Kossakowska 4 - zlom
100
28.1.1957 10:04
Stránka 100
Maja Lidia Kossakowska
zrcadlové síni. Jeãiv˘ ryk je pln˘ nad‰ení. To se mi vÛbec nezdá. Opravdu v nûm sly‰ím radost. Zoufale bu‰ím pûstmi do stûny. Pfied chvílí mi skleróza zachránila Ïivot, nyní mû zabije. Není to ironie? Jak se ten prÛlez otevírá? Hlasov˘m signálem? Kódem papilárních ãar? Zpûvem hymny Spojen˘ch planet lidské civilizace? Mezitím se ke mnû samice pomalu blíÏí, jako kdyby se kochala kaÏdou sekundou mého strachu. Umírám totiÏ dûsem. Opravdu, za chvíli vydechnu naposled. Knoflík? Tlaãítko? Zástrãka? Západka? Tlaãítko! Království za tlaãítko, které otevfie obsluÏn˘ vstup. Pomoc! V zoufalství tisknu obliãej ke stûnû, veden nepatrnou nadûjí, Ïe moÏná funguje na teplo lidského dechu. Stín mamiãky nade mnou roste, dokonale viditeln˘ v lesklé plo‰e. Je to démon ze studeného sterilního pekla, kter˘ rozsápá mé tûlo a odnese du‰i. Teì. Nemám nejmen‰í nadûji. „Aktivaãní kód pfiijat, odeãet z duhovky oka pozitivní,“ proná‰í zdvofiil˘m kovov˘m hlasem elektronická sleãna, a najednou padám do suché, zatuchl˘m prachem páchnoucí tmy. Za sebou sly‰ím zvuk podobn˘ hlasitému cvaknutí a skoro souãasnû tfiesk zavíran˘ch blokád. Dobr˘ boÏe, jak pozitivní. Rozsvûcují se slabá modrá svûtla. Jsem v obsluÏném kanálu, vyloÏeném kovov˘mi pláty. Za zády mám dÛkladnou pfiepáÏku, tak tlustou, Ïe pfies ni nesly‰ím zklamané vytí dûsivé samice. „Zámky automaticky zaji‰tûné,“ oznamuje lhostejnû robotická ãarodûjka. „Pro ruãní spu‰tûní utilizátoru se odeberte do fiídicího panelu na konci chodby.“ Na mûkk˘ch nohách, naráÏeje na stûny tunelu jako opilec v kajutû hvûzdoletu, vyráÏím dopfiedu. Ke svûtlu, bratfie! Svûtlo tû vysvobodí. Pfiístrojová deska záfií modfie jako jeskynû zjevení ve starobylé svatyni. Jsou tam fiady tlaãítek a malá obrazovka i páãka se slibn˘m nápisem „start“.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199235
Kossakowska 4 - zlom
28.1.1957 10:04
Stránka 101
Grilbar Galaxie
101
„Uveìte spou‰tûcí kód,“ oz˘vá se stfiíbfiit˘ hlásek ãarodûjky. Hledím na panel, potom zavírám oãi, mé ruce bloudí po klávesnici. Cítím vÛni. Intenzivní ostrou vÛni mofie. SÛl na rtech. A omamnou, nasládlou, neobyãejnû intenzivní chuÈ, která se nedá s niãím splést. Samozfiejmû. Den, kdy jsem snûdl prvního jeÏkomlÏe. Jak jsem mohl toto datum zapomenout? VÏdyÈ právû tehdy jsem pochopil, co chci v Ïivotû dûlat. Neobyãejn˘ kulinární pocit, osvícení a odhalení vlastního poslání. Den, kdy jsem se rozhodl stát se profesionálním kuchafiem. OdváÏnû tisknu ãíslice, mé prsty tanãí po tlaãítkách. Jasnû. O to jde. „Kód pfiijat,“ oznamuje zdvofiile ledová sleãna. „Ke spu‰tûní zafiízení zatáhnûte dolÛ pfiepínaã ,start‘.“ „Sbohem, ãubko,“ proná‰ím nahlas, aãkoli mamiãka nemá ‰anci mû usly‰et. „Opravdu velmi nerad jsem tû poznal.