JESS WALTER ■ 106
A vtom Dave vyprskne smíchy. „Jen si z tebe dělám srandu,“ řekne. Prsty mám pořád ještě na knoflících kalhot. „Ty vole,“ ozve se zklamaný Jamie, „se mi fakt nechce věřit, že bys mu klidně dovolil, aby ti čuměl do prdele. Seš vadnej? Nějakej exhibicionista přes prdel?“ Košili mám sundanou, dva knoflíky od kalhot rozepnuté a jsem naprosto šokovaný. „Takže se mi nemusíš… já se nemusím svlíkat?“ „Jak jsem říkal,“ poznamená Dave. „Lidi donutíš k čemukoli.“ Obléknu si košili, zapnu si kalhoty a všichni se znovu posadíme. Pak Dave zvedne kufřík a položí si ho do klína. „Jamie tvrdil, že potřebuješ něco na bolest.“ „Ehm, jo.“ Natáhnu se ke kabátu, v němž mám peníze. „Devět tisíc dol –“ „Hej, hej, hej!“ přeruší mě Dave. „Neptal jsem se, kolik toho chceš.“ Zvedne ruku, aby mě zarazil. „Moment… ty máš ty prachy tady?“ „No, jo.“ „Tak zaprvé – já hotovost nepřijímám. A zadruhé –“ Podívá se na Jamieho, zavrtí hlavou a pak znovu upře oči na mě. „Ty sis vzal devět táců na schůzku s někým, koho ani neznáš?“ „Co dybysme tě chtěli vokrást, Papučáři?“ prohodí Jamie. Poškrábu se na hlavě a stydím se, že mě to nenapadlo. „A kdybychom tě oškubali? Šel bys na policii a řekl, že tě natáhli při nákupu drog?“ doplní ho Dave. Zaťuká mi na hlavu. „Chlape, pokud se mnou chceš obchodovat, tak musíš myslet.“ „Já… promiň,“ řeknu. Kouknu na Jamieho, který dělá stejný obličej jako někdy Teddy, když ho vezu do školy nebo na bruslení nebo kamkoli jinam: Prosím tě, tati, přestaň mě ztrapňovat. „Hele, já tohle obvykle nedělám.“ „To vysvětluje, proč si myslíš, že můžeš jen tak jít a koupit si toho rovnou kilo.“ „Podívej,“ spustím, „vážně mě to mrzí. Jen se pokouším splašit trochu peněz a mám pár přátel, kteří by ode mě mohli trochu –“ „Hej hej hej!“ přeruší mě opět Dave a zacpe si uši. „Nikdy mi neříkej, kolik toho chceš nebo co s tím hodláš dělat. Mě zajímá jedině to, co máš za nemoc.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197780
FINANČNÍ ŽIVOT Y BÁSNÍKŮ ■ 107
„Ehm.“ Přikývnu. „OK.“ Jamie se ke mně nakloní a pošeptá mi: „Zelenej zákal.“ Dave čeká. „Já mám…“ Podívám se na Jamieho. „Zelený zákal?“ Dave se usměje, otevře kufřík a vytáhne z něj onálepkovanou složku s nápisem SMLOUVY. Otevře ji a vyskládá na konferenční stolek dva malé štosy stránek. Pak vytáhne pero a natočí první smlouvu tak, abych si ji mohl přečíst. „Tohle,“ řekne, „je obyčejná dohoda mezi stranou A, což jsem já, a stranou B, což jsi samozřejmě ty… stojí tady, že nejsi od policie, že žádným způsobem nespolupracuješ se státními nebo federálními složkami na jakémkoli vyšetřování nebo shromažďování informací, ať už jako tajný agent, nebo placený či neplacený informátor, a že žádnému policejnímu orgánu vědomě neposkytneš jakékoli závažné informace o téhle transakci.“ Dave přejde k druhé části smlouvy ještě před tím, než stačím porozumět té první: „Tady se potvrzuje, že jsme spolu nijak neprobírali zamýšlené využití toho, co je tu označováno jako ‚léčivý produkt‘, že tě představím pěstiteli, ale máš-li v úmyslu využít zmíněný léčivý produkt pro jiné účely než lékařské, pak si toho nejsem vědom, a nakonec že jsem neučinil žádný slib nebo závazek tě jakkoli odškodnit, pokud by ses vlastním přičiněním a mimo znění této smlouvy stal předmětem jakéhokoli vyšetřování postižitelného trestného činu. Jmenovitě –“ Sáhne po druhé, větší hromádce smluv. „Tohle je řada dodatků, v nichž se zavazuješ, že se nijak nebudeš podílet na prodávání léčivého produktu v okruhu čtyř set metrů od jakékoli školy, že nebudeš léčivý produkt prodávat nezletilým, ani používat zbraně s léčivým produktem jakkoli související, že ho nebudeš posílat poštovní doručovatelskou službou, ani s ním nepřekročíš hranice, ani jakýmkoli jiným způsobem, vědomě či nevědomě, nespácháš v souvislosti s léčivým produktem jakýkoli závažný přestupek, který by představoval podstatné a významné porušení této smlouvy a který by mohl být v rozporu s jakýmikoli státními nebo místními nařízeními a rovněž s federálním
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197780
JESS WALTER ■ 108
zákonem o regulovaných substancích, paragraf 21 Zákoníku Spojených států, a se všemi jeho pododdíly, ani že nespácháš žádný úmyslný čin, který by šlo definovat jako polehčující okolnost nahrazující standardní směrnice, jak je definují federální zákony o trestních sazbách, které pro účely této smlouvy zahrnují všechny nyní platné zákony nebo jakékoli zákony schválené v budoucnosti, navždy, a tak dále, a tak dále, ve všech státech a na všech územích, a tak dále, a tak dále…“ „Ty jsi právník?“ zeptám se. „V advokátní komoře o tom panují určité pochybnosti,“ řekne Dave. Potom mi podá papír s poslední smlouvou. „Tahle mě pojišťuje, zbavuje mě veškeré odpovědnosti a stanovuje, že se nemůžu stát předmětem trestního nebo civilního soudního řízení, pokud bys léčivý produkt, vědomě či nevědomě, jakýmkoli závažným způsobem pozměnil, a to jeho rozředěním, křížením nebo zvýrazněním pomocí umělých stimulantů nebo jiných substancí zahrnutých v zákoně o regulovaných substancích nebo zákoně o trestních sazbách nebo regulacemi Ústavu pro kontrolu potravin a léčiv, kterýmižto substancemi se nikoli výhradně myslí kokain ve všech jeho podobách, fencydiklin, heroin, metamfetamin, insekticidy, průmyslové hnojivo, umělá sladidla a tak dál, a tak dál.“ Zatímco na tu hromadu smluv zírám, Jamie zvedne časopis, který až dosud četl, a ukáže nám bohémskou, černobílou fotografii nahé ženy stojící ve stínu mezi dveřmi. „Takovýhle kozy se mi líběj,“ prohlásí. „Špičatý,“ řekne Dave. „Umělá sladidla?“ zeptám se. Dave pokrčí rameny. „Někdo chce mít trávu sladší. Lidi k tomu většinou používají med, ale někteří debilové neradi utrácí, a tak ji namočí do starých, tekutých sladidel.“ Jamie se k nám nakloní. „Z těch sraček může mít člověk rakovinu, vole.“ Podívám se na Davea, který mi pořád ještě podává pero, a vybavím si toho makléře, s jehož pomocí jsme já a Lisa sehnali náš dům – kreténa jménem Thomas Otway, jehož opálený obličej byl neustále zkři-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197780