01VELICENSTVO184.indd 114
majitelé městských dluhopisů mohli zakoupit. Los na jmenovitou hodnotu 1 000 liber stál jednu libru. Výhry se financovaly z prodeje losů a vysokých příspěvků od vlády. Tah se konal každý měsíc.
Po návratu z Anglie roku 1729 se Voltaire poradil s matematikem Charlesem Mariem de La Condamine. Rychle přišli na to, že výhry z jednoho měsíčního tahu byly vyšší, než co stály všechny losy. Bylo pouze zapotřebí nalézt několik poškozených, kteří měli právo si losy koupit. Voltaire tyto lidi našel. Skoupili veškeré losy nadcházejícího tahu a celkovou výhru si rozdělili. Voltaire získal půl milionu liber.
K majetku a k úrokům se družily příjmy z výnosů prodeje jeho knih a uvádění jeho jevištních děl, dále úroky z půjček poskytnutých přátelům, navíc ještě zisky z papírny pana Dumoulina a z dodávek potravin francouzské armádě. K tomu od roku
114
26.6.2014 9:39:38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197694
01VELICENSTVO184.indd 115
1750 roční plat, který mu poskytoval Friedrich — 20 000 liber, v přepočtu 5 000 tolarů. Ale Voltaire zamýšlel dosáhnout v Prusku ještě dalších příjmů. Záhy po svém příjezdu se seznámil s Abrahamem Hirschelem, pruským „chráněným Židem“, který měl v Heiligengeiststraße v Berlíně klenotnictví. V listopadu Voltaire dostal od Hirschela diamanty, ty měl jako představitel Cicerona na sobě při uvedení své tragédie Rome sauvée pro Friedrichova bratra, prince Heinricha. Hirschel mu nejspíš pověděl o výhodných obchodech, jaké je možné podnikat se saskými berními lístky. Ty v Sasku podstatně ztratily na hodnotě, avšak pruským poddaným se musely vyplácet ve jmenovité hodnotě a s úrokem. Tak to stanovil článek 10 Drážďanské mírové smlouvy mezi Pruskem, Rakouskem a Saskem z 25. prosince 1745. Voltaire dal Hirschelovi příkaz, aby pro něj ty saské berní lístky — státní půjčky — nakoupil. Jenže Voltaire nebyl pruským poddaným; jen doufal, že mu pomůže status Friedrichova chráněnce.
115
26.6.2014 9:39:38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197694
01VELICENSTVO184.indd 116
A: čilé obchodování, které obchodně zdatní Prusové provozovali se saskými cennými papíry, bylo královským výnosem z 8. května 1748 vposledku zakázáno. Voltaire zákaz ignoroval. Počítal s dobrým ziskem a předal Hirschelovi pět směnek na úhrnem 10 000 tolarů. Jako zástavu uložil Hirschel u Voltaira množství diamantů. Hirschel poslal směnky svému obchodnímu partnerovi, bankéři Hohmannovi v Lipsku, a odcestoval do Drážďan. Hohmann odložil 8 000 tolarů pro Hirschela stranou a do Drážďan mu poslal dva tisíce. Směnky zaslal pařížskému bankovnímu domu Lourtan et Baur. Zněly na jméno notáře Delaleua, jemuž je bankovní dům předložil. Voltaire Hirschela pověřil, aby berní lístky nakoupil za šedesátipětiprocentní cenu. Hirschel ohlásil do Berlína, že jsou k dostání pouze za 70 procent a brzy už jen za 75. 29. listopadu se o tom obchodu dověděl Friedrich a dal najevo své pobouření. Hirschel Voltairovi žádné berní lístky neposlal.
116
26.6.2014 9:39:38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197694