z míry, že jsem nedokázal sledovat správně rytmus. Určitě si myslela, že jsem úplný tupec. Potom si musela na chvíli odskočit. Moc rád jsem to neviděl, ale bylo mi jasné, že těžko může jít dolů do sklepa. Nechal jsem ji tedy jít do patra a zůstal jsem stát na schodech, odkud bych viděl, kdyby tam prováděla nějaké kejkle se světlem (nepřidělal jsem prkna, to byla chyba). Okno bylo vysoko, věděl jsem, že tudy nevyleze, aniž bych ji slyšel, a také by musela skočit z pořádné výšky. Vtom vyšla ven a spatřila mě na schodech. „Copak mi nemůžete věřit?“ vybafla na mě. Ale ano, řekl jsem, o to nejde. Šli jsme zpátky do salónu. „O co tedy jde?“ Kdybyste mi teď utekla, mohla byste pořád ještě říkat, že jsem vás věznil. Ale jestliže vás odvezu domů, mohu říct, že jsem vás propustil. Je to hloupost, já vím, dodal jsem. Trochu jsem to ovšem na ni hrál. Byla to velmi spletitá situace. Podívala se na mě a pak řekla: „Pojďme si promluvit. Sedněte si tuhle vedle mě.“ Šel jsem si tedy k ní sednout. „Co hodláte dělat, až budu pryč?“ Na to nemyslím, odpověděl jsem. „Budete se chtít se mnou stýkat dál?“ To víte, že ano. „Už jste se rozhodl, že se natrvalo přestěhujete do Londýna? Uděláme z vás opravdu moderního a zajímavého člověka.“ Styděla byste se za mě před svými přáteli. Bylo to všechno neskutečné. Věděl jsem, že hraje komedii zrovna jako já. Rozbolela mě z toho hlava. Všechno samá lež. „Mám spoustu známých. A víte proč? Protože se za ně nikdy nestydím. Nejrůznější lidi. A vy mezi nimi ne98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198563
jste zdaleka ten největší podivín. Jeden, například, vede hrozně nemorální život. Ale je to skvělý malíř, a tak mu to odpouštíme. A nijak se nestydí. Musíte to dělat také tak. Prostě se nestydět. Já vám budu pomáhat. Když to zkusíte, uvidíte, že to není nic těžkého.“ Teď přišla ta pravá chvíle, napadlo mě. Stejně už to bylo nad moje síly. Provdejte se za mě, prosím vás, vyhrkl jsem. Prstýnek jsem měl připravený v kapse. Nastalo ticho. Všechno, co mám, je vaše, dodal jsem. „Manželství znamená lásku,“ ozvala se. Já s ničím nepočítám, hovořil jsem dál, nečekám od vás nic, co byste sama nechtěla. Můžete si dělat, co se vám zlíbí, studovat umění a tak dále. Já od vás nebudu žádat nic, nic, jen abyste byla podle jména mou ženou a žila se mnou v jednom domě. Seděla tam, oči upřené na koberec. Můžete mít svou vlastní ložnici a každý večer se zamykat, připojil jsem. „Ale to je hrůza. Vždyť je to nelidské! My dva si nikdy nebudeme rozumět, protože jsme v jádru každý jiný.“ Ale přesto vás mám v jádru rád, poznamenal jsem. „Já posuzuji věci podle toho, jestli jsou krásné nebo ne. Copak to nechápete? Nerozlišuji mezi tím, co je dobré a co špatné. Jenom mezi tím, co je krásné a co ošklivé. Řadu hezkých věcí považuji za ošklivé a spoustu nepěkných věcí za krásné.“ Jen si hrajete se slovíčky, namítl jsem. Ale ona se na mě jen upřeně zadívala, pak se usmála, vstala a přešla ke krbu. Byla opravdu krásná, ale tak vzdálená a tolik nade mnou. Vy jste patrně zamilovaná do toho Pierse Broughtona, podotkl jsem. Chtěl jsem, aby to s ní trochu hnulo. A skutečně ji to překvapilo. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198563