Podivný případ se psem (Ukázka, strana 99)

[173] Mezi střechou kůlny a velkou rostlinou, která visí přes plot od sousedů, jsem viděl souhvězdí Orion.

Lidé říkají, že Orion se nazývá Orion proto, že Orion byl lovec a to souhvězdí vypadá jako lovec s kyjem a lukem a šípem, takhle

To je ale doopravdy hloupost, protože to jsou jen hvězdy a můžete spojit body v jakém směru chcete a dostanete dámu s deštníkem, která mává, nebo kávovar, jako má paní Shearsová, který je italský, s držadlem, kterým uniká pára ven, nebo dinosaura

101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196891

A ve vesmíru nejsou žádné dělící čáry, takže si můžete spojit kousek Orionu s kouskem Zajíce nebo Býka nebo Blíženců a můžete říct, že to je souhvězdí Hrozen vína nebo Ježíš nebo Bicykl (až na to, že za časů Římanů a Řeků, kdy byl Orion pojmenován Orion, bicykly ještě neznali).

A Orion rozhodně není lovec nebo kávovar nebo dinosaurus. Jsou to jen Betelgeuse a Bellatrix a Alnilam a Rigel a 17 dalších hvězd, jejichž jména neznám. A ty hvězdy jsou jaderné výbuchy, vzdálené bilióny mil.

A to je pravda.

[179] Zůstal jsem vzhůru až do 3 hodin 47 minut ráno. To bylo n ­ aposledy, co jsem se podíval na hodinky, než jsem usnul. Mají svítící ciferník, který se rozsvítí, když zmáčnete ťuplík, takže jsem na něj ve tmě viděl. Bylo mi zima a měl jsem strach, aby táta nevyšel ven a nenašel mě. Na zahradě jsem se ale cítil bezpečnější, protože jsem byl schovaný.

Pořád jsem se díval na oblohu. V noci se na zahradě na oblohu dívám rád. V létě někdy chodím v noci ven s baterkou a s planisférou, což jsou dva ploché kotouče z umělé hmoty se špendlíkem uprostřed. A na spodním je mapa oblohy a na vrchním je štěrbina, která má tvar paraboly a vy jí otáčíte dokola, abyste našli mapu oblohy, která je ten den a ten rok viditelná na severní zeměpisné šířce 51.50, což je šířka, na které leží Swindon, protože největší kus oblohy je vždycky na druhé straně zeměkoule.

A když se díváte na oblohu, víte, že se díváte na hvězdy, které jsou od vás stovky a tisíce světelných let daleko. A některé ty hvězdy už ani neexistují, protože jejich světlo k nám od nich letí tak dlouho, že už vyhasly nebo vybuchly a smrštily se v červené trpaslíky. A připadáte si hrozně malí, a když máte v životě potíže, je příjemné pomyšlení, že jsou negligible, což znamená, že jsou tak nicotné, že je ve svých plánech vůbec nemusíte brát v úvahu.

Moc dobře se mi nespalo, protože mi byla zima a protože zem pode mnou byla hrbolatá a tvrdá a protože Toby ve své kleci straš102

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196891

ně škrábal. Když jsem se ale úplně probral, svítalo a obloha byla celá oranžová a modrá a načervenalá a slyšel jsem, jak zpívají ptáci a tomu se říká ptačí chór. A zůstal jsem, kde jsem byl, další 2 hodiny a 32 minut, a pak jsem slyšel, jak na zahradu přišel táta a jak volá, „Christophere…? Christophere…?“ Takže jsem se otočil a našel velký pytel z umělé hmoty, umazaný od hlíny, ve kterém kdysi bylo umělé hnojivo, a vtěsnal jsem se i s klecí s Tobym a se zvláštní krabicí na jídlo do rohu mezi zeď kůlny a plot a sud na dešťovou vodu a přikryl jsem se pytlem od hnojiva. A pak jsem slyšel, jak táta jde dál do zahrady a vytáhl jsem z kapsy svůj švýcarský nůž a nastavil na něm pilku a držel ho pro případ, že by nás našel. A slyšel jsem, jak otvírá dvířka kůlny a nahlíží dovnitř. A pak jsem slyšel, jak řekl „do prdele.“ A pak jsem slyšel jeho kroky v keřích kolem kůlny a strašně mi bušilo srdce a znovu jsem měl pocit, jako bych měl v hrudníku ten obrovský nafouknutý míč, a myslím, že se asi díval dozadu za kůlnu, ale to jsem nemohl vidět, protože jsem byl schovaný, ale neviděl mě, protože jsem ho slyšel jít zpátky na horní konec zahrady.

A potom jsem se ani nepohnul a podíval se na hodinky a nepohnul jsem se 27 minut. A potom jsem slyšel, jak táta startuje dodávku. A věděl jsem, že to je jeho dodávka, protože jsem ji slyšel hodně často a bylo to blízko a věděl jsem, že to není auto nikoho ze sousedů, protože lidi, co berou drogy, mají kempingový volkswagen, a pan Thompsom, co bydlí v čísle 40, má Opla Asconu, a lidi, co bydlí v čísle 34, mají peugeota a ty všechny mají jiný zvuk.

A když jsem ho slyšel odjíždět od domu, věděl jsem, že můžu bezpečně vylézt ven.

A pak jsem se musel rozhodnout, co dál, protože v domě s tátou jsem už dál žít nemohl, protože to bylo nebezpečné.

A tak jsem se rozhodl.

Rozhodl jsem se, že půjdu a zaťukám na dveře paní Shearsové a budu žít u ní, protože jsem ji znal a nebyla cizí a už předtím jsem u ní bydlel, když na naší straně ulice nešel proud. A tentokrát mi neřekne, abych šel pryč, protože jí můžu říct, kdo zabil Wellingtona, a tak bude vědět, že jsem přítel. A taky pochopí, proč už nemůžu dál žít u táty.

Vzal jsem si ze zvláštní krabice na jídlo lékořicové pendreky a rů­žovou oplatku a poslední klementínku, dal jsem si je do kapsy 103

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196891