33
Opět my dva
Takže to uděláš? Takže uspořádáš audit, abys mohl vyhodit dvanáct lidí, kteří skončí na dlažbě? A kteří po vás radši už nebudou nic chtít, protože český zákoník práce má asi třicet stránek? To vážně uděláš? Opravdu povoláš právníka, necháš ho sepsat výpovědi a přitiskneš jim ke spánku pistoli? Jestli odejdete dobrovolně, nic se vám nestane… No jasně, ten můj otravný zvyk všechno karikovat, ty moje manichejské sklony, jenže ty dobře víš, co tím myslím. Oni nebudou mít jinou možnost. Protože jsou to Češi, a vyhodit Čecha je jednoduchá věc. Je totiž děsí všechno, co se sebemíň podobá odborům. Odbory, to je ďáblův vynález, ty jsou pro komunisty. Půjdou na pracák a budou vykládat: Francouzi pitomí, ti s náma teda vyběhli. Samozřejmě že bys to mohl udělat jinak. Dáváš v sázku svoje místo, svůj plat, kariéru, dáváš v sázku náš způsob života. Ale když jsem se s tebou seznámila, ve snu by mě nenapadlo, že bys jednou… A využívám toho, ach ano, využívám. Jenže teď se mi bude chtít z každé utracené koruny zvracet, protože vím, co nás stojí. Milovat už jsi mě přestal, a teď přestáváš i být sám sebou. Co se to z tebe
102
Pravda_a_laska_sazba.indd 102
5.9.2014 15:04:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198756
stalo? Kdo jsi? Kdo může udělat něco takového a nevzepřít se? Ty mě taky štveš! Ztrácím tě. Každý den se od nás o kousek vzdaluješ. To je tou Prahou, to je ta její kletba. Vzdaluješ se, košile máš čím dál tím bělejší a nažehlenější. Vzdaluješ se, unikáš mi. Už nemůžu mlčet. Ztrácím tě. Tohle všechno sis přál ty. To pro tebe jsem obětovala práci, přátele, rodinu, a to jsem neměla dělat, protože když se kvůli někomu všeho vzdáme, nakonec od něj vždycky chceme, aby nám to oplatil. Čekala jsem, že mi vrátíš, co jsem ti dala. Že mi budeš vším, že mi vynahradíš všechno, od čeho jsem se kvůli tobě odtrhla, já tě milovala, a tak jsem si kvůli tobě sedřela kůži, jenže tys nebyl s to mě zahalit jako plášť. Šla jsem za tebou, abych byla věrná svému ideálu – láska především – , a ocitla jsem se na samém spodku tvé hromádky knížek k přečtení, na konci tvého panteonu každodenních priorit. Dobře vím, žes nemohl jinak, že se ti nedostávalo vzduchu, že tě moje žadonění drželo pod krkem, brečela jsem ze samoty, říkal jsi, že hudrám, volala jsem o pomoc, ty, že si vynucuju svoje práva, líbala jsem tě, a ty prý, že chci akorát ošukat. A teď k tobě budu nespravedlivá, protože už se nedá nic dělat, není co zachránit, snad kdybys mě ještě miloval, opravdu bych možná strpěla, abys vyhodil dvanáct Čechů, a dokázala bych pro to najít omluvu, a možná bys mi třeba koupil prstýnek za odměnu, že jsem při demontáži oddělení kultury a spolupráce byla tvojí spojenkyní. Možná jsem konečně našla záminku, abych ti v tom mohla vyráchat čumák, možná jsem zbabělá a sobecká, možná… kdybys mě měl aspoň trochu rád, možná bych ti ještě byla s to říct, že nejsi hajzl, kdo ví.
103
Pravda_a_laska_sazba.indd 103
5.9.2014 15:04:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198756
„Z tvého chladu chlad na mě pad.“ Jak říká Michaux. Já teď mrznu tebou. To kvůli tobě je mi v noci zima. Doufám, že jednoho dne tě někdo bude nemilovat a že si na mě vzpomeneš s – ne s lítostí, to ne! – tedy s porozuměním. S láskou? Tak vidíš, zase už fantazíruju o tom, že mě budeš mít rád. Už zase. Dokonce odteď za dvacet let. Se zpětnou platností.
104
Pravda_a_laska_sazba.indd 104
5.9.2014 15:04:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198756