V dravcových očích? Na spořádání moc velký, na nahnání strachu moc pevně na zemi. Mezi mužem a opeřencem, doktorem a dravcem, praktickým lékařem a rudochvostem, Orvillem Abrahamem Rosem a Bezejmenným, proběhl v tom okamžiku tanec společné i rozdílné tvorskosti, načež dravec odplachtil ve skvrnku na obzoru a zanechal za sebou několik červených ocasních per naděje, pevně a snad – jak tomu v takových chvílích bývá – navždy uvíznuvších v mužově a ženině paměti a představivosti. Orville se ohlédl. Miranda pod deštníkem se blížila ke svému autu. Znovu si všiml samolepky na nárazníku: GENERÁLNÍ OPRAVA NUTNÁ. No ano! To je ta kulhající žena v řádce protestujících před hotelem U Generála Worthe, kterou viděl ten večer, kdy dorazil domů. „Generální oprava nutná?“ zavolal na ni rachotícím deštěm. „Cože?“ „Generální oprava nutná?“ „Ano! ‚Generální oprava nutná‘, rozhodně ano!“
107
shem456.indd 107
16.9.2014 0:30:32
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198267
Druha cast Do čtyřiceti nikdo nenese odpovědnost za svou tvář. – Abraham Lincoln (volně převzato)
shem456.indd 109
16.9.2014 0:30:32
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198267
9 Příští neděli odpoledne jela Miranda Braaková do Columbie k hotelu Worth, kde se měla setkat s paní Tarrovou a Orvillem a jeho neteří Amy. Orville jí ráno po jejich setkání ve škole volal, že by se s ní zase rád viděl a jestli by jí vyhovovala následující neděle odpoledne. „Mohli bychom se znovu pobavit o historii,“ navrhl. „Počínaje rokem osmnáct set tři.“ „Proč se o ní bavit, když se do ní můžeme rovnou ponořit?“ odvětila. „Čímž chci říct, že kdybyste měl chuť, můžeme jedno historicky významné místo navštívit. Slíbila jsem paní Tarrové – jsme spiklenkyně z Dcer americké revoluce –, že s ní budu hodinu protestovat u hotelu Worth. Mohli bychom začít tam.“ „Platí.“ Miranda se z toho odpoledne ve škole stále cítila povzneseně. Jako děcko, které se těší na báječný zítřek, se v noci pořád budila a nemohla dospat; vstala ještě dřív než syn Cray. Celý týden se pokoušela srovnat si skutečného Orvillea s tím, co jí vyprávěla jeho matka. Selma jí vylíčila, jak v létě roku 1961, kdy bylo Orvilleovi šestnáct, přijela domů z operace mozku v nemocnici v Albany. Domov opouštěla jako krásná žena. O dva měsíce později se vrátila s jednou stranou obličeje povislou, zašitým okem a oholenou hlavou v turbanu. V té době se takové věci obvykle řešily tak, že se dětem neprozradilo, na jakou operaci rodič jde, a nepovolilo se jim ho navštěvovat. Zesláblá a deprimovaná Selma toužila zemřít, a jak se svěřila Mirandě, při životě ji držely jedině děti – chtěla „vidět, jak vyrůstají a usazují se“. Když se tehdy v červnu vrátila domů, Sol se jí ze všech sil snažil pomáhat, ale co naplat, probíhala golfová sezona. Dcera Penny, která měla po promoci na Státní pedagogické fakultě v New Paltz a chodila s Miltem Plotkinem v Albany, se péče o ni děsila. Milt se chystal
111
shem456.indd 111
16.9.2014 0:30:32
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198267