jako vynikající vtip, jenomže naše to bohužel ani trochu nepobavilo, jak by to jemně vyjádřila anglická královna. „Co to má znamenat?“ zaječí máma a i tátu to očividně nadzvedlo. Vytáhnu rychle telefon z kapsy a dívám se na displej. Bliká, ale neukazuje se, kdo volá. Že by se konečně ozvali z televize a nabízeli mi hromady peněz? V tom případě si to ale nemohli načasovat líp! „Můžu to vzít?“ ptám se přesto s nadějí v hlase. „Jenom na minutku?“ „Já si tě asi vezmu. Ale do parády! My se tady o něčem vážně bavíme, a ty budeš telefonovat? Okamžitě to vypni, nebo si mě nepřej! A to tvoje stupidní vyzvánění spolu taky ještě probereme!“ Máma už je zase vytočená na nejvyšší míru, a dokonce se mi pokouší vytrhnout telefon z ruky. Ale než se jí to povede, rychle ho vypnu. Televize zkrátka bude muset ještě chvíli počkat. Táta se podrbe nad uchem a pokračuje: „Hugo, takhle to dál nejde! To vyzvánění zase vymažeš! Kde jsme to přestali… Ehm…Takže teď si musíme nejdřív vyjasnit jednu zásadní otázku: Chceš zůstat na gymnáziu?“ Kývám, div si nezlomím vaz, protože jsem rád, že se mě na to ještě vůbec ptají. „Jo! To jo! Já na škole rozhodně zůstat chci, prosím, prosím, prosím!“ „Jenomže to můžeš jedině v tom případě, že pro to konečně začneš něco dělat. Víš, že po prvním ročníku 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198921