„Já přece!“ „Tak proč jsi to neřekla rovnou,“ Stařenčina tvář byla nehybná jako obličej hráče pokeru. „No, dokud máš co dělat, je to všechno v pořádku.“ „Ale on opravdu věděl, že se vracíme,“ vrátila se Magráta rozhodně k načatému tématu. „Dokonce už měl i připravené pozvánky s datem. Ach ano, mimochodem, je tam jedna i pro tebe –“ „Já vím, jeden ji dostal dnes ráno,“ přikývla Stařenka. „Má tak krásně okousané okraje a všechno to zlato! Kdo je Pú?“ Magráta už před nějakým rokem dokázala srovnat krok se Stařenčiným pohleden na svět. „PÚ,“ řekla. „PotvrDte účast. To znamená, že jim máš napsat, jestli přijdeš.“ „Oh, jeden tam bude, to si piš. Jeden by si to nedal ujít ani za nic,“ odpověděla jí Stařenka. „Tak jednoho napadlo, poslal náš Jasoň jednomu svoji pozvánku? Asi ne, co? Ten náš Jasoň, nikdy se mu do práce s perem moc nechce.“ „Pozvánku na co?“ nechápala Magráta. Už měla jednoho plné zuby. „Cožpak Verence ti to neřekl?“ podivila se Stařenka. „Je to speciální hra, která byla napsána speciálně pro tebe.“ „Aha,“ pochopila konečně Magráta, „myslíš představení.“ „To je ono,“ přikývla spokojeně Stařenka. „Bude se to hrát na den svatého Jana.“ „Musí to být něco výjimečnýho, co předvedeme ve svatojánskej den,“ prohlásil Jasoň Ogg. Vrata do kovárny byla zastrčena zevnitř. Uvnitř bylo jen osm členů lancreského týmu Morrisova tance, šestinásobní vítězové veřejného celohorského Morrisova mistrovství*, pořádaného *
Pozn. autora: Třikrát bezkonkurenčně, jednou po jedenáctihodinovém prodloužení a (potom) dvakrát kontumačně, když další finalisté raději utekli.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197793