lehce ven. K tomu přece máte své prostředky a cesty.“ „Promiňte však, pane doktore,“ namítl asistenční lékař, „to vypadá skoro jako násilný únos.“ „To přec také je,“ přikývl referendář. „Ostatně vaše občanské svědomí může být upokojeno. Máte přece smlouvu. A nyní dlouho nemluvte a čiňte, co jsem vám řekl.“ Dr. Petersen obrátil se k svému šéfu, jenž mlčky stál uprostřed pokoje jako rozčepýřená kvočna, s otázkou, má-li použít první třídy ve vlaku a který pokoj má se pro děvče na klinice připravit a zda by se nedoporučovalo přibrat zvláštního ošetřovatele. Zatím přistoupil Frank Braun k spící nevěstce. „Krásné děvče,“ zamumlal, „jako žhavé zlaté zmije plazí se tvé kadeře.“ Stáhl si z prstu úzký zlatý kroužek s malou perlou. Chopil se její ruky a navlékl jí svůj prsten na prst. „Tu máš. Ema Stenhopová dala mi ten prsten, když mě její kvetoucí kouzlo otrávilo. Byla krásná a silná a byla jako ty nezvykle vzácná nevěstka. Spi, dítě, sni o svém milovaném princi a o svém princi-dítěti!“ Sklonil se a políbil ji lehce na čelo. Vešli nosiči s nosítky pro nemocné. Uložili na ně spící nevěstku, oblékli ji narychlo, přikryli ji teplými vlněnými přikrývkami a odnesli ji. „Jako mrtvola,“ pomyslil si Frank Braun. Dr. Petersen se rozloučil a vyšel za nosiči.
Nyní oba osaměli. Uplynulo několik minut. Nikdo z nich nepromluvil. Poté přistoupil tajný rada k svému synovci. „Děkuji ti,“ řekl suše. „Není naprosto příčiny,“ odpověděl synovec. „Učinil jsem to jen proto, že mne to bavilo a bylo to pro mne malou změnou. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem to učinil pro tebe.“
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197166