98
Rostliny ve vodě a kolem vody
Poznámka: Jak si vypěstovat vrby s řezem „na hlavu“ Vrby snášejí řez velmi dobře. Pružné vrbové proutí je velmi žádané jako pletivo košíkářských výrobků a také pro zpevnění břehů (viz obr. 3.21, str. 23). Nejlépe se u vody vyjímají vrby košíkářské (Salix viminalis) nebo vrby bílé (Salix alba). Sazenice je snadné vypěstovat z tvrdého dřeva řízků. V zimě se mladé výhonky seříznou na délku nůžek a zapíchnou se do květinářů s mokrým pískem. Výhonky zakoření už v následujícím létě. Na podzim téhož Obr. 9.17 Pozor na Bolševník Mnoho druhů rostlin se šíří nežádoucím a nekontrolovaným způsobem. Mezi ně patří velice vitální rostlina bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). Rozšíření této okoličnaté rostliny lze zabránit ořezáním okolíků ještě před dozráním semen. Listy divoké rostliny obsahují kopřivový jed, který může způsobit puchýře. Ten je účinný jen ve slunných dnech!
rychle šíří a zbavit se jí lze jen velmi obtížně. Pokud se neomezuje v růstu, pokryje během několika let hladinu jezírka souvislou zelení. Ozelenění jezírka – kromě období, kdy mrzne, je možné sázet rostliny celoročně. Jako substrát je vhodný písek nebo štěrk, které jsou mineráliemi a nenesou si s sebou žádné organické částečky. Také jílovitá, hlinitá zahradní půda je vhodná, pokud je
roku se silné, vitální mladé stromku mohou vysadit. Až koruna doroste požadované velikosti, upraví se řezem tzv. na hlavu. Po provedení zpětného řezu vyžene vrba z odřezaných míst výhonky. Ty se příští zimu sestřihnou na krátké pahýly. Z každého takového pahýlu vzejde další mladý výhonek. Postupně se tímto způsobem vytvoří typická palicová koruna vrby („na hlavu“). Pravidelná úprava vrby umístěné u zahradního jezírka je velmi estetická.
v ohraničených nikách, vegetačních ostrůvcích nebo je přechovávána v květináčích. Zahradní půda se nesmí ukládat do jezírek ve větším množství, neboť obsahuje příliš mnoho organických živin, které podporují růst řas. Absolutně nevhodné a škodlivé je kompostování anebo přidávání jakéhokoliv substrátu bohatého na organické živiny.
Charakteristika vybraných rostlin Rostliny pro mokřad (bažinnou zónu do hloubky 30 cm) Šmel okoličnatý Butomus umbellatus; Butomaceae Šmel okoličnatý roste v Evropě, severní Africe a Asii. Do Severní Ameriky byl rozšířen. Víceleté trvalky vytvářejí příležitostně se rozšiřující porosty. Zakořeňují v bahnité půdě a vyhánějí dlouhé zelené listové čepele, které dorůstají až do výšky 1 m. Zvláště v půdě bohaté na živiny vyni-
kají krásnými okoličnatými růžovými květy, které se zvedají nad hladinu až do výšky 1 m. Stanoviště: Kvetoucí vytrvalé byliny (trvalky) vyžadují půdu bohatou na živiny a hloubku vody asi 10–30 cm. Slunné okraje zahradních rybníčků jim prospívají ze všeho nejlépe. Tady se pak množí z oddenku, na kterém bývá spousta malých hlízek, a mísí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198878
Zahradní rybníčky, potůčky a koupací jezírka
se s ostatními mělčinnými rostlinami. Šmely okoličnaté se mohou pěstovat jak v malých, tak ve velkých vodních zahradách a ve vodních nádržích, a to buď ve skupinkách, nebo jako osamocené exempláře. Přílišné rozšíření lze omezit postupným vybíráním z půdy. Péče, množení: Pěstování šmelu okoličnatého nevyžaduje zvláštní námahu. Jakmile rostlina zapustí plazivý oddenek, ze kterého vyrůstají hlízky, šíří se dál. Mráz jí neškodí. Rozmnožování se provádí dělením oddenku a je bezproblémové. Druhy, odrůdy: Kromě popsaného druhu se další nevyskytují.
Ďáblík bahenní Calla palustris; Araceae Ďáblík bahenní je poněkud citlivější rostlinou určenou speciálně pro bažinné zóny mělčin. Ve společnosti jiných vitálnějších rostlin často uhyne. Pochází ze severní a střední Evropy, kde roste divoce v bažinách rašelinišť. Víceleté trvalky se šíří kořenovými oddenky. Vytvářejí malé kožovité listy a v květnu/červnu kvetou nápadnými bílými květy. Ty později dozrají v červené tobolky. Rostlina je chráněná. Stanoviště: Volné slunné prostranství se stále vlhkou bažinatou, mírně kyselou půdou je předpokladem, že se rostlina dobře ujme. Nevhodná je voda obsahující vápenité soli. Péče, množení: Kromě zajištění nevápenité vody a volného místa, kde nejsou konkurenční rostliny, nevyžaduje ďáblík bahenní žádnou zvláštní péči. Rozmnožuje se dělením trsu, rozřezáním plazivého oddenku na
99
krátké kořenové řízky a také výsevem. Druhy, odrůdy: Jen jeden druh.
