„Zůstaň se mnou, spát můžeš, až se odsud dostaneme,“ řekla Vallence silným hlasem a Jakub se donutil oči zase otevřít. Hodila si kolem krku jeho paži a nadzvedla ho z krví nasáklého sněhu. Jak se větev v ráně pohnula, Jakub myslel, že se zblázní bolestí. Neměl už ale ani sílu křičet. Sotva se narovnali, viděli, že kolem nich stojí v půlkruhu šest vlků. Jakub slyšel, jak Vallence zadržela dech. Potom ho pomalu znovu položila do sněhu, nespouštěje z vlků oči. Jeden z nich se proměnil v mladého muže v uniformě. „Zdravím tě, Val,“ pousmál se. „Rád tě vidím, i když ne tam, kde stojíš. Bráníš mi vykonat moji práci.“ „Copak vás Charles poslal, abyste přivedli tohohle kluka?“ zeptala se Vallence konverzačně. „Jsme tu kvůli Dominikovi, jak dobře víš. Ale Dominik se ho snažil ochránit. Charles bude chtít vědět proč.“ „Ten kluk byl jenom ve špatný čas na špatném místě. Nech ho být, ani ti nestojí za námahu.“ Muž se pousmál. „Val, známe se od dětství. Přijela jsi sem kvůli Dominikovi a teď chráníš jeho – vážně mám věřit, že není důležitý? Vezmu ho s sebou do Icailu. A ty s námi půjdeš taky. Budu rád, když budeš spolupracovat. Nechci s tebou bojovat.“ Někteří při poslední větě nesouhlasně zavrčeli. Vallence se ale nehnula z místa. „Když mě tak dobře znáš, tak taky víš, že takhle to nepůjde,“ odpověděla rozhodně. „To je mi líto,“ řek muž upřímně a pak v jediném nepostřehnutelném okamžiku tasil meč. Vallence ale v tu samou chvíli prudce udeřila dlaní do země a ta se zachvěla tak, že muž ztratil rovnováhu a spadl. Potom Vallence stále s dlaní přitisknutou do sněhu na okamžik zavřela oči. V tu chvíli kolem ní a Jakuba vystřelilo ze země těsně vedle sebe mnoho silných jasně zelných šlahounů a vytvořilo kolem dokola neproniknutelný dva metry vysoký plot.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197752