Rodice_deti_1-432_Sestava 1 6.12.13 10:00 Stránka 98
Určení otcovství
dičovství). Není-li tento soulad dobře možný, je třeba s ohledem na konkrétní okolnosti případu uvážit, který z uvedených aspektů rodičovství převažuje.
I když je třeba notářský zápis Mgr. Randusové, v němž žalobce se žalovanou 1) osvědčili biologické otcovství žalobce k tehdy ještě nenarozené žalované 3), považovat za nulitní právní akt (protože nelze určit otcovství tam, kde je již určeno), přece jen, zejména ve spojení s výpovědí žalované 1) [o tom, že před narozením žalované 3) udržovala s žalobcem styky, i když dle jejího tvrzení „z jiného důvodu, než k vedení rodinného života‟], nelze vyloučit, že by rodinné vazby – nebýt následného postoje žalované 1) – se mohly rozvinout. Na druhou stranu, i když se rodinné vazby nevytvořily pro postoj žalované 1), nelze přehlížet, že žalobce žalovanou 3) nezná, nestýká se ní a nedošlo mezi nimi k vytvoření emočního pouta. I kdyby s ohledem na tyto skutečnosti nebylo dotčeno právo žalobce na rodinný život, právo znát své příbuzné se v každém případě nachází v poli působnosti pojmu „soukromý život“, který zahrnuje důležité aspekty osobní identity, z níž identita rodiče tvoří jednu její součást. V projednávané věci se proto uplatní ustanovení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. též věci Keegan proti Irsku, 1994, č. 16969/90, Nylund proti Finsku, 1999, č.27110/95, Odièvre proti Francii č. 42326/98).
Dovolává-li se žalobce zásad vyjádřených v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva o tom, že „respektování rodinného života‟ vyžaduje, aby biologická a sociální skutečnost převážila nad právní domněnkou, která se v tomto případě rozplývá tváří v tvář jak zjištěným skutečnostem, tak přáním dotčených osob, aniž by měl kdokoliv prospěch (věci Kroon a ostatní proti Nizozemsku, srov. rovněž nález
98
Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 2. 2007 sp. zn. II. ÚS 568/06, publikovaný pod č. 44 ve Sbírce Nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2007), je třeba k tomu uvést, že žalobcův poukaz na rozhodnutí ve věci Kroon a ostatní proti Nizozemí není s ohledem na okolnosti případu přiléhavý. V této věci se sice jednalo o případ, kde biologický otec popíral otcovství muže, kterému z titulu manžela matky dítěte svědčila právní domněnka otcovství, na rozdíl od přezkoumávané věci však v ní to byla kromě biologického otce rovněž matka dítěte, která před národními soudy neúspěšně popírala otcovství svého manžela; závěry v této věci proto nelze bez dalšího vztáhnout na posuzovaný případ, když je to právě žalovaná 1), jejíž mateřství je nezpochybněné, kdo nejen, že otcovství žalovaného 2) nepopírá, ale za „skutečného‟ otce ho výslovně prohlašuje, a když žalovaný 2) své otcovství k žalované 3) nepopřel.
Platná právní úprava vychází při určování mateřství z přirozenoprávních základů. Určené mateřství zakládá absolutní statusový vztah mezi matkou a dítětem, bez něhož nelze určit ani otcovství, ani další rodinné vazby. Prostřednictvím statusové žaloby žalobce v přezkoumávané věci nesleduje (pouze) uvedení právního otcovství k žalované 3) do souladu s otcovstvím biologickým a sociálním, ale vytvoření stavu nového, založeného čistě na biologické vazbě mezi ním a žalovanou 3). Tímto způsobem zamýšlený stav se však neomezuje na právo dítěte znát svého rodiče, ale – jak žalobce výslovně uvádí v dovolání – směřuje (a nutně musí směřovat) k výkonu rodičovských práv, která se teprve mohou odvíjet od statusu otce. Ačkoliv Ústavní soud v nálezu ze dne 20. února 2007 sp. zn. II. ÚS 568/06 položil principiální důraz na biologické vazby v rodině, nevyjádřil zcela bezvýhradný respekt toliko k biologické realitě, čehož se také v této věci domáhá ža-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196938