Michalka mi píše
Psáno asi od 26. září 1989 Ahoj koloběžko – rychloběžko – světoběžko! Moc + moc + moc Ti děkuji za čaj a hlavně za dopis, který už konečně byl o něčem. Já vím, že je to blbý se soustředěním, a tak jsem strašně ráda, když mi pak někdy fakt napíšeš. (…) Žádáš mě o drby a zajímavosti. Moc jich není. Ota přiznává, že ho to strašně sebralo a že brečel. V metru jsem potkala Jirku S., on byl trošku drunk – ale ne moc. Já něco povídala o Tobě, jak se máš. On poslouchal dost netrpělivě a pak vybouchnul – že se mu to vůbec nelíbí a že to neschvaluje a že ho to sere (ale proč by to měl schvalovat?), takže to bude jistě stanovisko i Ivana. Překvapil mě tím, ale každý má jiný názor, no. Jsem trochu jistá, že tímhle Tě nepotěším. Jiné názory na TO neznám – a není to fuk, co si kdo myslí? (Já třebas myslím, že je to OK, a přeju Ti to moc, že jsi v tak krásném městě, a vím, že Ti to tam půjde… Ještě bych ráda něco napsala k Josefovi. Je to složitý, složitý. Já vím, že já NEDOKÁŽU být sama. A to nejen sama v Templovce, ale sama v duši a v srdci. Bez toho vědomí, že ten, kdo je daleko, mě chce a něco taky pro to udělá. Já jsem strašný zbabělec, to si taky teď určitě myslíš. Já to vím, není to čestné, ale ona samota je špatný rádce (slova Tvé maminky Míši) a dokáže mě zdeptat. Jsem teď ráda, že J. je v tom Turecku. Byla jsem rozhodnuta najít v sobě lásku k Josefovi a být zas tak jako dřív. Ale Andrjúško – ono to nejde! Je to smutné, je mi z toho smutno, ale ono to tam chybí! Já s ním můžu žít bok po boku, můžu s ním snad mít někdy i dítě (až se ve mně zlomí ta zeď a budu schopna nechat se od něj obejmout atd.), ale vím, že to bude takovej ten život, který sice navenek funguje dobře, ale vevnitř ne. Já bych ho tak strašně ráda měla strašně ráda, tak by to ulehčilo všechno (protože vím, že slovo milovat mezi náma není a nebude). I když psychologové – i J. – tvrdí, že to vůbec není potřeba MILOVAT, že hlavní je, aby manželství fungovalo. 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198273
Ale mně se to stále zdá málo, hlavně když už to vím teď, když už teď je to, co by mohlo přijít třeba až po druhém dítěti – to ochladnutí – zcela přirozené. Takže furt nevím. Mělo by se to rozseknout včas. Ale další věc je, že rozvod – vlastně bez nějaké zvláštní příčiny, jenom jako vzájemné ochladnutí a „nefungování přirozených potřeb“, by mi pomohl jen tím, že bych byla „případně“ volná. Ale kolik je mi vlastně let? Mně už bude 29. Sama bejt nechci – to znám – to bych si jen za cenu, abych sama nebyla – nabrnkla jakéhokoliv debila, jen abych měla Někoho. Závidím Ti Tvoji sílu být sama. Ty jsi ale krapet mladší, a přestože se to nezdá, je to hrozně důležitý. Navíc moje práce je dost samostatná (= osamocená), vlastně nejsem nucena vůbec nikoho vidět. To jsou ošklivý kalkulace, ale existují, a tak je přiznávám. Vím, že život nekončí, že třeba někdy někoho potkám, ale v současný chvíli se mi opravdu nikoho potkávat nechce. Někdy si myslím, že je to všechno na pytel a že mi kyne takový ten život matky vod rodiny, která má celý život pocit, že si vybrala toho nepravého, a to ji činí drobně zatrpklou. To bych dost nerada byla takováhle. Vidíš holka – a to mi chybíš nejvíc – tedy přímá konfrontace s Tebou, protože – proč to nepřiznat – TO TY jsi ve mně vzbudila novou mízu a naději a odvahu. Já bych to s Josefem strašně ráda urovnala (a možná se to podaří), ale TO tam mezi námi pořád bude stát. (I když ten Josef to asi třeba vůbec nezaregistruje s jeho citlivostí.) Bylo by to pak všechno bez nerváků, klid, klid, dítě, děti, chalupa, Josefovo kolo (to mě taky pěkně sere) a maminka (já) se zeleným nosem od potlačovaného pocitu, že jí život něco upřel. No, třeba to tak dopadne a půjde to i bez zeleného nosu. Teď si uvědomuju, jak nebezpečné je to ukolébávání se rodinou (a ukolébávání rodiny), ty návštěvy, to „podávání“ raportů, to „bdělé oko“ nad naším štěstím. Já vím, že jsou pro mě důležití mí rodiče + babička, Ti mi přejí MÉ štěstí, ať je jakékoliv (i když mají jistě jinou představu než já). To rodiče Josefa – samozřejmě moc hodní – jsou tak RÁDI, že Josef má takovou skvělou ženu (oni si to fakt myslí), pořád chtějí jezdit na společné výlety – a co miminko – a musíte si vymalovat – kdy 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198273
dovolená? A přitom mi táta Josefa řekl, že když mu ON (táta) pochválil výběr ženy, Josef odvětil: „Vždyť je to moje profese“ (Rozumí se – psycholog – poradenství), nemohla jsem věřit svým uším – ta Josefova kalkulace v těch slovech! A rodina ukolébává a hřeje a člověk zapomíná, že je sám sebou a stává se součástí toho hnízdečka a je mu teplo a chce se mu spát a je to tak pohodlné… Ano, je to rozhodně jeden ze způsobů života, ale nejsem si tak jistá, že po TOM toužím. Skoro se mi zdá, že bych měla větší výčitky svědomí, kdybych se po létech ohlédla a zjistila, co jsem si zkazila tím, že jsem to nerozsekla včas, než kdybych teď opustila jistoty. Teď to přeruším – dnes je čtvrtek 29. 9. noc, za sebou hezký den – a píšu, protože jsme se potkali s Rudolfem teď v noci. Je tak nějak tragický. O kom jsme si tak asi povídali? Hádej! Rudolf říkal, že TÍM byl zasažen, a mluvil o Tobě moc hezky. Říkal, že jeho nejlepší kamarád je taky PRYČ, tak to máme společné. Rozebírali jsme Tvůj případ, jak jinak, prý jsi mu dnes psala, či telefonovala či obojí. A říkal, že nejdůležitější je, abys tam byla šťastná. To souhlasím. Jednu chvíli jsem si myslela, že snad on by ještě mohl být ten důvod, aby ses vrátila (to ještě v době, kdy jsme nevěděli ještě přesně, jak ses rozhodla). Zívám. Jdu spát. Dobrou noc. Jo – ještě něco – říkal, že věří, že za 3–5 let budeme my 3 (on + já + Ty) stát na tom stejném místě – před podloubím do Templu, pod hodinama (v Celetné) – tak nezapomeň 28. 9. 1992–94 v 23.50!!! Měj se MÓÓÓÓÓC pěkně, Andrjúško, a nebuď mi moc nevěrná s jinejma nejlepšíma kamarádkama. Pusu, Tvá Máša P. S. Další popis celé mé vnitřní „situace“ bude třeba úplně jiný, že miluju Josefa nebo kdoví koho nebo nikoho. (A to by bylo nejlepší.)
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198273