Problémy s chováním ve škole – jak na ně
příležitost, aby je komunikoval přátelsky, s nadhledem, byť dostatečně naléhavě a hlavně prakticky. Jestliže dělá zásadní životní událost z opakovaně chybějících pomůcek (jakkoli jde o velmi nepříjemnou záležitost), nedostatečného cvičebního úboru, sprostých slov o přestávce, hrozí nebezpečí, že bude působit směšně a naruší tím spolupráci s rodiči. Specifickou formou rozhovoru s rodiči je diagnostický anamnestický rozhovor. Při něm učitel zjišťuje relevantní data z dosavadního života dítěte i celé rodiny. Zajímá se o tělesný i psychický vývoj dítěte, o předcházející školní výsledky, náplň volnočasových aktivit, o rodinnou situaci apod. Vzájemným propojováním získaných informací se snaží porozumět dnešním problémům a zvolit nejvhodnější intervenci i predikovat budoucí vývoj. V případě výchovných problémů se učitel zaměřuje zejména na výchovné způsoby v rodině, dosavadní vlivy prarodičů, dosud používané výchovné metody, úspěšné postupy. Na rozdíl od lékaře nebo psychologa by učitel neměl nikdy používat klasický anamnestický rozhovor – potřebná data získává od rodičů v průběhu opakovaných setkání.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197367
Úloha samotného žáka při řešení problémů s chováním
4. ÚLOHA SAMOTNÉHO ŽÁKA PŘI ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ S CHOVÁNÍM Václav Mer t in
Při hodnocení možného podílu samotného žáka na řešení problémů s chováním musí vzít učitel v první řadě v potaz jeho věk. Je nepochybné, že u dítěte v předškolním nebo v mladším školním věku nelze očekávat, že samo a bez pomoci dospělých najde a následně naplní řešení, nebo že dokonce uvědoměle převezme plnou odpovědnost za, byť jen malou, část vlastního života. Impulsivita, krátkodobý zájem, egocentrické zaměření na osobní prospěch, nedostatečná vytrvalost, kolísání pozornosti, černobílé vidění světa, jedna okolnost vytržená z kontextu významně převáží chladnou analýzu situace, domýšlení širších souvislostí, výhled do budoucnosti, nezbytnost dalších kroků apod. Problémy nejmenších žáků a způsoby jejich řešení vždy téměř bezezbytku odrážejí úroveň poskytované podpory ze strany rodičů a učitelů. U studenta střední školy míra odpovědnosti za vlastní vzdělání i život výrazně roste a na konci středoškolského studia může již být téměř absolutní. Akceptujeme, že zásadní odpovědnost za rozvoj dítěte mají dospělí. Proto také mají téměř absolutní pravomoci. To však neznamená, že po celou dobu dětství nedovolíme dítěti udělat samostatné rozhodnutí. I odpovědnosti za vlastní život se musí dítě učit. V každém případě by měl proto učitel zapojit do hledání řešení výchovných problémů i dítě samotné a stanovit mu (po dohodě s ním) úkoly k plnění. Platí to také pro nejmenší děti, v našem případě od první třídy základní školy. Učitel je systematicky vede k tomu, aby samy hledaly řešení vzniklého problému. Byť se u malého dítěte patrně nelze u otázky „Co s tím budeme dělat, co navrhuješ?" dočkat zcela rozumné odpovědi (nejčastěji to bývá „nevím"), snaží se učitel o to opětovně. Zkusí velmi opatrně nabídnout řešení, o kterém si myslí, že by je dítě mohlo zvládnout, a dokonce i samo navrhnout. Pokud i jen vzdáleně přijatelné řešení navrhne samo dítě, snaží se je učitel akceptovat a začlenit do plánu. Je důležité probrat s ním, co by mu podle jeho názoru pomohlo k překonání problémů. Učitel mu rovněž sám navrhuje rozmanité možnosti, o kterých si myslí, že by mohly pomoci a současně realisticky vystihují jeho potenciál.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197367
Problémy s chováním ve škole – jak na ně
Přitom se nevychází z jakýchsi obecných doporučení, ale striktně z reálných možností dítěte a jeho rodiny. Učitel dítě brání před nerozumnými sliby, které nejsou v jeho silách ke splnění („Už se nikdy nebudu prát, já už to nikdy neudělám.“), ani podobné sliby sám nevymáhá. Pedagogické furiantství či naivita nejsou na místě – nesplnění cílů zvyšuje frustraci, zklamání, snižuje víru v úspěch v budoucnosti jak na straně dospělých, tak samotného dítěte. Tady rozhodně neplatí, že jenom vysoké cíle jsou přiměřené. Cíle by tedy měly být motivační, leč s pomocí dospělých splnitelné. Dospělí si proto sami musí ujasnit, jak velkou pomoc jsou schopni dítěti poskytnout. Důležité je zajistit pravidelnou diskusi nad plněním úkolů, aby mohl být úspěch brzy posílen a neúspěch se neprotahoval. Zpočátku je žádoucí zajistit takové podmínky, aby dítě „muselo“ cíl téměř splnit. Důležité je, aby učitel dítěti sděloval, že má odpovědnost za svůj život a samo se rozhoduje. Může se jevit jako značný rozpor, že na jedné straně dítěti upírá rozhodovací pravomoci a současně mu sděluje, že pouze ono samo se musí rozhodnout. V běžném životě však tento rozpor nebývá tak veliký. Jedinec může mít dokonce oprávněný pocit, že mu ostatní ubližují, učitel si na něj zasedl a dal mu nespravedlivou pětku, nevšiml si jeho usilovného hlášení, že nemá stejně úžasný mobil jako spolužáci apod., ale pokud odmítne psát diktát, řekne sprosté slovo, hodí žákovskou knížkou po učiteli, zbije spolužáka, uteče z domova, jde pouze o jeho rozhodnutí. Dítěti by se proto nemělo tajit, že přes všechny možné nepříznivé životní okolnosti rozhoduje zcela samo o svých činech. Vždy se nakonec „rozhodne“ samotné dítě, jestli něco provede, nebo ne, a proto také musí nést prvotní následky své aktivity. Pochopitelně uznáváme, že některé okolnosti jsou pro dítě neúnosné, neví si s nimi rady, neumí přiměřeně zareagovat, nikdo mu s nimi efektivně nepomůže, nemá pravomoci, aby problém řešilo. S výcvikem tohoto rozhodování se začíná již v předškolním věku, kdy je akceptována řada přání dítěte, včetně těch, která mu (i nám) v některých případech způsobí nepříjemnosti. Pochopitelně nenecháme dítě dojít až k hořkým koncům, pomůžeme mu s řešením, nicméně máme dobré argumenty pro budoucnost. Jednak má dítě faktický zážitek propojení vlastního rozhodnutí a následku, ale současně můžeme při opakovaných nebo nových požadavcích argumentovat slovy: „Vzpomínáš, jak jsme minule museli…, jak jsi pak nemohl, jak jsem tě musel nést…“ Stejně důležité je, abychom dovedli dítě k úspěchům a mohli i v tomto propojovat jeho vlastní rozhodnutí, úsilí, snahu s pozitivními následky.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197367