ez názvu-3 98
v kukuřičném poli vidím siluetu divočáka a slyším hlasité chrochtání. Ač potomek malorolníků, úplně nejlepší pocit na duši jsem nemíval ani v Bavorsku, když jsem probíhal loukami, kam byl vstup jenom na vlastní nebezpečí a kde se volně pásly krávy. Občas sebou některá prudce trhla nebo dvě tři najednou splašené popoběhly přes cestu. Naštěstí to bylo spíše kvůli mouchám, než že by je popudil vetřelec v maratonkách. V Řecku, nedaleko bájné Olympie, mi při podvečerním běhu pro změnu silnici ucpalo stádo ovcí. Musel jsem zastavit. Když si mě pastevec všimnul, zapískal, něco zakřičel a ovce se v poklidu zařadily ve dvojstupu k pravé krajnici. Poslušně jako – ovce. Ovšem nejkurióznější zoologický zážitek jsem si nakonec pořídil blízko domova. Na stejné cestě, na kterou mě nechtěl kdysi pustit štáb seriálu, stála dvojice v kožených rukavicích a drezúrovala dravce. Orly, sokoly a tak, měli jich asi deset. Naštěstí jsem i tentokrát proběhl ve zdraví. Někdy si teprve díky tomu, koho při běhu vidím, uvědomím, co je za den. Pokud na cestě v krátkém sledu narazím na čarodějnice, piráty, vodníky a víly, je zřejmě 30. duben. Nebo 1. červen. Jestli na slávisty sprintující do kopců, asi se o víkendu hrála liga a výsledek znovu za moc nestál. 98
29.1.2014 11:34:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198312
ez názvu-3 99
Nejraději na trati potkávám děti. Málokteré reagují na můj běh lhostejně, jejich bezprostřední glosy bývají pozoruhodné. „Mami, ten pán poleze na strom?“ tak jedno dítko okomentovalo moji parodii na strečink, kterou provádím pravidelně u vzrostlého dubu na kraji lesa. Docela mě pobavil i následující dialog matky s potomkem předškolního věku: „Mami, co ten pán dělá?“ „Trénuje.“ „Jako na olympiádu?“ „No, to asi ne.“ Někdy coby běžec mohu být pro nejmladší generaci dokonce inspirací. Jako v zimě, kdy jsem předbíhal unavenou matku táhnoucí na sáňkách malého kluka. „Petříku, co kdybys taky chvíli šel dělat cupity, cupity?“ ohodnotila moje tempo. A měla v podstatě pravdu. Zdaleka největším potěšením je běžet kolem dětí, které navzdory nízkému věku už vykazují obdivuhodnou dávku bystrosti, intelektu a pozorovacích schopností. Zrovna nedávno si mě jeden capart nejdřív chvíli zkoumavě prohlížel, a když jsem okolo něj proběhl asi potřetí, ukázal na mě prstem a řekl: „Špoutovec.“ Konečně to někdo poznal.
99
29.1.2014 11:34:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198312
ez názvu-3 100
Běžecká sexmise
V
orwellovském roce 1984 slavila v kinech fenomenální úspěch polská komedie Sexmise. Velmi stručně shrnuto: vyprávěla o dvou mužích, kteří se na pár let nechali zmrazit pro vědecké účely a shodou různých okolností se probudili až v polovině 21. století. Do sešněrované autoritativní společnosti, kterou ovládaly ženy a jejich největším nepřítelem bylo „silnější pohlaví“ určené k trvalé likvidaci. Film byl zjevnou satirou na socialismus, i metafora zdi se v něm objevila. O tři desítky let později se šíří virus podobně nebezpečný lidské civilizaci. Nepřichází z Polska, nýbrž z USA. Plynule pronikl do západní Evropy a první nakažené máme taky u nás. Ano, ve světě přibývá běžeckých závodů, kam mají muži vstup zakázán. Nebo jsou nepříliš vítanými hosty, jejichž jediným právem je ženě zaplatit startovné a potom 100
29.1.2014 11:34:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198312