“ Páãka klesá dolÛ a já naslouchám kouzelné hudbû nebesk˘ch sfér, andûlsk˘ch trub, chóru zpívajícího vûãnû „hosana!“. Vysok˘ vibrující zvuk provázející spu‰tûní utilizátoru. * KdyÏ se dostávám ven dal‰ím obsluÏn˘m prÛlezem, jsem zalit˘ potem a krví. Vypadám jako veterán Armady po skonãení války ãtyfi kolonií. Toãí se mi hlava, nohy mû stûÏí nesou, nepochybnû z oslabení ztrátou krve. Za mou uniformu by se nemusel stydût masov˘ vrah. âervené skvrny a cákance pÛsobí opravdu profesionálním dojmem. Scéna, do které vstupuji ve skladu kofiení, pfiipomíná úryvek z holofilmu excentrického reÏiséra. Je groteskní i patetická, smutná i absurdní. Hlízy, Stfiípek, Milovan˘ bratr zisku a pár dal‰ích sedí na pfievrácen˘ch pytlech, krabicích a zásobnících s drah˘mi bylinkami, kofiením a su‰en˘mi plody, o‰etfiují si rány pomocí lékÛ a obvazÛ z Je‰tûrovy ma-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199235
Kossakowska 4 - zlom
102
28.1.1957 10:04
Stránka 102
Maja Lidia Kossakowska
liãké pfiíruãní lékárniãky, pfiestoÏe by se tu uÏivilo vybavení pfiíjmu pohotovostní sluÏby. Na podlaze leÏí hromady rozsypaného kofiení. Z vÛnû se doslova tají dech. Na koberci ze ‰arlatov˘ch rozsypan˘ch plátkÛ an˘Ïníku z Deneboly leÏí Zebro, cel˘ zalit˘ modrou krví. Je bled˘, v obliãeji nafialovûl˘ a nazelenal˘. Z tlapy do tlapy, z panoÏky do panoÏky putuje aldebaranská whisky. Pfiítomní upíjejí pfiímo z láhve bez ohledu na hierarchii dÛleÏitosti. Kapust odkrajuje tenké úhledné plátky zrající ‰unky ze soustavy Lyry, kilogram za dobr˘ch ‰est sedm set astro. Stfiípek rozdává kousky camembertu z Regulu. Bíl˘, u‰lechtilou plísní pokryt˘ s˘r voní tak silnû, Ïe dostávám hlad. Mezitím Je‰tûr servíruje pfiítomn˘m kouzelnû nad˘chané kfiupavé suchary z opravdové cefejské plastky. Dokonale ladí se ‰unkou a s˘rem. K tomu nûkolik lahví sladkého vína Aurus pfiivezeného na zvlá‰tní objednávku ze Spici. Hezk˘ obrázek. Skoro selanka. JenÏe v‰ichni srdceryvnû pláãou. Horké velké slzy stékají po hrbolat˘ch tváfiích VegetanÛ, po ploch˘ch, srstí porostl˘ch tváfiích Stfiípka, teãou proudem z velk˘ch, svislou zfiítelnicí pfieÈat˘ch sladk˘ch oãí Bratra zisku. Cibul smrká, utírá si nos hfibetech zachované dlanû. „Byl to dobr˘ ‰éf, ho‰i. Opravdu. Slu‰n˘. Oblíben˘. Nejlep‰í, jakého jsme mûli.“ „Kdo se teì o nás postará?“ kvílí Grul. „Obûtoval se, chudák. Kosmick˘ had nám zlikvidoval takového skvûlého ‰éfa. KéÏ shnije v pekle!“ „·éf byl fajn!“ dodává Sasanek bez ãepice, patrnû Glu. Klu se mezitím úplnû hroutí. „Nበ‰éf! Nበjedin˘ ‰éf! Zachránil Klu. Dvakrát zachránil! A ona mu to udûlala, sulcka pra‰ivá. Velk˘ odliv cti. Glu miluje ‰éfa. Glu mu bude kaÏd˘ den nosit kvûtiny na hrob.“ Dobr˘ boÏe, nastal ãas se ukázat. Nechci vûdût, co je‰tû se rozhodnou udûlat. Postavit mi monumentální pomník ze su‰eného hovûzího a míchan˘ch vajec?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199235