Gévaudanské nestvůry aneb zrod bestie (Ukázka, strana 99)

102

Gévaudanské nestvůry aneb Zrod bestie

vzbuzuje stejné otázky jako „všechny podobné podobizny“. Jistěže „každý, kdo má čas nakreslit takové zvíře, musí mít rovněž čas na to je zastřelit“.108) Nehledě na skepsi, kterou mohlo Duhamelovo vyobrazení bestie vyvolat v některých kruzích, se brzy rozšířilo na veřejnosti a záhy se stalo paradigmatickým zástupcem bestie z Gévaudanu pro další rytce a tiskaře po celý rok 1765. Tiskařské obchody nabízely obrázek s popiskem „Portrét hyeny … dle M. Duhamela, důstojníka dobrovolných dragounů z Clermontu“. Duhamel dosáhl určité celonárodní proslulosti a jeho popisný jazyk – „velikosti jednoročního býčka“, „sršící jiskrné oči“, „výjimečně široká tlama“ – vytvořil předlohu pro další používání a úpravy ze strany tisku.

Slovní popis a vyobrazení bestie od Duhamela přispěly dokonce k určité stabilizaci při zobrazování bestie v prvních měsících roku 1765. Lvi, panteři, medvědi a démoni se po lednu vyskytovali při zpodobňování bestie

„Portrét hyeny, líté bestie, jež skličuje Gévaudan, dle M. Duhamela, důstojníka dobrovolných dragounů z Clermontu.“ Jedno z mnoha vyobrazení, jež se objevila od konce ledna do poloviny dubna 1765. Tento obrázek mohl být nakreslen podle původního Duhamelova vyobrazení z ledna 1765 (není to však možné s určitostí zjistit), nebo mohl být jednou z mnoha napodobenin, jež Duhamela tolik trápily. Bibliothèque nationale de France, Rés. 4–LK2–786, fol. 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196892

Kapitola 3 | Vyrovnávání se s porážkou

103

s daleko nižší frekvencí a spekulace se začaly zaměřovat na užší charakteristiku i vyobrazení. Doprovodný dopis, jejž Duhamel zaslal intendantu Ballainvilliersovi v lednu, kdy začal distribuovat svůj tisk, obsahoval popis bestie nápadně podobný tomu, který poslal Moncanovi bezprostředně po klíčovém střetu ženy s bestií. V tomto dopise však byla více zdůrazněna smyšlená hybridita. Bestie tu získala délku leoparda, oči telete, nohy medvěda, hruď koně a možná i lví předky, avšak fyzická charakteristika zubů, drápů, srsti, ocasu, uší a čela vykazovala obdivuhodnou konzistenci s dřívější zprávou.109) Také list Courrier d’Avignon zahrnul ve svém popisu bestie zveřejněném v polovině ledna několik rysů zdůrazněných v Duhamelově dopise Moncanovi a Ballainvilliersovi – mohutnou hruď jako u koně, široké čelo „na jednu stopu napříč“ – a i list Gazette de Leyde brzy následoval své předchůdce.110) Náhle majetnický Duhamel dokonce vyjádřil znepokojení, když si v únoru všiml, že se varianta jeho vyobrazení nakreslená jistým malířem v Mende liší v několika důležitých ohledech od originálu. Do oběhu se dostala i jiná zavádějící vyobrazení Duhamelovy bestie a kapitán se cítil nucen ujistit hraběte de Lastic, že „ta, kterou jsem vám zaslal, se perfektně zvířeti podobá“. Malíř z Mende „se mnou [svou rytinu] nijak nekonzultoval“, a tudíž tato ani žádné jiné napodobeniny nejsou důvěryhodné.111) Svým úsilím zaměřeným na posílení myšlenky, že jeho nepřítel představuje výzvu, již je možno překonat pouze trpělivostí, získal Duhamel jistý, ačkoli omezený oddychový čas. Chápal však potřebu přinášet výsledky a v průběhu dalšího měsíce využil se svými muži každého šípu ve svém toulci. V lednu se snažil s nejpřísnější vážností posílit svůj požadavek, aby byl okamžitě informován, jakmile bude bestie zahlédnuta, či aby se ihned dozvěděl o jakýchkoli střetech s bestií. Rovněž informoval Moncana o svém záměru nalíčit na bestii pasti a ocenil štědrost komtesy de Fournels, jež mu nabídla k použití pasti patřící jejímu bratrovi markýzi Jeanu-Josephovi d’Apcher.112) Mezitím se zřejmě vyhnul dalšímu kontaktu s hrabětem d’Eu, neboť nechtěl riskovat své odvolání dříve, než bude mít k dispozici velkou novinu.113) Brzy poté, co se navrátil z Monpellieru do Saint-Chély, tedy 10. ledna, zosnoval kapitán svůj nejoriginálnější plán. Připravoval se nyní na to, jak těžit z odpudivé, avšak zjevně neukojitelné chuti bestie po ženách a dětech. „Jelikož je nemožné použít přílišné množství opatření vedoucích k zabití tohoto krutého zvířete,“ vysvětloval Saint-Priestovi, „rozhodli jsme se [pro opatření], které zcela jistě uspěje a jež hrabě de Moncan již povolil.“ Konzulové z různých vesnic roztroušených po celém území budou vyzváni,

