Fritz Machlup Liberalismus a volba svobod (F. Machlup, „Liberalism and the Choice of Freedoms“, v: E. Streissler, G. Haberler, F. A. Lutz, F. Machlup /eds./, Roads to Freedom. Essays in Honour of Friedrich A. von Hayek, Augustus M. Kelley Publishers, New York 1970, str. 117–146.)
Úvodní poznámka První verze tohoto eseje byla předložena v roce 1955 jako jedno z řady vystoupení iniciovaných profesorem Hayekem na Claremont Meris College. V následujících letech jsem tento referát přednášel v řadě shromáždění na různých školách a univerzitách a rozšířil jsem ho v mnoha ohledech, vycházeje tak vstříc otázkám a připomínkám z řad posluchačů. Jeho publikaci jsem si schovával na vhodnou příležitost; není jistě žádná vhodnější než tento svazek věnovaný narozeninám profesora Hayeka, k němuž mě váže přátelství už čtyřicet pět let a jemuž mé myšlení vděčí za více, než mohu říci.
Bylo by snadné předložit soubor výroků o „liberálech“ a „liberalismu“, které by byly tak rozporné, že by bylo na první pohled zřejmé, že jejich autoři buď nevědí, o čem mluví, nebo se rozhodli mluvit o zcela různých lidech a myšlenkách. Význam pojmu liberalismus se v průběhu času měnil, ale lišil se zejména podle zemí. Nejzřetelnější rozdíly vystupují mezi kontinentální Evropou na straně jedné a Spojenými státy na straně druhé.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197319
Regionální přehled Zběžný přehled to potvrdí. Podívejte se např. do švýcarských novin a časopisů, např. do Zürcher Zeitung a Schweizerische Monatshefte, a zjistíte, že „liberálové“ odmítají socialismus ve všech formách a jsou kritičtí ke všemu, co zavání zasahováním státu do podnikání. Přečtěte si nějaké německé noviny a periodika libovolného přesvědčení od levých po pravé, a potvrdíte si, že „liberálům“ se příčilo řízení cen a výroby, které proto také zrušili. Dr. Ludwig Erhard, dlouholetý německý ministr hospodářství a pozdější kancléř, je nazýván liberálem stejně svými přáteli, jako odpůrci, protože věří v neřízené hospodářství a bojoval proti jakémukoli druhu státního ekonomického plánování a proti všem formám řídících opatření, prosazovaných socialisty a byrokraty. Obraťme se na sever Evropy, do Norska, země, která měla až donedávna socialistickou vládu, přísné řízení cen, investic a všechno to ostatní. „Liberálové“ stáli v opozici, vztekle štěkali na většinu a dokazovali, že jedině ekonomika se svobodným podnikáním, svobodným od dobře míněných, ale špatně promyšlených zásahů státu, může vymanit národ z ruin. Zběžný pohled do „liberálního“ týdeníku Farnand nebo do norských socia listických novin odstraní jakoukoli pochybnost o tom, že „liberál“ je antisocialista a socialista je antiliberál. Skoro stejně je to ve Francii, jenom s tím rozdílem, že žádná z četných politických stran nemá „liberální“ program a liberalismus je považován za velmi nepraktický ideál. Někteří průmyslníci však podporují věc „liberálů“, protože liberálové se staví proti silnému odborovému hnutí, proti vysokým daním a proti socialismu. Situace už není tak jasná v Anglii, hlavně proto, že tam působí Liberální strana, a tudíž nastává zmatení mezi liberálem 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197319
jako členem této strany a liberálem v antisocialistickém a antiintervencionistickém smyslu. Liberální strana, přes svou opozici vůči Labour Party, nebyla ve 20. století antiintervencionistická. Nicméně, je-li někdo v Anglii nazýván „liberálem“, je velmi pravděpodobné, že bude tak či onak chtít více „laissez faire“, než se v zemi současně uplatňuje. Podíváme-li se nyní do Spojených států, nalezneme zcela odlišný a zmatenější obraz. Až do předchozí generace chtěl být každý, bez ohledu na své názory, považován za liberála. Co však bylo po dlouhou dobu čestným označením, začalo budit podezření. Slovo „liberál“ se nyní ve Spojených státech používá jako název pro politické zabarvení někde mezi růžovou a rudou. Mnozí ho používají jako synonymum pro „komunistické spolucestující“. A jestliže chce nějaký pisatel úvodníku někomu zvlášť nactiutrhat, nazve ho „liberálním intelektuálem“. Stalo se to skoro běžné v Baltimore Sun. Ale dokonce i ve třicátých a čtyřicátých letech byl Američan nazýván liberálem, když byl pro New Deal, když byl stoupencem politiky podporující sociálně slabší, posilující odbory a nezvyšující ceny a nájemné. Americký liberál je zkrátka člověk, k němuž je evropský liberál vší silou v opozici. Liberál v Americe by byl antiliberálem v kontinentální Evropě a liberál v Evropě by byl antiliberálem v USA. Někteří lidé se pokoušeli vysvětlit tento terminologický paradox literárním izolacionismem, neznalostí zahraniční literatury. To je přílišné zjednodušení. Můžeme najít jiné vysvětlení, historické a sémantické. Záhy uvidíme, že historie liberalismu obsahuje některé vnitřní rozpory, které daly vzniknout diametrálně odlišným vývojovým směrům.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197319