Papežové moderního věku
v Maďarsku. K rehabilitaci postoje Pia XII. za války přispěla také kniha britského autora literatury faktu Gordona Thomase Papežovi Židé, která vyšla loni i v češtině.74 Thomasova kniha rozkrývá rozsáhlý systém úkrytů pro Židy, kterým hrozila po obsazení Itálie nacisty na podzim 1943 deportace do koncentračních táborů, a pro příslušníky italské rezistence, vybudovaný v klášterech Říma a okolí. Papež dokonce neváhal zrušit u některých klášterů klauzuru (pravidlo, že je pobyt a pohyb cizích osob zcela vyloučen), aby v nich mohli najít úkryt pronásledovaní Židé. Zastánci papežské politiky během druhé světové války zároveň podotýkají, že s čistým štítem nevyšla z postoje k holocaustu žádná ze zemí protifašistické koalice. Navíc papež po druhé světové válce podpořil vznik státu Izrael jako bezpečného útočiště pro Židy po hrůzách, který proti nim rozpoutal fanatický antisemitismus (papežové se však později stavěli zdrženlivě k roli Izraele na Blízkém Východě a navázání diplomatických styků proběhlo až za pontifikátu Jana Pavla II.). Každá ze stran debat kolem papežovy role za války si tedy hájí své stanovisko. K prohloubení a zpřesnění našich poznatků o této době, o roli papeže i celé katolické církve, by mělo přispět plánované zpřístupnění vatikánských archivů k období druhé světové války, které například avizoval v lednu 2014 blízký přítel papeže Františka, argentinský židovský rabín Abraham Skorka (1950). Během pontifikátu papeže Pia XII. však vedle sítě, která pomáhala obětem nacistického běsnění, existovala v Římě také struktura, která působila ve prospěch pachatelů nacistických zločinů. Jedním z hlavních aktérů v této neblahé roli byl již zmíněný biskup Alois Hudal. Ve Vatikánu hned po válce založil rakouskou sekci papežské komise pro pomoc uprchlíků, aby získal pro svou činnost odpovídající krytí.
74 THOMAS, Gordon: Papežovi Židé: Tajný plán Vatikánu na záchranu Židů před nacisty. Praha 2013.
─ 97 ─
Papezove_blok_final.indd 97
4.9.2014 21:10:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198994
Jaroslav Šebek
Hudalovi nahrálo k uskutečnění jeho záměru hned několik okolností. Do Říma proudily v prvních měsících po skončení války desetitisíce běženců, hledajících pomoc v charitativních střediscích. Obrovská masa lidí znemožňovala jakoukoli detailnější kontrolu údajů. Italské úřady a spojenecká místa proto benevolentně vydávala povolení k odjezdu ze země. Vatikán současně hledal kněze, ovládající němčinu, k duchovní výpomoci v zajateckých táborech. Hudal využil nabízené příležitosti zdaleka nejen k tomu, aby posiloval spolubratry Božím slovem a staral se o blaho trpících. Za úzké součinnosti s některými rakouskými a italskými kněžími vytvořil síť, v níž se bezpečně skryly tisíce prchajících nacistů. Jihotyrolští horalé je převáděli v malých skupinkách přes Brennerský průsmyk z Rakouska do Itálie, kde na ně čekali další prostředníci. Přístřeší našli zejména v klášterech, například v Brixenu, Meranu, Milánu a pochopitelně v Římě. Hudal se těšil přes kontroverzní pověst z dřívějška stále velké důvěře, a nebyl pro něj tudíž problém zajišťovat pro skrývající se nacisty novou totožnost díky vatikánským pasům a dokladům Červeného kříže. Jako výsměch válečným obětem pak působí skutečnost, že v některých případech získali tito zločinci falešné dokumenty, potvrzující jejich věznění v koncentračních táborech. K Hudalem zachráněným nacistickým špičkám navíc patřili i masoví vrazi, zodpovědní za nejhorší zločiny. Hudal se přímo angažoval v pomoci Franzi Stanglovi (1908-1971), veliteli vyhlazovacího tábora v Treblince, kde zahynulo 900 000 lidí. Po jeho útěku ze zajetí mu zajistil pobyt v jednom z římských klášterů a obstaral nové doklady a lodní lístek do Damašku, odkud se Stangl vydal do Brazílie, kde byl později i dopaden. Na čelném místě Hudalova seznamu lidí, kterým pomohl, se nacházelo i jméno Waltera Rauffa (1906-1984), „vynálezce“ pojízdných plynových komor, nebo Ericha Priebkeho (1913-2013), iniciátora vraždění v Římě v březnu 1944, při němž bylo jakožto odveta za zastřelení německých vojáků partyzány popraveno v Ardeatinských jeskyních 335 italských civilistů. Priebke uprchl s Hudalovou pomocí do jižní Ameri─ 98 ─
Papezove_blok_final.indd 98
4.9.2014 21:10:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198994
Papežové moderního věku
ky a teprve v roce 1995 byl vydán k soudnímu líčení do Itálie, kde ho soud v roce 1998 odsoudil na doživotí, a poté se až do smrti nacházel v domácím vězení. Od konce čtyřicátých let se Hudal dostával do stále větší izolace, protože jeho úsilí o rehabilitaci bývalých nacistů začalo být nepříjemné jeho představeným. Papež Pius XII., podporovaný rakouským episkopátem, poté rozhodl o Hudalově odvolání z čela koleje Anima. Biskup dožíval zatrpklý v Římě, kde zemřel v roce 1963. Po válce se však papež Pius XII. tak zdrženlivě nechoval a stal se jednou z ikon boje proti bolševismu, často karikovanou v komunistickém tisku. Byl podporován americkým kardinálem Francisem Spellmanem (1889-1967). Nejpozoruhodnější reakce na rozmach komunismu v Evropě měla podobu výnosu Svatého oficia z 1. července 1949, jenž katolíkům pod hrozbou sankcí, končících případně i exkomunikací, zakazoval spolupracovat se stranami a organizacemi spjatými s komunismem. Dokument měl povahu disciplinárního nařízení a ukazoval tak, co je záměrem Svatého stolce: všemi prostředky, které měl k dispozici, bojovat proti šíření bezbožné ideologie na Západě.75 Papež ve vysvětlujícím komentáři v Osservatore Romano zdůraznil, že cíle dekretu spočívají v ryze náboženské, nikoli politické rovině. V reakci na porážku maďarské revoluce 1956 vyzval k větší angažovanosti křesťanů ve veřejné sféře a podněcoval je k většímu zapojení do politiky i do dalších společenských sfér. Hrozba komunistického vlivu v Evropě ho vedla i k podpoře integračních tendencí západní Evropy, jež měla úzce kooperovat se Spojenými státy. V poválečných měsících se papež soustředil zejména na dva regiony, jejichž budoucnost byla v jeho očích pro církev klíčová, a to na německojazyčný prostor a na Itálii. Budoucnost Německa a Rakouska byla
75 CHENAUX, Philippe: Katolická církev a komunismus v Evropě (1917-1989): Od Lenina k Janu Pavlu II. Praha 2012, s. 98.
─ 99 ─
Papezove_blok_final.indd 99
4.9.2014 21:10:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198994