JFK 33 - zlom
13.5.1957 3:52
Stránka 101
Franti‰ka Vrbenská
Jsem duší dobrodruh, který neodolá výzvû vstoupit do cizích svûtÛ. Experimentujícího spisovatele mÛže literární hostování pfiijít draho, ale nestojí dobrodružná výprava za riziko? Potfietí se odvažuji návštûvy v univerzu JFK. Tfiebaže jsem se holedbala, že Kováfie vyšlu k Alence za zrcadlo, kouzlo reálných dûjin je silné. Proã si vymýšlet sté variace na moderní pohádková schémata „finální zápas Dobra se Zlem – zvyšujeme sázky!“, „XY se chystá ovládnout vesmír“, „vyhlašujeme pátrání po unikátním artefaktu“, když nám historie nabízí mraãna ùžasných a témûfi neznámých pfiíbûhÛ? Ještû dnes vnímáme jejich dopad. Nabízejí klíã k souãasné politice a nastavují zrcadlo aktuálním problémÛm. Spletitá situace pfielomu ãtrnáctého a patnáctého století: velké i malé války, intriky, vraždy, nebezpeãí z Východu, nepokoje a poslední Lucemburkové. Ideální jevištû! Ilustrace by pak mûla stylovû vycházet z reality, jenže ta není fotogenická. Poprosila jsem dobrého pfiítele, malífie Martina Brtnu. Zadumal se. Zavrãel, že není Gustav Krum. Poté prohlásil, že bude rovnûž experimentovat, a vytvofiil koláž. Právû teì, na podzim roku 2013, ubûhlo od pfiedobrazu událostí v povídce pfiesnû 595 let…
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196901
JFK 33 - zlom
13.5.1957 3:52
Stránka 102
HODINA KRÁLOVRAHA
Preludium Červ – „Červ, červ, žížala, do bláta se schovala, se smrtkou si zahrála…“ Bláto mrazí a páchne krví. Holý červ jménem John Francis Kovář se čtvernožky plazí černočernou nocí a prsty šátrá před sebou. Dech se mění v páru, drobný déšť dopadá jako kuličky rtuti. Není, podle čeho se orientovat, jen mokré nic. Kdyby se postavil, bude ve tmě klouzat a vrávorat. Bahno skrývá ostří a bodce osiřelých zbraní: jediná chyba, a zaplatí šlachou bosého chodidla. Země je rozrytá bitvou, naředěná živočišnými tekutinami, špikovaná spoustou matérií a předmětů, které do ní zadupali. Snaží se nahmatat nepoškozenou zbraň, objevit mrtvolu, z níž by snadno a nenápadně stáhl použitelný kus oděvu. S tím, co šlo lehce sebrat, ho na sklonku dne předešli jiní. Nachází jen trosky věcí a tvorů. Má smůlu, po údolí u pevnosti Dobor je rozeseto přes patnáct tisíc padlých. Dost zraněných po soumraku zahubilo ledové mokro; mohl by narazit na méně zdevastovaného nebožtíka… Z temně šedé nicoty zablikají zlaté oči pochodní. Pomalý pleskot, jak koňská kopyta rozrážejí husté kaluže. Někdo chraptivě žebroní a sténá. Další tlupa vítězů se vrací s kořistí a zajatci. JFK se přitiskne tváří k ledové zemi. Dlaň mu sjede po tvrdé, slizké oblině. Bláto si mlaskne, prsty se smeknou a zaboří se do rosolovité hmoty v čímsi očním důlku. Kovář se nepohne. Potlačuje třesavku a nutkání ke kašli. Je nahý a prokřehlý jako ram-
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196901
JFK 33 - zlom
13.5.1957 3:52
Stránka 103
HODINA KRÁLOVRAHA pouch. Je mrtvý… dokud uherští lehkooděnci nedorazí k hlavnímu ležení tak o tři sta metrů dál. Zazní hlasy tlumené vlhkým oparem. Záře čadících ohnišť se natáhne po stínech. Expediční skupinky se takhle courají od večera a nezdá se, že před ránem skončí. Musí to risknout! Přikrčí se a rozeběhne se šikmo od táborového centra, jemuž vládne nádherný královský stan. Nechráněné nohy se boří po lýtka do marastu bojiště. JFK klopýtá o neviděné překážky, padá, zraňuje se a hrabe se dál. Nemůže si být úplně jistý, kde se co v temnotách nalézá, ale určitou představu si udělal – a naviguje ho pach koní. Létavice další pochodně. Znovu se vrhá do bahna. Tentokrát ho míjí jediný jezdec. Kovář se odváží maličko vzhlédnout. Leknutí mu na mžik zastaví srdce. Z míst, kam směřuje, na něj v odlesku plamene zírá zástup mužů… Pak mu to dojde. Na jižní straně tábořiště se hemží háj vztyčených tyčí – zlámaných kopí a osekaných kmínků, držáků pro výřad bledých, urousaných hlav. Ještě před západem slunce seděly na krcích dvou stovek urozených bosenských předáků, do nedávna spolubojovníků Zikmunda Lucemburského proti Osmanské říši. Když byla bitva ztracena, lapli je, svázali, a král je dal bez prodlení setnout. Dobře, mají to odbyté. Kovář chce žít. Další namáhavý, přesto nerušený přesun. Koně v improvizované ohradě, další jen zajištění úvazky. Cennější oři pod nouzovými přístřešky z plachet, na soumary a koníky kmánů prší. Hlídku nevidět, déšť sráží pachy. Ostatně JFK je obalený zeminou, která nasákla krví a smrtí; všude kolem to jimi čpí. Odvazuje řemeny ze spěnek hnědáka, co vypadá jakž takž ve formě, vyvádí ho a míjí chmurné stromořadí lebek. Do noci zabliká oranžová bludička. Kovář se přikrčí za koně, který bez komentářů solidárně couvne dál od příchozího. Voják zabodne vidlici se smolnou loučí do hlíny. Je unavený, ospalý a trochu přiopitý těžkým jižním vínem. Sáhne po tkanicích spodků – a otevře ústa k výkřiku, pravice sjede k opasku.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196901