Miroslav Sehnal .......................................................................................... Oko za oko
Zavřel jsem se v koupelně, posadil se na okraj vany, na jejímž dně zůstaly zbytky králičí potravy. Přemýšlel jsem o svém včerejším trucování, korunovaném hospodou, a dospěl jsem k přesvědčení, že odveta, kterou mi Marie připravila, byla v porovnání s mou směšnou revoltou bezdůvodně surová, zákeřná, neodpustitelně podlá a ponižující. Vytáhl jsem z kapsy saka mobilní telefon a vyťukal číslo své kolegyně z práce. Dělala sekretářku na personálním útvaru, mladá a sexy, krásná v krátké sukýnce, stejně jako v decentním kostýmku či sepraných džínách. Návrhy jí dávali snad všichni chlapi z podniku, zamilované i nemravné, každý se za ní mlsně ohlédl, jen já se decentně odvracel a nikdy jsem ji neoslovil. Netušila, že znám její telefonní číslo, nejspíš bude překvapená a zítra si na mě postěžuje řediteli. Nepřemýšlel jsem, co jí řeknu, čím zdůvodním, proč volám. V bolavém rozjitření, ve stavu nepopsatelné duševní trýzně, jsem si vzpomněl právě na ni, což mi připadalo fatální. Poznala v telefonu můj hlas, když jsem se představil, netápala v paměti, rozmlouvala se mnou jako s dobrým známým a byla ráda, že volám. Vyšel jsem z koupelny a setkal se v předsíni s Marií, která šla s dětmi na odpolední procházku do parku. „Zítra se vrátím pozdě,“ oznámil jsem bezbarvě, „jedu na služební cestu.“ Zavřel jsem si tak zadní vrátka pro případ, že bych si chtěl rande s Editou z personálního útvaru ještě rozmyslet. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197059
Miroslav Sehnal .......................................................................................... Oko za oko
Sešli jsme se na smluveném místě, byl jsem přesný a Edita taky. „Udělejme si romantický výlet do přírody,“ navrhl jsem. Chtěl jsem vzít Editu do míst, kde jsme jezdívali s Marií, činil jsem to částečně z jakési podvědomé setrvačnosti, ale taky proto, abych konfrontoval vzpomínky, které mě s Marií spojovaly, a vytěsnil je novými zážitky s Editou. „Proč ne,“ pokrčila rameny, „veď mě.“ Uvědomil jsem si, že mi tyká, vzala mě za ruku a oči jí zářily podobně jako Marii, když se loučila s Františkem. Nádraží žilo množstvím lidí, jedni spěchali dovnitř, jiní ven, postávali před jízdními řády, zavazadlovými skříňkami a nápojovými automaty. Koupil jsem jízdenky na přehradu, byla jen pár kilometrů za městem, vlak k ní jezdil bezmála tak často jako běžná městská doprava. Historická lokálka s parní lokomotivou a dřevěnými vagony, seděli jsme s Editou na lavici z úzkých lakovaných prken, stále mě držela za ruku, vedli jsme příjemný rozhovor, pokaždé jsme našli téma, o kterém jsme si dokázali zaujatě povídat. Vracelo se mi sebevědomí, s Editou jsem se cítil příjemně, lichotila mi její náklonnost. Nevěděla, co se mezi mnou a Marií stalo, nepochybně však tušila, že muselo k něčemu dojít, ale neptala se. Z vlaku jsem vystoupil jako první, podal jsem jí na schůdkách ruku, vyžádala si i druhou a pak mi seskočila do náruče. Sevřel jsem ji v objetí, nastavila mi rty a malinko 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197059
Miroslav Sehnal .......................................................................................... Oko za oko
přivřela oči. Poprvé jsem ji políbil, udělal jsem to stejně, jako se líbám s Marií. Neměl bych cítit žádný rozdíl, ale přesto jsem ho cítil. Nešli jsme k přehradě, ale protějším kopcem k lesu, posečenou louku shrabali do kupek sena, připomínaly bradavice na obrovské dlani. Sedli jsme si do stínu rozložitého stromu, vyzařovala z něj zvláštní síla, zdálo se mi, že s každým vdechnutím z ní část přetéká i do mě. Ucítil jsem opojení, nenadálý příliv mohutnosti, sevřel jsem Editu pevněji kolem ramen, nechtěl jsem tím naznačit touhu ani vášeň, byl to jen spontánní projev, nepodmíněný reflex, vyvolaný monumentalitou přírody. V obličeji měla najednou výraz odevzdání, změkla jako cín a položila se naznak do trávy. „Líbej mě,“ šeptala vzrušeně, „líbej!“ Zajela mi prsty do vlasů a přisála se ústy k mým rtům. Cítil jsem na zádech její nehty, škrábala mě vášnivě a bolestivě, příliš mě to nevzrušovalo, spíš mi to připadalo zbytečně teatrální. Představil jsem si Marii, v duchu jsem křičel, jak je nestoudná a zaslouží si, abych ji teď ztrestal, ale místo vášně to ve mně vyvolalo vztek. Zkusil jsem myslet pouze na Editu, na její nádherně oblá a pevná ňadra. Funěl jsem jí do ucha jako honicí pes, což bylo nakonec všechno, na co se mé vzrušení zmohlo. Pochopil jsem, že z milování nebude nic. Přestal jsem se po Editě válet, zvedl jsem se na lokty, viděl jsem jí zblízka do obličeje, byla roztoužená a opravdu krásná, až mě zamrazilo, že to nezabírá. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197059