Proč mu nestojí ani za odložení dýmky. Kapitální zubatou šedovlasý samotář prostě přehlížel. I když mu okázale lovila před očima, jeho zájem se upíral jiným směrem. A já se nestačil divit. Zatímco ještě před půl hodinou jsem byl kvůli dešti téměř na odchodu, teď mě den začínal bavit. Přestože liják spolu s větrem zesílil, vděčně jsem naslouchal slovům osobitého rybáře, který vzdal snahu o ulovení jedinečné štiky. Predátora z říše snů. Zdejší endemit, který jsem před pár minutami spatřil v akci. Trvala jen krátce, přesto během ní spořádal kilového kapra, aniž by kolem nadrobil. Další důkaz existence štičího šóguna už nebyl nutný. Fantazie mi dravce dokreslila. Do poslední mimikry. Hlavu, oči i ocasní ploutev, velkou jako kuchyňskou pánev na smažení. A také království šera a odumřelých pařezů, kam se jeho výsost odebrala za odpočinkem. Mozek je pozoruhodný orgán. Stačilo pár vteřin smrtící akce, kořeněných hrstí slov znalého kmeta, a náhle fungoval docela jinak. Pracoval na dvě stě procent. Proto jsem si všiml mladých labuťáků, kteří se na břehu vztekle štípali do křídel, nebo černého střevlíka. Jak ukusoval hlavičku mrtvé kobylce, z jeho pancíře stékaly drobné kapky. Nevnímal je, protože baštil. Přírodu déšť neuspal a já si toho až dosud nevšiml. Zrovna já, který se raduju z intenzivních vůní lesů, luk a strání, hlíny i kamení, jsem přehlédl kousíček z pozoruhodného života. „Říkal jsem, bude mít ke třiceti kilům,“ vytrhl mě z myšlenek dýmkař. Už znovu bafal a zíral před sebe. Směrem, kde potřetí zaútočil Krokodýl Dandý. Dravec musel zalovit pod hladinou, protože jeho výpad za pronásledovanou kořistí až na hladinu bych jistě slyšel. I při své zahleděnosti do nitra krajiny a pozorování střevlíka. A musel být úspěšný, protože jinak by kořist prorazila střechu svého světa, aby si zachránila ploutve ve světě jiném. V našem suchozemském. Až tak vysoko ale nedohmátla. Hbitá štika ji urvala ještě ve vodním sloupci, jako když sadař utrhne jablko ze stromu, a tak se prozradila jen širokým vírem na hladině. Kruhy, které znovu tiše mluvily.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198227
Podivín pod kapucou pak ještě stihl dodat, že tak velkou štiku v Čechách nikdy nikdo nechytil, a události nabraly komický spád. Kdyby se následující minuty nestaly, dokázal by je vymyslet snad jen strhující vypravěč Vladimír Menšík. Tempo, jakým se rybáři z okolí začali přemísťovat do prostoru veleštičích manévrů, skoro až bralo dech. Se špetkou zdravého nadhledu připomínalo spěšnou evakuaci obyvatel z místa ohroženého mimořádnou událostí. Zmoklí muži v pramicích zběsile stahovali nastražené udice, jako o závod zvedali kotvy a opření do vesel pospíchali k Dřenickému lesu. Nejlépe přímo do teritoria jesenického aligátora. Šedovousý dědek v modré laminátce ztratil po několika metrech vedoucí pozici. „Jen počkejte, vy kurvy,“ brblal za tříčlennou posádkou zelené lodi, která ho převeslovala. Na její zádi vrávoral mutující mladík v maskáčovém kompletu někdejší lidově demokratické armády. V pravé ruce držel láhev s pivem a předpaženou levicí ukazoval veslaři cestu. „Ty woe, vpravo,“ křičel na parťáka, který se divokým mlácením vesel o hladinu snažil dosáhnout vyšší rychlosti. „Vpravo, woe, vpravóóó,“ rozčiloval se. Přestal, až když málem přepadl do vody. Kmetově loďce dal brzy na frak i červený plechový vrak. Majitel zrezlé plechovky kmital vesly tak rychle, až zrudnul a rozkašlal se. Pak místo veslování začal plivat. Hleny. Když se jich zbavil a krev z hlavy se mu vrazila zpět do rukou, vesla jeho zarputilému úsilí téměř nestačila. Byla o dva kroky pozadu za silou v jeho pažích. Vesloval jako smyslů zbavený. Jako by on sám, plešatý dvojník Stevena Seagala, byl lodní motor Mercury. Když dosáhl místa, kterého dosáhnout chtěl, zjistil, že nemusí spouštět zadní kotvu. Bezmála dvě stě metrů ji totiž táhl po dně za lodí. Pozadu ale nezůstávali ani rybáři na břehu. Také oni se snažili přemístit v co nejkratším čase k území štičího obra. Protože však počet míst na břehu byl omezený, na Dandýho mohlo pomýšlet jen několik nejrychlejších. Jako spermie. A tak se snažili přemístit své pruty, vidličky, křesla, batohy, krabičky, svačiny nebo psa na první pokus. Co nepobraly jejich ruce a podpaží, vzali do zubů, na záda či mezi stehna. A potom se kolébali
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198227
zaujmout nejvýhodnější pozici k lovu z pevniny. Každý chtěl být první, každý chtěl zaujmout hladovou zubatou právě svou rybičkou. Jako by mezi nimi byl nějaký rozdíl. Jeden chlápek chtěl ale predátora zaujmout víc než ostatní. A tak nechal všechny saky paky na místě a utíkal vstříc možnému setkání s obrem jen s prutem v ruce. Teleskopem silným jako plaňka v plotu. Metr pod masivní káčou, kterou by nepotopil ani desetikilový kapr, vlála polomrtvá osmicentimetrová plotička. Rybář ji chtěl nabídnout Dandýmu co nejčerstvější, proto sprintoval jako o život a nedíval se nalevo ani napravo. Nevšímal si, jak větve podél břehu švihají jeho připravenou rybku. A to měl. Když doběhl, byla už totiž kožená. Tuhá jako prkno. Byla ve stavu, který nemohl lovící štiku zajímat. Tím spíš obrovskou štiku. On se ale marným stavem chcíplé rybky netrápil. Chtěl být za každou cenu prvním, který v okolí krokodýlího loviště nahodí. A tak nahodil. Švihl prutem tak prudce, až se mrtvolka z háčku utrhla a ulétla. Doběhl i nahodil sice první, najednou však neměl na co chytat. „Do prdele,“ kousl se do spodního rtu, „a můžu mazat zpátky.“ A tak mazal. Sto metrů daleko, kde nechal ležet své saky paky. Jeho rybičky si mezitím všiml racek a já si všiml dalšího rybáře. Klopýtáním po břehu vytrousil většinu věcí, které chvíli předtím složitě sbíral. Mezi poztrácenými předměty byl i svazek klíčů, jak se domníval. Příštích šedesát minut proto strávil jejich hledáním na břehu. Když je po hodinovém úsilí našel v kapse, ve které před hodinou hledal, bylo skoro poledne. A taky už deset minut nepršelo. Rybář se podíval na oblohu, pak na hladinu a nakonec odjel.
Abych byl upřímný, touhou ulovit krokodýlí štiku od Dřenického lesa jsem vzplál také. Vždyť pro rybáře, který se specializuje na lov dravých ryb, by zdolání takového stroje na zabíjení
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198227