J ar o slav J í r ů : De G a u lle
86
Také Británie na akci získala – především spojení se Súdánem a Egyptem po zemi i ve vzduchu, letiště ve Fort Lamy mělo značnou kapacitu. Německým choutkám na Belgické Kongo a Nigérii bylo odzvoněno. Churchill v dopise de Gaullovi náležitě ocenil tyto výhody a sdělil, že bude všemožně podporovat obchodní styky s francouzskými koloniemi, které se připojí ke Svobodné Francii. Nařídil také BBC, aby zvýšila svou aktivitu směrem k Africe. Pro Svobodnou Francii a de Gaulla samotného měl úspěch tohoto vpádu do rovníkové Afriky význam především psychologický. Ukázalo se, že loajalita koloniální administrativy vůči Pétainovi a jeho režimu klesá úměrně vzdálenosti od německých letadel a lodních konvojů; teprve později se mělo prokázat, že toto pravidlo má své bolestné výjimky. Z pohledu většiny v Africe žijících Evropanů se tato válka zdála skutečně válkou světovou a ozvěny evropských blitzkriegů tu byly opravdu slabé. Obsazením Francouzského Konga získal de Gaulle poměrně významnou zbraň psychologické války: moderní vysílač v Braz zaville se značným dosahem. Tím se oslabila jeho dosud výlučná závislost na BBC a jejích cenzurních zásazích v zájmu britské politiky. Rozmnožil se i seznam protislužeb, které mohl de Gaulle spojencům nabídnout: suroviny, přístavy, letiště, spoje všeho druhu. Přestával být nuzným spolubojovníkem a stával se rovnocennějším partnerem. Last but not least se ukázalo, že smělost, odvaha a rozhodnost malé skupiny může v afrických podmínkách dosáhnout pozoruhodných výsledků ve střetnutí s lépe vyzbrojenou, ale ospalou koloniální byrokracií. Zrodily se i první legendy Svobodné Francie: patřili do nich dva francouzští důstojníci a 23 mužů na voru plujícím v noci po řece plné krokodýlů i vyprávění, jak se nedočkavý Leclerc vlastnoručně psaným dekretem v Yaoundé povýšil na plukovníka. Téměř současně s tímto vpádem byla v létě roku 1940 připravována akce většího rozsahu. Britskou a francouzskou pozornost přilákal přístav Dakar v Senegalu. Také v tomto případě se Churchillovy a de Gaullovy zájmy překrývaly: Dakar byl největším přístavem západního pobřeží Afriky a mohl přijímat i lodě s velkým ponorem. Ze všech afrických přístavů byl nejblíže americkému kontinentu. Britové se především obávali toho, aby si zde Němci nezřídili ponorkovou základnu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198847
II. Bo j
a neohrožovali jejich konvoje, které musely obeplouvat mys Dobré naděje. Svobodná Francie chtěla získat tento velký přístav jako opěrný bod své moci v Africe a usilovala také o získání části francouzského zlatého pokladu, který byl uložen v nedalekém Bamaku. De Gaulle si byl ovšem vědom toho, že dobytí Dakaru bude zdaleka nejtěžším podnikem pro Svobodnou Francii. Přístav byl dobře chráněn mohutným opevněním, nezabudovanými dělostřeleckými bateriemi a velitel posádky generál Buisson byl zarytý pétainovec. Z psychologických a politických důvodů chtěl de Gaulle omezit přímé střetnutí s francouzskými oddíly ve službách Vichy na minimum. Navrhl proto Britům spojit akci po moři s vyloděním v Konakry a útokem na Dakar po souši. Admiralita se netvářila nadšeně; akce by se jistě protáhla a představa, že by výkvět britské flotily měl být blokován několik týdnů u afrického pobřeží, jí naháněla hrůzu. Lákadel pro mořské vlky a vojáky vůbec tu ovšem bylo bezpočet: z Dakaru bylo jen 1700 mil do Brazílie, přístav měl stejnou kapacitu jako Le Havre, v jeho těsné blízkosti byla hned čtyři letiště a na jednom z nich se mohlo přistávat i v noci. Admiralita se proto nakonec rozhodla