Jak jsem předpokládal, vytáhlý vzor, k němuž všichni vzhlí želi, vykročil dopředu. Jeho ruce se stočily do přirozené podoby pěstí. „Já jsem nějakej Bill Poole,“ oznámil a jeho dech kysele páchl. „Jsem svobodnej rodilej republikán, kterej nesnese po hled na stálý vojsko. Než s tebou skončím, měděná hvězdo, zkrotneš jako beránek.“ Netušil jsem, jestli by mě opravdu dokázal zbít. Z vláčných pohybů jsem však poznal, že je opilý. Když tedy máchl rukou dolů směrem ke mně, jak to vyšší muži v přemíře sebedůvěry dělávají, vyhnul jsem se jeho pěsti a zasadil mu ránu loktem do oka. Bill Poole se zhroutil jako prázdný pytel. „Nejdůležitější je cvičení,“ oslovil jsem jeho kumpány, kteří ho spěchali zvednout. Znovu jsem se dotkl hvězdy a teď jsem z ní měl nefalšovanou radost. „Koukejte se ztratit, nebo se pustím i do vás.“ Zřejmě se vyplatí přečkat stovky rvaček se starším bratrem, uvažoval jsem, pokud se člověk naučí zasazovat nečisté údery pro dobrou věc. Výtržníci mezitím táhli svého vůdce a kamení pryč. Upravil jsem si pásku přes obličej a pocítil neodbytnou naději. Vždyť Mercy stála za mnou. Mercy… Jenže Mercy za mnou nestála. Dveře v hezky klenutém portálu byly otevřené. Zjistil jsem, že naděje je jenom na obtíž. Naděje je kůň se zlomenou nohou. V katedrále dvanáct ohromných pilířů, připomínajících kořeny hor, podpíralo vysokou střechu a každý byl nahoře opatřený čtyřmi koulemi tlumeného světla. Přesto uvnitř panovalo příšeří a vzduch zhoustl kadidlem a rituály. Zpozoroval jsem, že Mercy s vážným výrazem poslouchá kněze, kterého jsem potkal jen před několika týdny, když jsem na Mulberry Street sháněl ubytování. Musel na mě tenkrát udělat dojem, neboť mi utkvěl v paměti, ačkoli mezi námi neproběhla výměna slov ani peněz. Především nebyl plešatý; jeho kulová a bezvlasá hlava
102
GOTHAM_tisk.indd 102
15.9.2014 15:00:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198221
jako kdyby nikdy nenesla žádný porost. Rysy pod touto koulí však působily ostře, energicky a inteligentně. Se zájmem ke mně obrátil oči. „Pane Wilde, předpokládám.“ Prelát mi pevně stiskl ruku jako člověk, který je zvyklý mít věci pod kontrolou. „Říkali, že se zastavíte. Otec Connor Sheehy, k vašim službám.“ „Děkuji. Ti chuligáni z Bowery už odešli, kdyby vás to zajímalo.“ „Jistě, odpoledne touhle dobou se vždycky ztratí, než se tu objeví katoličtí dělníci s vozíky hnoje a chtějí si to s nimi rozdat.“ Usmál se. „Já a slečna Underhillová si jich nevšímáme. Ale prý jste je ponížil, což měděným hvězdám jen slouží ke cti. Víte, byl jsem kvůli dobročinnosti ve Five Points a… váš bratr, kapitán Wilde, se na mě obrátil v jedné politováníhodné záležitosti. Pojďme se na toho hocha podívat. Je v jedné postranní komoře. Tudy, prosím.“ Světlo v místnosti bylo docela jiné než na stanici, takže jsem málem nevěřil, že vidím totéž tělo. Oknem vysoko ve stěně proudily sluneční paprsky a scénu příhodně doplňovaly obrázky svatých. Chlapec měl na sobě bílou košili. Ležel na zádech pod kamenným stropem a látka mu zahalovala hruď. Nikomu, kdo někdy dřív viděl smrt, se však nemohlo zdát, že spí. Mrtvá těla jaksi ztěžknou. Na rozdíl od živých jako by již náležela zemi. Mercy šla přímo k němu a postavila košík na podlahu. „Ano, mám dojem, že jsem ho už viděla, jenom ho nedokážu zařadit,“ oznámila. „Vy ho neznáte, otče?“ „Neznám. Ale přál bych si ho znát, vzhledem k tomu, co mu udělali.“ „Co se mu stalo?“ zeptala se Mercy bez váhání. Vyslal jsem k otci Sheehymu planoucí pohled, který by rozpustil ledové kvádry, dopravované denně po Hudsonu. „Opravdu to chcete vědět, slečno Underhillová?“ ujišťoval jsem se. Přál jsem si, aby odpověděla záporně. „Vy mi to nechcete prozradit, pane Wilde?“
103
GOTHAM_tisk.indd 103
15.9.2014 15:00:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198221
„Někdo mu do prsou vyřezal velice hluboký kříž,“ objasnil otec Sheehy a omluvně se podíval směrem ke mně. Nevěnoval jsem jeho vědoucímu výrazu pozornost. „Proč by někdo dělal tak příšernou věc?“ Mimoděk jsem se rozpomněl na doktora Palsgravea a jeho nevyslovitelný tříbodový seznam satanských kouzel, hledání cen nosti a potřeby masa. „Pracujeme na tom,“ odvětil jsem popravdě. „Prozatím byly všechny teorie absurdní, počínaje náboženským fanatismem.“ Mercy nám předvedla hřbet štíhlé ruky, když si přejela prsty po krku, a nejistě se zeptala: „Na to nezemřel, že ne?“ „Ne, ne,“ ujistil jsem ji a proklínal se za nedbalost. V hlavě se mi začínala formovat myšlenka. „Zabil ho buď zápal plic, nebo něco méně nápadného. Slečno Underhillová, starala jste se vloni o nějaké chudé rodiny, ve kterých se šířily plané neštovice?“ zeptal jsem se spěšně a luskl prsty. Se skloněnou hlavou jsem přešel k tělu a stáhl chlapci košili na rameni, jen o palec či dva. Kůže byla poznamenaná nepatrnými jizvami, nenápadnějšími než pihy, ale přesto viditelnými. Mercy svraštila čelo. „Loňská sezona byla mimořádně klidná, co se týče případu varicelly. Samozřejmě je mohl mít, aniž bychom si toho všimli, ale opravdu jsem asi dva týdny nosila lidem hnědý papír napuštěný melasou, aby ho dětem přikládali na vyrážku. Nemoc zasáhla řadu domů na Osmé ulici mezi harlemskou železnicí a hřbitovem. Jenomže v té oblasti bydlí chudí usedlíci. Taky řádila na Baxter Street, ale tam jsou Velšané. Počkejte,“ dodala trochu zaskočeně, „byla jsem i v pár domech na Greene Street, kde…“ Mercy se zadívala na tělo a její krásná tvář začala blednout. „Je z bordelu,“ dodal jsem tiše a položil dlaň na její loket. Domníval jsem se, že to dělám kvůli ní, ne kvůli sobě. Doufám, že to tak bylo. „Je to prostitut, že ano?“ „Jak jste to poznal?“ zeptala se Mercy překvapeně. Poodstoupila ode mě a zmlkla – jako kdybych věděl věci, které
104
GOTHAM_tisk.indd 104
15.9.2014 15:00:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198221