POHROMA
u
97
partyzáni, kteří se teE snažili uniknout dolů s kopce, ale odstřelovači je zabili dřív, než stačili uběhnout padesát metrů. Čtyři kulky. Čtyři mrtví. Zásahy do hlav a tváří. Műller a jeho muži se zmocnili houfnice a zahájili palbu na nepřátelská děla na okolních kopcích, zatímco Schulze a já jsme rozptýlili naše skrovné síly tak, abychom bránili Seppa před protiútoky. Sepp Műller a Walter Winar byli zkušení dělostřelci. Nepřátelskou houfnici na nejbližším vrcholku zničili třetím výstřelem a její obsluhu smetli bez ladu a skladu dolů se svahu. Během několika minut zmlkla také druhá houfnice. Naši na vrcholu pak obrátili pozornost na řadu nepřátelských minometů na úbočí. Skvělá čtyřka u ukořistěného děla pracovala jako tým robotů, nabíjela, zaměřovala a pálila rychle po sobě. Winar byl neustále v pohybu a měnil záměr, ostatní hýbali lafetou. Houfnice za nepřetržitého dunění vyhazovala do povětří kopce obsazené nepřítelem, ničila minomety a kulomety, zabíjela jejich obsluhy; pak Sepp Műller přenesl palbu na partyzány v otevřeném terénu. Roty, které šly po Altreiterovi, se teE obrátily a hnaly se ke kopcům, ale hned první šrapnel vybuchlý mezi nimi donutil běžící vojáky hledat úkryt. V Rusku jsem byl svědkem mnoha skvělých dělostřeleckých soubojů, ale nikdy takového mistrovství, jaké předvedli Sepp a Walter. Altreiter, teE zbavený tlaku, provedl výpad proti ustupujícím rotám, přibitým k zemi Műllerovou kanonádou. Viděli jsme, jak Horstovy plamenomety chrlí oheň, spalující trávu a křoví. Horst už musel být dost blízko nepřítele. „Co to sakra dělá?“ vykřikl s obavami Erich. „To si myslí, že skutečně má stovku mužů?“ Smrákalo se, viditelnost klesala, ale také mizela beztrestnost Seppa Műllera. Rota Vietkongu, rozvinutá v houštinách, teE vyrazila kupředu v zoufalém pokusu umlčet houfnici a vražedné kulomety. Několik těžkých minometů na odvráceném svahu sousedního kopce, mimo Műllerův dohled, začalo zasahovat svah, kde jsme zalehli, ale jakmile jejich obsluhy opravily úhel náměru, začaly se detonace šinout k vrcholku. Z kouře, prachu a padající hlíny se vynořili Krebitz a Steiner, celí černí od špíny a potu. Skutáleli se do prohlubně, v níž jsem ležel. „Zavolej Seppa a řekni mu, aby odtamtud okamžitě vypadl!“ udýchaně ze sebe vysoukal Rudolf. „Jde na ně celá rota s bazukami. Rozdrtí je.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198289
98
u
ZNOVU V ZELENÉM PEKLE
Nahoře znovu zahřměla houfnice. Zavolal jsem Műllera vysílačkou. „Seppe! VyhoE to dělo do vzduchu a pojE sem dolů, dokud ještě můžeš,“ zasípal jsem. „Dobře, Hansi – jen ještě pár výstřelů…“ „Okamžitě!“ zařval jsem. „Plazí se k tobě Vietnamčíci s bazukami.“ „Už jim dávám kapky.“ Dělo ještě dvakrát zahřmělo. Šrapnel přistál uprostřed postupujících nepřátel. Tucet partyzánů udělalo přemet ve vzduchu; ostatní se vrhli do trávy. „Viděl jsi to?“ jásal Sepp do vysílačky. „Říkáš rota? Až sem dorazí, bude to jen četa.“ „A co ty kulomety u vás?“ „Došla munice.“ „PojE dolů, ty idiote!“ „Už jdu, za chvilku,“ snažil se získat čas Sepp. Otočil jsem se k Schulzemu. „Dejme Műllerovi veškerou podporu, jakou můžeme.“ Ukázal jsem na partyzány, plazící se do svahu jako mravenci. „Je v průseru.“ Po dalším výstřelu houfnice následovaly téměř okamžitě dvě silné exploze. Partyzáni nahoře propukli v divoký jásot. „Seppe!