myšlenku útoku na Dakar přijmout, ale vést ho v co možná nejkratší lhůtě z moře. Přání Royal Navy bylo pro „jistého muže z admirality“ zákonem. A tak si jednoho letního večera pozval Churchill de Gaulla k sobě a s výmluvností budoucího nositele Nobelovy ceny za literaturu mu vylíčil tuto scénu: „Jednoho rána se ospalý a mrzutý Dakar probudí a spatří na obzoru mohutnou eskadru lodí s britskými, francouzskými, belgickými a polskými vlajkami. Loďka s bílým praporem parlamentáře doveze vaše mluvčí na břeh. Lodě budou vysílat pozdravy posádce a letadla nad městem shazovat plakáty s přátelskou výzvou. Večer budete popíjet s guvernérem.“ Ne zcela přesvědčený de Gaulle souhlasil; nebyl si totiž jist, zda by v opačném případě nepodnikli Britové celou akci na svou vlastní pěst. Závěrečnou přípravou plánu operace byli pověřeni de Gaulle, z britské strany generál Spears a admirál Cunningham, který měl velet eskadře. Z námořních sil byly pro akci vyčleněny tři francouzské doprovodné lodě, dva ozbrojené trawlery a čtyři nákladní plavidla s výzbrojí; z britské flotily bitevní lodi Barham a Resolution, čtyři křižníky,
87
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198847
J ar o slav J í r ů : De G a u lle
88
mateřská letadlová loď Ark Royal, několik torpédoborců a menších lodí. Pro přepravu francouzské pěchoty byla určena dvě nizozemská plavidla. Třináctého srpna schválil plán akce britský válečný kabinet a výprava dostala symbolický název „Hrozba“. Jednatřicátého srpna vyplula britsko-francouzsko-nizozemská flotila z Liverpoolu a zamířila pomalu na jih. Po šestnácti dnech plavby dostal radista na velitelské lodi z Londýna depeši se zlověstným obsahem: vláda ve Vichy se o akci dozvěděla a poslala do Dakaru narychlo tři křižníky a tři torpédoborce, které Němci pustili v rozporu s podmínkami příměří z Toulonu a jimž se neznámo jak podařilo proplout kolem Gibraltaru. O tomto zvláštním propletenci náhod se později zrodí několik verzí: podle jedné prozradili plán akce v londýnských hospodách francouzští vojáci německým agentům, podle druhé, s níž se ještě setkáme podrobněji, prodal závažné dokumenty o výpravě Němcům admirál Muselier. Francouzi – první dvě verze byly britské – naproti tomu vyzdvihovali fakt, že agent výzvědné sítě Svobodné Francie v severní Africe kapitán Luizet hlásil včas podezřelé pohyby vichistických lodí, ale jeho depeše našla adresáta pozdě, protože byl právě nálet a úředníci britského ministerstva války se ukrývali ve sklepě. Buď jak buď, válečná rada nejprve doporučila de Gaullovi a Cunninghamovi, aby se vylodili v Douale a upevnili zde vládu Svobodné Francie, protože Dakar se jí zdál od této chvíle nedobytný. Jak de Gaulle, tak Angličané ovšem měli za to, že už nelze ustoupit, a dostali proto nakonec opět volnou ruku. Sedmnáctého září tankovala flotila ve Freetownu a de Gaulle se zde setkal s Boislambertem, který měl podle pokynů připravit v Dakaru půdu. O šest dní později se flotila objevila před přístavem. Hned v prvních okamžicích dostal Churchillův literární scénář vážnou trhlinu: byla hustá mlha a obránci pevnosti nebyli ani dost málo otřeseni pohledem na ocelové kolosy. Přesto byla akce zahájena podle plánu: v šest hodin ráno se de Gaulle obrátil k posádce a občanům města s projevem, v němž vysvětloval účel operace. Z paluby Ark Royal vzlétly neozbrojené letouny, které měly vysadit „přátelskou návštěvu“ v Dakaru. Pobřežní baterie a vichistické lodě však zahájily palbu. Loďka s parlamentáři byla pokropena kulometnou dávkou a dělostřelecká
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198847