Blatouch bahenní Caltha palustris; Ranunculaceae Vedle kosatce žlutého je blatouch bahenní vítaným jarním květem. Roste divoce podél potoků a v mokřadech. Tato víceletá a zimě odolná vytrvalá bylina se vyskytuje Evropě, Asii i Severní Americe. Zlatožluté květy miskovitého tvaru rozkvétají již v dubnu. Existují i kultury s bílými květy. Ačkoliv blatouchy rostou především u vody a dobře snášejí proměnlivé vlhké prostředí, vydrží i příležitostné sucho. Jsou doporučovány pro své časné květenství. Stanoviště: V přírodě se blatouch bahenní šíří podél potoků. Na zahradě se vysazuje jak podél tekoucí vody, tak ke stojatým vodním nádržím. Snáší slunce stejně dobře jako stín. Listy se zvětšují až po odkvětu. Půda by měla být vždy proměnlivě vlhká, přestože tato vytrvalá bylina toleruje i trvalé vlhko a občasné sucho. Sázíme ji v malých skupinách v mělčinách rybníčků nebo na březích potůčků. Některé vitální exempláře najdou uplatnění i v mokřadech. Péče, množení: Nesnáší konkurenci jiných sousedních rostlin, proto je důležité, aby na březích rostly blatouchy volně. Množí se semeny nebo dělením oddenků, a to buď na podzim, nebo brzy na jaře. Oddenky se vysazují nejlépe po odkvětu do vlhké propustné půdy. Druhy, odrůdy: Kromě popsaného existují jiné druhy (např. severoamerický Caltha leptosepala). Pro domácí
Obr. 9.18 Butomus umbellatus Šmel okoličnatý
Obr. 9.19 Calla palustris Ďáblík bahenní
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198878
100
Rostliny ve vodě a kolem vody
zahrady se doporučují kromě planých evropských forem bílé vyšlechtěné blatouchy (C. palustris alba) nebo blatouchy s vícenásobným květenstvím (C. p. ‚Multiplex‘).
Ostřice nedošáchor
Obr. 9.20 Caltha palustris Blatouch bahenní
Obr. 9.21 Carex pseudocyperus Ostřice nedošáchor
Carex pseudocyperus; Cyperaceae Ostřice jsou lesními, lučními a vodními rostlinami a jsou velmi rozšířeny na severní polokouli. Existuje více než 30 letních a stále zelených druhů. Řadu z nich je možné pěstovat ve vodních zahradách, ale ne všechny snášejí permanentní vlhkost. Ostřice nedošáchor jsou pro pěstování ve vodě vhodné. Tyto letní zelené traviny vytvářejí bohaté trsy, které zakořeňují v mokřadu a vzrůstem dosahují až výše kolen. V květnu vytvářejí převislé kvítky. Stanoviště: Ve velkých vodních zahradách je vhodné pěstovat šáchory na stinných místech jako traviny pokrývající půdu souvislým porostem. Tam, kde by ostřice choulostivější rostliny zatlačovala, je lepší ji buď nevysazovat, nebo pěstovat v ohraničených zónách. Rostliny patřící mezi traviny Cyperaceae přijímají slunnou i stinnou polohu ve stabilně vlhké půdě. Osázení, resp. skupinová výsadba, je možná i u vodních nádrží. Péče, množení: Péče o druhy ostřic se spíše soustřeďuje na jejich omezování než na udržování. Tam, kde jsou příznivé podmínky, šíří se ostřice nedošáchor jednak dělením oddenků, jednak výsevem. Proto je třeba porost „držet na uzdě“. Zvadlé listy mohou zůstat přes zimu venku, kde sice zhnědnou, ale i nadále působí dekorativně.
Druhy, odrůdy: Kromě popsané ostřice nedošáchor existují ještě některé ve vodě rostoucí druhy, např. ostřice pobřežní (C. riparia) a ostřice štíhlá (C. gracilis) a celá řada jiných druhů rostoucích na vlhkých místech na kraji rybníka.
Suchopýr Eriophorum – různé druhy; Cyperaceae Travina působí sama o sobě neatraktivně a někdy dokonce i rušivě, její květy s chlupatým okvětím vypadají jako malé praporky vlající ve větru. Doba květenství se omezuje na několik týdnů v dubnu a květnu. Suchopýry jsou rozšířeny v mírném a chladném pásu severní polokoule. Rozsáhlejší porosty lze najít především v bažinách a mokřinách, neboť rostliny potřebují kyselou půdu. Stanoviště: Všechny odrůdy suchopýru vyžadují stále vlhkou půdu na slunném místě. Ve vodních zahradách zaujmou zpravidla své místo v mokřadní zóně (břeh) nebo v přepažené zóně přírodních jezírek. Tam, kde se suchopýr rozšíří, vytváří husté travnaté porosty. Péče, množení: Mrazuvzdorným porostům travin se daří zejména ve stále vlhkém prostředí. Nesnášejí však vápenitou zásaditou vodu a pro jejich pěstování se musí zajistit dešťová voda. Zvláštní péči nevyžadují. Sestřih a posekání působí proti zplstnatění. Suchopýr se sám vysemení a na úrodné půdě zakoření. Jako u ostatních travin je možné ho rozmnožovat dělením. Druhy, odrůdy: Kromě suchopýru pochvatého (E. vaginatum) existují další druhy, suchopýr širokolistý (E. latifolia)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198878