“ opakovaně jsem křičel do vysílačky. Žádná odpověE. Altreiter, který měl lepší výhled na vrchol, zavolal: „Hansi! Myslím, že Sepp to koupil. Po celém vrcholku jsou partyzáni.“ Riedl si zakryl tvář dlaněmi. Erich vydechl jako rozzuřený býk před výpadem a já jsem byl zoufale sklíčený. „Nepřestávej střílet, ty idiote!“ zařval Krebitz na Riedla. „Na truchlení není čas. Ten vrchol je ztracený, ale my bychom měli zastavit ty posily.“ „Myslím, že bychom měli odsud vypadnout,“ řekl jsem chraplavě, „než na nás začnou házet granáty.“ „Schulze! Kam to sakra jdeš?“ zařval Rudolf, ale Erich už byl z prohlubně venku a svolával své muže. „Jdu nahoru na ten vrchol!“ zavolal. „V žádném případě!“ zařval jsem, ale on už tam nebyl, odplazil se pryč a do svahu. Asi třiceti partyzánům se podařilo probít naším kruhem a dostat se na vrchol. Zbytek byl odražen Steinerovým a Stolzovým plamenometem. Nepřátelé na chvíli našli úkryt v houští, ale když začalo hořet, vylezli z úkrytů a rychle utíkali pryč. Vběhli přímo do Altreiterova palebného pole a hromadně umírali.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198289
POHROMA
u
99
Vietkongská četa na vrcholku, netušící, že jejich soudruhům dole pod nimi hrozí pohroma, oslavovala vítězství nad Seppem řevem a jekotem. Schulze jim však nedovolil, aby se radovali dlouho. Jen s dvaceti vojáky vzal vrcholek frontálním útokem a střetl se s nepřítelem v divokém boji muže proti muži. Jak byli jeho muži plní zuřivosti, rozdrtili partyzány, dvacet jich zabili a patnáct zajali. Stolz a Steiner pak houfnici obrátili proti četám na planině, které ještě kladly odpor. Když jsme už nebyli vystaveni palbě seshora, rozkázal jsem svým mužům postoupit proti zbytku vietkongských rot, nějakým dvěma stovkám demoralizovaných partyzánů, zbavených houfnic, minometů i kulometů. Spojili jsme se s Altreiterem a provedli koordinovaný útok ze dvou směrů. Nepřátelé několik minut houževnatě vzdorovali, ale když je začaly sežíhat plamenomety, pod pláštíkem šera ustoupili. Nechali na místě své vybavení a zásoby a utekli severovýchodním směrem. Našli jsme i mrtvolu jejich velícího důstojníka. Přestože měl na sobě obvyklé oblečení Vietkongu, podle jeho dokladů to byl major 266. pěšího pluku hanojské armády. Schulze a Krebitz získali zpět polonahé mrtvoly Seppa Műllera, Waltera Winara a jejich druhů. Partyzáni jim noži a bodáky vyřezali do prsou pěticípé hvězdy a uřezali jim nosy a uši. I během prudkého boje si našli čas provést tenhle bestiální čin. Podle výrazu utrpení ve Winarově tváři jsme poznali, že když k tomuhle barbarství došlo, náš nešZastný druh ještě dýchal. Měli jsme ještě další ztráty. Dohromady šestnáct druhů jsme s vojenskými poctami pohřbili v jednom kráteru a to místo jsme označili balvany, položenými do tvaru kříže. Naše raněné ošetřil Zeisl a zajatí chirurgové a zdravotní sestry. Chirurgové dokonce operovali – pod kužely světla baterek vyňali kulky a hluboké rány zašili. Schulze svých šestnáct zajatců nechal zabít bodáky. Soupis našich obětí přesáhl dva tisíce. Task Force-G také v tomto jediném střetu spotřeboval osmdesát procent své munice, všechny nádržky plamenometů a všechny ruční granáty. Gruppe Drei strávila několik hodin prohledáváním bojiště a sbíráním použitelných nepřátelských zbraní a munice na cestu domů, protože jsme byli prakticky odzbrojení.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198289