98 \ Tváří v tvář
Dalším důvodem je skutečnost, že jeho předkové, podobně jako předkové M. J. Roseové, se již v 19. století zabývali zkoumáním mystické hranice mezi minulostí a současností. Nápad postavit vyšetřovatele zločinů proti Malachaiovi Samuelsovi, muži, který se jim po léta úspěšně vyhýbal, Roseovou neobyčejně zaujal. Zejména když oním policistou bude jeden z jejích oblíbenců. Detektiv D. D. Warrenová. Zajímavým faktem je, že D. D. Warrenová Lisy Gardnerové je skutečně žijící člověk. Gardnerová pojmenovala ostřílenou bostonskou policistku podle své sousedky, krásné blondýnky, která proslula jako vynikající kuchařka a zahradnice. Lisa zpočátku chtěla, aby D. D. vystoupila pouze v jediné kapitole jejího románu Alone (Sám), který líčí pátrání po tajemném odstřelovači, ovšem drzý bostonský přístup detektiva Warrenové a její neúnavné odhodlání si rychle získaly přízeň čtenářů. Než si Lisa uvědomila, co se děje, napsala šest románů, v nichž jako hlavní hrdinka vystupuje jmenovkyně její sousedky. Rozhodnutí použít pro tuto povídku D. D. Warrenovou nebylo obtížné. Kdo jiný by se mohl ujmout role soupeře šarmantního a tajemného doktora Malachaie Samuelse, muže podezřelého z mnoha vražd, z nichž mu žádnou nikdo nedokázal, než mladá a chytrá policistka z oddělení vyšetřování vražd, která dokonale zná ulice velkoměsta? Přidejte koření bostonské Čínské čtvrti a legendu o vzácném artefaktu a dostanete vynikající recept na thriller. Anebo snad něco úplně jiného? Něco neočekávaného.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198533
Smějící se Buddha New York City – 1884 Na město padl soumrak a zahalil ho do šedivého oparu. Tuhle denní dobu nesnášel, hodinu ztracenou mezi světlem a tmou, kdy se všechno stalo nejasným. Stál mezi stíny a pozoroval panské sídlo přes ulici. Dům ve stylu královny Anny částečně zakrývaly lípy, ale za oknem ozdobeným růžicí na vrcholu klenutého oblouku se svítilo. Otevřenými balkonovými dveřmi se linuly melancholické tóny Beethovenovy Měsíční sonáty, příhodný doprovod k truchlivému soumraku. I v šeru působila rozlehlá budova se svými ozdobnými štíty, zábradlím z tepaného železa a desítkami chrličů pod okapy majestátním dojmem. Symbol bohatství. To bohatství však nepatřilo jemu. Podvědomě zaťal zuby, až ho rozbolely lícní svaly, a teprve pak stisk povolil. Přední dveře s basreliéfem erbovního znaku zpodobňujícího obrovského ptáka povstávajícího z ohně se otevřely a před dům vyšla vybraně oděná žena. Neměla nejmenší tušení, co ji později večer po návratu domů čeká. On to však věděl a přemýšlel, jestli – pokud dojde k nejhoršímu – přijme jeho účast a pochopení, opře se o něj a začne na něj spoléhat a nikdy neuhodne, že to byl on, kdo její žal způsobil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198533
100 \ Tváří v tvář
„Percy? Esme? Pospěšte si. Nesmíme na večírek přijít pozdě, když váš bratranec slaví narozeniny,“ volala. Děti, desetiletý chlapec a osmiletá dívka, seběhly kolem ní ze schodů a předběhly matku k čekajícímu kočáru. Jakmile dětský smích a dusot koňských kopyt zmizel v dálce, muž nenápadně přeběhl přes ulici a tiše vstoupil do domu. Co nejtišeji přešel černé a bílé mramorové dlaždice na podlaze impozantní vstupní haly a chodbou zamířil k otevřeným dveřím knihovny, kde u svého psacího stolu pracoval Trevor Talmage. Skláněl se nad papíry, četl a dělal si poznámky a vetřelce si vůbec nevšiml. „Ty jsi pilný jako včelka.“ Trevor vylekaně vzhlédl od práce a pak se shovívavě usmál. „Kde se tu bereš? A proč tě Peter neohlásil?“ „Pustil jsem se dovnitř sám.“ „Ani nevím, že máš pořád klíč,“ poznamenal Talmage spíš unaveně než překvapeně. „Mám ti ho vrátit?“ Trevor chvíli váhal a zvažoval kladnou odpověď, ale to by vyžadovalo velmi silné nervy. „Ne, jistě že ne. Nechceš sklenku portského? Nedávno jsem dostal novou zásilku z Madeiry.“ Ukázal na křišťálové karafy a skleničky postavené na příborníku. „Portské nepiju. Raději si dám brandy.“ Trevor vstal, aby mu vyhověl a sám si dolil. Davenport zatím očima přelétl papíry rozložené na stole. „Konečně vidím ten slavný text. Na jeden večer opustil trezor. Jak jde překlad?“ „Naprosto skvěle.“ V Trevorově hlase teď znělo přímo hmatatelné nadšení. „Podle písaře, který text zaznamenal,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198533