MNOHEM MENŠÍ DAREBA, NEŽ JSTE ČEKALI
Množství těchto deliktů není velké. Ve starším výzkumu uskutečněném v pedagogicko-psychologické poradně šlo o zhruba 10 % z dětí, jež tam byly psychologicky vyšetřeny v souvislosti s krádežemi. Charakteristické pro daný problém je následující desatero charakteristik. V daném případě nemusí být patrny všechny. Nicméně více než polovina z nich se vyskytne. 1. Jde o jeden z projevů objevujících se u psychicky labilních dětí. 2. Krádeže – třeba i opakované – jsou vyvolány okamžitým popudem, bez ohledu na důsledky. 3. Krádeže nejsou rafinované. Naopak působí naivně. Objevují se i tam, kde je zcela zjevná osoba pachatele. Není šance jejich provedení úspěšně zapřít. 4. Pachatel se sám odcizenými předměty neobohacuje. 5. Pachatel bývá izolován ve vrstevnických skupinách a touží po změně daného stavu. 6. Odcizené předměty jsou rozdávány členům výše zmíněných vrstevnických skupin. 7. V rodině dítěte bývají problémy. Vztahy mezi rodiči obvykle nejsou rozvrácené, mnohdy se snaží „nehádat se před dětmi“. Napětí je ale přesto poměrně výrazné. Dítě je vycítí. 8. Typickým výchovným vedením je autoritativní přístup s nedostatečnou schopností vcítit se do světa dítěte. 9. Nebývá brán ohled na individualitu dítěte. Mimo jiné si rodiče málo uvědomují jeho psychickou labilitu. 10. Děti nedostávají od rodičů kapesné. Příklady Dívka 1 (školní prospěch dobrý až dostatečný) Otec ji velmi tvrdě trestá za špatné známky. Kamarádky ve škole nemá. Opakovaně je doma srovnávána s mladší sestrou považovanou za „sluníčko rodiny“. Krádeže se opakují přes všemožné až kruté tresty a zákazy. Nakupuje spolužačkám pamlsky. Kupuje i různé jiné lákavé předměty, které pak rozdá. Nejprve kradla jen doma, nevelké částky. Posléze i ve škole – dívce, s níž seděla v lavici, odcizila peníze za stravenky. Vytáhla jí je z aktovky, když byla spolužačka zkoušena u tabule. Na dotaz, proč se tak stalo, říká: „O přestávce jsem věděla, kde je má, a myslela jsem si, že by bylo pěkné je mít. Kdyby nebyla krádež odhalena, pozvala bych holky do cukrárny.“ Při vyšetřování krádeže ochotně spolupracuje. Neuvědomuje si, že s ní okradená dívka již nebude kamarádit ani další dopady, jež situace
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198321
Krádeže podmíněné neurotickým napětím
může mít. Byť je intelekt v normě, v pásmu lehkého podprůměru, není schopna pochopit rozpor mezi okradením spolužačky a snahou zalíbit se spolužákům. Vše považuje za dobrodružství. Dívka 2 (podobně jako předchozí žákyně 6. třídy) Několikrát odcizila ve škole drobné peněžní částky. Při vyšetřování těchto prohřešků využila situace, kdy byla ředitelka školy odvolána k telefonu a z kabelky jí odcizila peněženku s menším peněžním obnosem. Po dítku byl v rodině požadován nadprůměrný prospěch, což neodpovídalo průměrnému nadání. Požadovaného prospěchu dosáhla na nižším stupni. Na druhém stupni se objevuje několik trojek. To je v rodině vnímáno velmi kriticky. Nesmí ven a „musí se učit“. V praxi to mnohdy znamená lelkování nad učebnicí. V dotazníku výchovných postojů rodiče výrazně skórují v položkách subtestu „přísnost“ a „snaha zlomit vůli dítěte“. Citová atmosféra v rodině je chladná, a to jak ve vztahu k dětem, tak i mezi rodiči navzájem. Chlapec 1 (žák 9. třídy) V anamnéze opakované krádeže. Problémy začaly po rozvodu rodičů. Otci bral z kapsy i z peněženky menší částky peněz. Z telefonních automatů odšrouboval sluchátka, sousedům odcizil zvonek. Jiným sousedům odcizil ze schránky na dopisy opakovaně motoristický časopis. Peníze i některé věci rozdával