10
V dobách kdy jsem pracoval na Západní dětské klinice, bylo mou hlavní pracovní náplní pomáhat na onkologii dě tem s rakovinou a jejich rodičům. Ale brzo mě začala žá dat o konzultace i další oddělení – nejčastěji endokrinologie. A když jsem si otevřel soukromou praxi, doporučovala mě endokrinologie pacientům dál. Je to logické spojení. Onemocnění žláz a metabolismu – poruchy růstu, problémy v pubertě, dětská cukrovka – s se bou nesou i značné emoční potíže. Cukrovka navíc vyžaduje od pacienta značnou disciplinovanost – kontrolovat si hla dinu cukru v krvi, hlídat si jídelníček, píchat si inzulín –, se kterou má leckdo problém, a natož dítě. Když dětští diabetici dorostou do puberty, bývá to ještě horší, protože dospívání spočívá v hledání vlastní identity, odlišení se od ostatních, ve vzdoru vůči autoritám. Ne že by všichni náctiletí diabetici potřebovali psychiatra. Mnozí se přehoupnou do dospělosti sami a úspěšně. Jiní jsou jako Efren Casagrande. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199094
Jonathan Kellerman
Poslali ho ke mně, protože už si s ním nevěděli rady. Byl to čtrnáctiletý „obzvlášť tělesně zchátralý“ diabetik, který by si měl kontrolovat krev několikrát denně a hlídat jídelníček tak pečlivě, že by s tím zápolil i profesionální kulturista. Cuk rovku mu diagnostikovali v osmi letech a až do začátku pu berty ji zvládal v podstatě dobře, jenže pak se rozhodl, že „na to kašle“ a začal se vzpouzet. Během posledního půlroku skončil třináctkrát na poho tovosti a dvakrát málem umřel. Doktor se mu snažil promluvit do duše. Efren pozorně naslouchal a sliboval, že si jeho kázání vez me k srdci. Bohapustá lež. Líp nepochodila ani Efrenova matka a dvě starší sest ry, dokonce ani osoba, kterou v rodině považovali za svého zdravotního guru – Sheila Baxterová, nemocniční sociální pracovnice, která byla ve své práci eso a dokázala s pacienty hotové zázraky. Tři dny poté, co jí Efren slíbil, že se polepší, málem upadl do kómatu. Když ho propustili z nemocnice, zavolala mi. „Měl byste čas na zajímavý případ, Alexi?“ „Jestli si s ním nevíte rady vy, tak musí být opravdu zají mavý.“ Unaveně mi odvyprávěla celý příběh. „Mám být brutálně upřímný?“ zeptal jsem se. Povzdechla si. „Je to beznadějné?“ „Naději neztrácím nikdy, Sheilo, ale čarovat neumím.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199094
ZABIJÁK
„Ne? Copak péče o duševní zdraví není právě tohle? Čáry máry a kouzelná zaříkávání a trocha vúdú? Sakra, možná bych měla vytáhnout tarotové karty, protože i ty by zmohly víc než já.“ „Musí chtít sám,“ řekl jsem. „Já vím, já vím. Kdyby šlo o zlobení ve škole, tak to ne chám plavat. Jenže tenhle kluk – a je milej a chytrej, když zrovna neblbne – bez pomoci brzo umře.“ „Zkusím, co s ním svedu, Sheilo.“ „Nic víc po vás nechci. Mimochodem, rodina vám zapla tí, nežádám vás o dobročinnost.“ Odmlka. „Což mě přivádí k tomu, že byste o Casagrandeových měl vědět ještě něco. Z právního hlediska je rodina úplná, ale otec už hodně dlou ho nebydlí doma. Když byly Efrenovi tři roky, zavřeli ho do vězení Pelican Bay a posedí si tam ještě dalších dvacet let.“ „Do Pelican Bay posílají sériové vrahy a prvoligové gang stery,“ poznamenal jsem. „V tomhle případě jde o to druhé. Efrenův táta obchodo val s heroinem.“ „A byznys nezastaví ani vězeňské zdi, co? Proto je rodina solventní.“ „Neříkejte mi, že si vybíráte pacienty podle morálních kritérií, Alexi. Ať už ty peníze pocházejí odkudkoli, Efren vážně potřebuje pomoc. A věřte nebo ne, ale jeho máma je slušná ženská. Hodně si vytrpěla. A jako rodič se osvědčila – Efrenovy dvě starší sestry chodí na vysokou.“ „Dostanu zaplaceno pytlíky heráku?“ Další povzdech. „To těžko.“ „V tom případě žádné strachy. Morálka je pro sraby.“ Rozesmála se. „Efren by nepochybně souhlasil. Kdo ví, třeba si vy dva nakonec budete rozumět.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199094