ryl, protože je pobik (myslela tím fóbik, neVkročující – na tom slovu se Jack trochu zadrhl) a nedokáže Vkročit, to je smutné, když jsme odcházeli, tak jsem brečela, ale Rod ne, a prý se rozplakal, až když jsme byli pryč. Napíšu mu v létě a vrátím se a navštívím ho. JE TO SMUTNÉ, protože je to tady v létě moc pěkné a Rod sem nemůže přijít… „Ale, ale.“ Hlas jeho ženy. „To je soukromé.“ S pocitem provinění se otočil. „Já vím, já vím. Ale procházíme takovými změnami. Cítím potřebu se dozvědět, co se jim honí hlavami. Myslím, že to je důležitější než jejich soukromí.“ Přinesla mu hrnek plný kávy. Obrátila se a přistoupila k velkému vyhlídkovému oknu, nejlepšímu v domě, ve kterém byl vsazen nejméně kazový kus skla, jaký dokázali vybrat z místní produkce tabulového skla. Vyhlíželi ven na Madison Západ 5, přes který se právě začaly natahovat odpolední stíny. Rezavé, lehce prošedlé vlasy měla ostříhány nakrátko a proti oknu se rýsovala půvabná křivka jejího krku. „Pořád ještě nádherný den,“ řekla. „Je to i překrásné místo…“ „Ano. Skoro dokonalé.“ Skoro dokonalé. V té frázi číhala medvědí past. Madison Západ 5 se pohodlně rozkládal ve více méně stejné krajině, na níž se rozkládal jeho starší bratr na Prvozemi. Jenže tady žil jen zlomek populace skutečného Madisonu. Nedalo se však popřít, že některé z budov byly mohutné. Na nižších Zemích vznikly různé architektonické styly a budovy na nižším Západu i Východu byly charakteristické svou masivností. Stavební materiál byl na panenských světech za babku, a tak docházelo k tomu, že budovy a nábytek byly často variacemi na trámy a fošny. Jako třeba radnice, jejíž stěny byly silné jako stěny kamenného kostela a stropní trávy vyřezány laserem z celých stromů. Na druhé straně jste tady našli řadu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199244