kamarádům. Když byl z krádeží podezírán, ihned se přiznal. Školní prospěch v průměru chvalitebný, nadprůměrný intelekt. Nadprůměrná byla i neurotická tenze měřená dotazníky. Činů velmi litoval. Bylo zjevné, že se jimi trápí a v rámci možností se je snaží odčinit. Chlapec 2 (dvanáctiletý) Krádeže prováděl dlouhodobě, pravděpodobně od osmi let. Začal brát peníze matce. Posléze se osmělil a vzal větší částku z krabičky, kde doma byly uloženy peníze na chod domácnosti. Neměl konkrétní cíl, k čemu peněžní částky použije. Kupoval si i věci, které již měl doma. Peníze – menší částky – rozdal vrstevníkům. Nakoupil několik věcí v papírnictví. I ty rozdal. Koupil také několik obložených chlebíčků a sladkých nápojů. Ty snědl společně se spolužákem. Šlo o jeho jediného kamaráda ve třídě. Intelekt – lehce nadprůměrný – odpovídal obdobnému prospěchu. Zajímavá byla jeho obliba dětských piškotů. Kupoval je, občas je nabízel i spolužákům. Valný zájem o ně nebyl. Sám ovšem tyto piškoty hltal. Nazýval je „ládovačka“. Při vyšetřování nelhal, přiznával se i tam, kde nemusel.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198321
MNOHEM MENŠÍ DAREBA, NEŽ JSTE ČEKALI
Chlapec 3 (třináctiletý) Žil ve velmi problematické rodině. Na první pohled a po materiální stránce tam bylo vše v pořádku. Po stránce citové naopak. Napětí a pocit nepochopení ve vlastní rodině řešil tím, že se emočně upnul na prarodiče. Rád měl oba, s oběma velmi dobře vycházel a jeho city byly přiměřeně opětovány. Poté, co jeho dědeček náhle zemřel, se bezdůvodně začal dopouštět posléze opakovaných krádeží peněz babičky, vdovy po dědovi. Způsob provedení byl riskantní, pravděpodobnost odhalení vysoká. Na druhé straně by babičku nic podobného nenapadlo. Hocha milovala natolik, že jej zřejmě ani nedokázala podezírat. Posléze sama v této souvislosti vyhledala psychiatrickou péči. Příběh znám ze životní historie vyprávěné až po letech dospělým mužem trpícím úzkostmi a depresemi. Své tehdejší jednání si nedovedl vysvětlit a hluboce se za ně styděl. Považoval je za to nejhorší, co v životě udělal. Mimo jiné ho trápil fakt, že není v jeho silách svůj čin vůči již dávno zemřelé babičce odčinit a nikdy se za něj nebude moci ani omluvit. Na můj dotaz, kdy krádeže skončily, odpověděl: „Nevím. Nechal jsem toho po několika měsících, ale nebylo to proto, že bych měl strach z odhalení. Spíš jsem si tehdy asi přál, aby mě přitom chytili.“ S odstupem mnoha let a na základě pravděpodobně již ne zcela přesných údajů se zdá, že šlo o ventil z těžko snesitelného psychického napětí. Teoreticky zde mohlo jít o nevědomé „trestání“ babičky za to, že přežila dědečka. Psychologicky by se dalo uvažovat i o podvědomé touze po sebevraždě u chlapce. Podstupované riziko odhalení bylo extrémně vysoké a těžko říci, jak by chlapec v takovém případě reagoval. Objektivně několik let po skončení zmíněných činů na ony události mladík nevzpomínal. Úvahy typu „jak jsem to mohl udělat“ se objevily až v době dospělosti.
Nápravné postupy Rozhodně nepomáhají tvrdé tresty, mentorování, odmítání dítěte a jeho zařazení mezi černé ovce rodiny. Naopak pomáhá především vyřešení sociální izolace. Neproblémové zařazení do pro dítko prestižních sociálních skupin. Jeden z okřídlených, již výše zmíněných výroků Z. Matějčka zní: „Tajemství výchovy spočívá v tom zařídit věci tak, aby je dítě udělalo dobře, a pak je za to pochválit.“ Také to je velmi dobré vodítko. Možno dodat, že jsem se nikdy nesetkal s neurotickými krádežemi tam, kde byl vybudován vztah.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198321