho. JE TO SMUTNÉ, protože je to tady v létě moc pěkné a Rod sem nemůže přijít… „Ale, ale.“ Hlas jeho ženy. „To je soukromé.“ S pocitem provinění se otočil. „Já vím, já vím. Ale procházíme takovými změnami. Cítím potřebu se dozvědět, co se jim honí hlavami. Myslím, že to je důležitější než jejich soukromí.“ Přinesla mu hrnek plný kávy. Obrátila se a přistoupila k velkému vyhlídkovému oknu, nejlepšímu v domě, ve kterém byl vsazen nejméně kazový kus skla, jaký dokázali vybrat z místní produkce tabulového skla. Vyhlíželi ven na Madison Západ 5, přes který se právě začaly natahovat odpolední stíny. Rezavé, lehce prošedlé vlasy měla ostříhány nakrátko a proti oknu se rýsovala půvabná křivka jejího krku. „Pořád ještě nádherný den,“ řekla. „Je to i překrásné místo…“ „Ano. Skoro dokonalé.“ Skoro dokonalé. V té frázi číhala medvědí past. Madison Západ 5 se pohodlně rozkládal ve více méně stejné krajině, na níž se rozkládal jeho starší bratr na Prvozemi. Jenže tady žil jen zlomek populace skutečného Madisonu. Nedalo se však popřít, že některé z budov byly mohutné. Na nižších Zemích vznikly různé architektonické styly a budovy na nižším Západu i Východu byly charakteristické svou masivností. Stavební materiál byl na panenských světech za babku, a tak docházelo k tomu, že budovy a nábytek byly často variacemi na trámy a fošny. Jako třeba radnice, jejíž stěny byly silné jako stěny kamenného kostela a stropní trávy vyřezány laserem z celých stromů. Na druhé straně jste tady našli řadu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199244
elektronických a jiných chytrých věciček, lehkých, nekovových, a především takových, které se sem snadno dopravily z Prvozemě. Mohli jste třeba vidět malé hraničářské sruby, které měly střechy pokryté solárním nátěrem. Nikdy jste ale nemohli zapomenout, že nejste na Zemi, tedy ne na Prvozemi. Na hranicích města byl celý systém palisád a okopů, které měly udržet mimo některé exotičtější reprezentanty života. Tah obrovského stáda kolumbijských mamutů měl kdysi za následek spěšnou evakuaci města. V prvních dnech po Nazemvkročení se na Vkročných světech objevila celá řada párů, jako byli Jack a Tilda Greenovi, kteří měli svá zaměstnání, rodinu a konta v bance. Hledali nějaké hezké místo, s představou, že si koupí malý pozemek, místo, které bude jejich a kde by si mohly jejich děti hrát. Velmi rychle zjistili, že Madison Západ 1 je prakticky otrokem Prvozemě, směsicí spěšně vybudovaných přístavků k domům a kancelářským organizacím. Nejdříve si Greenovi pronajali malou chatu na Západu 2. Tam to ale brzo začalo vypadat jako v zábavním parku. Přeorganizované a příliš blízko domova. A zem tam už většinou patřila někomu jinému. Pak ale objevili projekt na založení a rozvoj Madisonu na Západu 5, který měl začít na zelené louce, od počátku s využitím nejlepších technologií, ekologicky přátelský a zamýšlený jako něco víc než obyčejné město. Oba je to nadchlo a vynaložili podstatnou část svých úspor, aby tam dostali kus země. Jack a Tilda přispěli velkou částí ke konečné podobě. On jako softwarový inženýr pracoval na vybavenosti města a Tilda jako lektorka kulturní historie navrhla novou podobu místní vlády a občanského soudnictví. Bohužel si tady nedokázali vydělat na živobytí a oba se museli vracet na Prvozemi do svých zaměstnání. „Tohle je naše město. A je jen ‚skoro dokonalé‘?“ řekl. „Hmm. Žijeme ve snu, ale je to sen někoho jiného. Chci svůj vlastní sen.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199244
„Ale náš syn je fóbik –“ „Nepoužívej to slovo.“ „Dobrá, lidé to tak říkají, Tildo. On s námi ten sen sdílet nedokáže.“ Upila kávy. „Musíme myslet na to, co je nejlepší pro nás všechny. Pro Katie a Helen, stejně jako pro Roda – nesmíme se tím dát svázat. Je to výjimečný okamžik, Jacku. Právě te[ na základě pravidel ochrany a Novousedlického zákona se vláda prakticky vzdává půdy ve Vkročných Amerikách. To je ale okno, které nebude otevřené věčně.“ Jack zabručel. „To je samá ideologie.“ Nová hranice, to byl ten slogan vypůjčený ze starého volebního projevu Johna F. Kennedyho. Federální vláda povzbuzovala emigraci Američanů na nové světy, i ostatních na základě prosté úvahy, že pokud budete pod americkou ochranou, budete poslouchat americké zákony a platit americké daně. Budete Američanem. „Federální vláda se chce jen ujistit, že všechny ty Vkročné verze Spojených států budou kolonizovány námi dřív, než je obsadí někdo jiný.“ „Na tom není nic špatného. Podobný impuls vyvolal v devatenáctém století expanzi na západ. Samozřejmě, z intelektuálního hlediska je zajímavé, že většina Američanů se vydá na Západ, i když je to jen jakási náhodná nálepka, která nemá nic společného se zeměpisným západem. A slyšela jsem, že právě tak se většina Číňanů vydává na Východ…“ „Prokristapána, vždy\ jenom ta cesta trvá celé měsíce. A to jenom proto, abychom měli možnost zavléct děti do necivilizované divočiny. A co tam někde bude dělat softwarový inženýr? Nebo lektorka kulturní historie, když už o tom mluvíme?“ Shovívavě se na něj usmála. Bylo to k zbláznění, jasně viděl, že ho ani v nejmenším nebere vážně. „Cokoliv budeme potřebovat vědět, to se naučíme tam.“ Odložila kávu a objala ho. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199244