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196892

104

Gévaudanské nestvůry aneb Zrod bestie

aby poskytli jednoho či dva dragouny spolu se „starými sukněmi a ženskými parukami, tak aby dragouni v přestrojení za ženy mohli doprovázet děti chodící na pole pást svá stáda“. Dragouni, převlečeni za snadný cíl útoku, budou ležet poblíž a vyhlížet lstivého predátora, připraveni při první příležitosti použít ukrytou zbraň.114) Duhamel ve svém dopise Moncanovi, v němž oznamoval zahájení této akce, trval na tom, že „všichni obyvatelé země očekávají od této lsti velký úspěch“. Zdá se však pravděpodobné, že použití dětí jako živé návnady a těžkopádnost, jež doprovázela logistické přípravy, zcela jistě přispěly k rozhořčení místních lidí, jež vzplálo na začátku února.115) Nehledě na velké naděje a naprostou troufalost tohoto plánu, jemuž se dostalo uznalého zveřejnění v listech Gazette de France a Gazette de Leyde, vysvětloval Duhamel sklesle o několik týdnů později v dopise Lasticovi, že se jeho plány nesetkaly s úspěchem.116) V osmi vesnicích rozesetých po celém regionu, a to v Auvergne i v Languedoku, rozmístil po dvou maskovaných dragounech. Převlečení dragouni, následovaní malými hlídkami, jež prohledávaly křoviny v okolí, doprovázeli děti do polí s kravami a ovcemi po dobu dvanácti po sobě jdoucích dní. Každý den však končil stejně, a to bez úspěchu. Duhamel, jenž plnil svůj plán, tvrdil, že neúspěch dragounů lze vysvětlit jen nadpřirozenými vlastnostmi bestie. Právě toho dne, kdy „jsem povolal své muže“, oznamoval nevěřícně, napadla bestie jedno dítě v blízkosti jedné z vesnic, jež byly hlídány. Tento útok sice nebyl smrtelný, a také nezanechal žádnou zmínku v místních archivech, avšak podle Duhamelova mínění byl tento údajný incident dostatečně záhadný a závažný, aby mu nabídl novou naději k očištění. Jako bychom slyšeli Duhamela říkat, že bestie číhá lišácky za rohem, aby udeřila, až bude vzduch čistý. Přísahal Lasticovi, že nemohl udělat více.117) Toto poslední zklamání vzbudilo v Duhamelovi pocity zoufalství, a když vražedný leden skončil zprávou, že bestii podlehla další oběť, nic netušící žena, která „máchala prádlo v potoce v Montchamps“ nedaleko Saint-Flour, kapitán vymyslel nový útočný plán.118) S pomocí provinčních úředníků a mnoha místních hodnostářů naplánoval na 7. února „generální hon“ (chasse générale), rozsáhlou, pečlivě a důkladně naplánovanou akci, kterou by bestie mohla přežít pouze s pomocí kouzel. Na konci tohoto velkolepého podniku překročila bestie práh světa celebrit a Duhamel se ocitl na prahu nejhoršího období své kariéry.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196892