Útěk (Ukázka, strana 99)

už brzy

S tím se spojovala připomínka. Buď na Saru hodná. Riskovala ži­vot, aby tě mohla porodit, na to nesmíme zapomínat. „Tatínkovi nevadí, když má jiný názor než lidi, co jsou nad ním,“ řekla Sara, když se zhluboka nadechla. „Ale víš, jak se chová k li­dem, co jsou pod ním. Všemožně se snaží nevyvolávat v nich pocit, že se na ně vytahuje, a tak se prostě snižuje na jejich úroveň –“ Juliet to samozřejmě věděla. Slyšela, jak Sam hovoří s klukem u čerpací stanice, jak žertuje v železářství, ale nereagovala na to. „Musí jim podlízat,“ prohlásila Sara najednou změněným tónem, na samém okraji zlomyslnosti s lehkým zachechtáním. Juliet umyla kočárek, Penelopu i sebe a vypravila se na procházku do města. Vymluvila se na to, že potřebuje určitou značku mírně dezinfekčního mýdla na praní plenek – kdyby použila obyčejné mýdlo, miminko by dostalo vyrážku. Měla ovšem jiné důvody, ne­odolatelné, ale trapné. Tudy chodila celá léta do školy. Ještě na vysoké, kdykoli přijela domů na návštěvu, si připadala stále stejná – jako věčná školačka. Copak ji bude škola pořád bavit? zeptal se kdosi Sama v době, kdy právě vyhrála celostátní cenu vysokých škol za nejlepší latinský pře­klad, a ten odpověděl: „Už asi jo.“ Tím si vlastně střílel ze sebe. Chraň bůh, aby se zmiňoval o nějakých cenách. To obstará Sara – ačkoliv ta už možná zapomněla, za co ta cena byla. A teď je zase tady a jako kterákoli mladá maminka si veze v ko­čárku dítě. Dělá si starosti s mýdlem na pleny. A tohle není jenom její děťátko, ale dítě lásky. Někdy tak o Penelopě mluvila, ovšem je­nom s Erikem. Bral to jako žert, říkala to jako žert, protože přece žili spolu, dokonce už delší dobu, a měli v úmyslu v tom pokračovat. To, že se nevzali, pro něho nic neznamenalo, pokud věděla, a sama na to často zapomínala. Ale občas – a zvláště teď, tady doma, čer­pala

MUNRO-UTEK_zlom-po-kor.indd 98

13.2.2014 15:24:40 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196930

99

z faktu, že je neprovdaná, určitý pocit nadřazenosti, pošetilý příliv štěstí. „Tak – ty sis dneska vyšla ulicí,“ poznamenal Sam. (Říkal vždycky ulicí? Sara a Juliet říkaly do města.) „Potkalas někoho známého?“ „Musela jsem zajít do drogerie,“ hlásila Juliet. „Takže jsem mluvi­la s Charliem.“ Teď se s otcem bavili v kuchyni, po jedenácté v noci. Juliet usou­dila, že to je vhodná doba na přípravu lahví pro Penelopu na zítřek. „S malým Charliem?“ opakoval Sam. Nikdy se nezbavil toho dru­hého zvyku, na který už zapomněla, zvyku nadále nazývat bývalé žáky školními přezdívkami. „Jestlipak obdivoval ratolest?“ „Ovšem.“ „Bodejť by ne.“ Sam seděl u stolu, popíjel žitnou whisky a kouřil cigaretu. To po­píjení byla novinka. Sařin otec býval totiž alkoholik – ne vyložený ochlasta, pokračoval v práci jako veterinář, ale doma všechny tero­rizoval do té míry, že v dceři vzbudil hrůzu z pití –, a Sam si tedy doma nedal ani pivo, aspoň pokud Juliet věděla. Zašla do drogerie, protože jedině tam mohla dostat ono speciál­ní mýdlo na praní plen. Nepočítala s tím, že se tam setká s Charliem, třebaže to byl obchod jeho rodiny. Když o něm slyšela naposled, chystal se studovat na technice. Dnes mu to připomněla, možná netaktně, ale když jí odpověděl, že to tehdy nevyšlo, znělo to nenu­ceně, ba téměř žoviálně. V pase dost přibral a zřídly mu vlasy, při­šly částečně o vlny a lesk. Juliet nadšeně uvítal, polichotil jí i mi­minku a to ji zmátlo, takže cítila, jak jí obličej a krk hoří a mírně se potí po celou tu dobu, co na ni mluvil. Na střední škole by na ni neměl čas – až na slušné pozdravení, poněvadž se vždycky choval přátelsky,

MUNRO-UTEK_zlom-po-kor.indd 99

13.2.2014 15:24:40 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196930

už brzy

demokraticky. Chodil s nejpopulárnějšími dívkami ze ško­ly a jednu z nich si vzal, vykládal jí. Janey Peelovou. Mají dvě děti, jedno z nich asi tak velké jako Penelope, druhé větší. Z toho důvo­du, vysvětloval jí s otevřeností, jako by chtěl Juliet a její situaci dát najevo pochopení, vlastně nešel na vysokou. A tak uměl z Penelopy vymámit úsměv a zabroukání a bavil se s Juliet jako kolega rodič, někdo, kdo byl teď na stejné úrovni. Cíti­la, že jí to pitomě lichotí a těší ji to. Jeho pozornost však zahrnovala i něco jiného – letmý pohled na její levičku bez prstýnku, vtip, který utrousil o svém vlastním manželství. A ještě něco. Skrytě ji hodnotil a snad v ní teď viděl ženu předvádějící plody smělého sexuálního života. A zrovna Juliet, kdo by to od ní čekal? Suchar, šprt. „Je ti podobná?“ zeptal se jí, když přidřepl a zadíval se na Pene­lopu. „Je spíš po otci,“ odpověděla ledabyle, ale náramně hrdě, a nad horním rtem se jí perlil pot. „Vážně?“ podivil se Charlie a zvedl se. „Ovšem povím ti jedno. Připadalo mi nespravedlivý –“ „Povídal, že mu připadá nespravedlivý, co se ti stalo.“ „No ne, to že řekl? Cos mu na to odpověděla?“ „Nevěděla jsem, co říct. Nevěděla jsem, jak to myslí. Ale nechtě­la jsem, aby to poznal.“ „Dobře.“ Posadila se ke stolu. „Dala bych si taky panáka, ale whisky mi nechutná.“ „Takže ty teď taky piješ?“ „Víno. Vyrábíme si vlastní. V zátoce to dělá každý.“ Pak jí vyprávěl anekdotu toho druhu, jakou by si před ní dřív nikdy nedovolil opakovat. Šlo v ní o dvojici, která jde do motelu, a končila větou: „Je to přesně tak, jak to vykládám dívkám v nedělní škole – na to, abyste se dobře bavily, nemusíte pít a kouřit.“

MUNRO-UTEK_zlom-po-kor.indd 100

13.2.2014 15:24:40 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196930