Láska ducha
MATKA A OTEC K řádům lásky ve vztahu mezi mužem a ženou za druhé patří, že muž a žena jsou společně orientováni na dítě, a že se jejich mužství a ženství realizuje až v dítěti. Neboť teprve jako otec se muž v plném smyslu stává mužem a teprve jako matka se žena v plném smyslu stává ženou, a teprve v dítěti se muž a žena v plném smyslu a pro všechny viditelně spojí v nerozlučné jedno. Je však pravda, že jejich rodičovská láska k dítěti jen dále rozvíjí a korunuje jejich lásku jako páru. Neboť jejich láska jako páru předchází jejich lásku jako rodičů k dítěti, a tak jako kořen vyživuje strom, i jejich láska jako páru nese a vyživuje jejich lásku jako rodičů k dítěti. Když tedy jejich vzájemná láska jako páru plyne z celého srdce, pak plyne z celého srdce i jejich láska jako rodičů k dítěti. A když jejich vzájemná láska jako páru chřadne, chřadne i jejich láska jako rodičů k dítěti. Cokoli, co muž a žena obdivují a milují na sobě a na partnerovi, to obdivují a milují i na svém dítěti. A cokoli, co muže a ženu na sobě a na partnerovi štve a vadí jim, to je štve a vadí jim i na jejich dítěti. Kolik úcty, lásky a pomoci se rodičům podaří vůči partnerovi ve vztahu, tolik se jim podaří i vůči dítěti. A kolik úcty, lásky a pomoci se jim vůči partnerovi nepodaří, tolik se jim nepodaří ani vůči dítěti. Pokud ale jejich rodičovská láska k dítěti jejich vzájemnou lásku jen dále rozvíjí a korunuje, pak se dítě cítí být od obou rodičů viděno, přijímáno, ctěno, milováno, a cítí se dobře a v pořádku.
TOUHA K jednomu známému terapeutovi přišel manželský pár a prosil jej o pomoc. Říkali: „Každou noc se pachtíme po silách k tomu, abychom dostáli své zodpovědnosti za udržení lidského rodu, a přesto jsme navzdory 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196849
Počátky
veškerému úsilí tento vznešený úkol dosud nebyli schopni splnit. Co jsme udělali špatně a co se ještě musíme naučit a udělat?“ Terapeut jim vysvětlil, že mu musí jen tiše naslouchat a pak, aniž by spolu mluvili, okamžitě odejít domů. Souhlasili. Pak jim řekl: „Každou noc se pachtíte po silách, abyste dostáli své zodpovědnosti za udržení lidského rodu, a přesto jste navzdory veškerému úsilí tento vznešený úkol dosud nebyli schopni splnit. Proč své vášni nedáte prostě volný průběh?“ A poslal je pryč. Vstali a spěchali domů, jako by se už nemohli dočkat. Sotva byli sami, shodili se sebe svršky a s vášní a potěšením se milovali. Za čtrnáct dní byla žena těhotná. Jiná žena, už trochu v letech, dala ve strachu z tikajících biologických hodin do novin inzerát: „Zdravotní sestra hledá vdovce s dětmi pro sňatek.“ Jaké vyhlídky na srdečnost a upřímnost takový vztah asi má? Mohla napsat: „Žena dychtí po muži. Kdo dychtí po mně?“
AKT LÁSKY Ostych z toho, pojmenovat slovy to, co je pro nás nejintimnější, a chtít to v partnerském vztahu jako to první a nejdůležitější, souvisí s tím, že v naší kultuře připadá mnoha lidem akt lásky mezi mužem a ženou téměř jako něco nevhodného a jako nedůstojná tělesná potřeba. A přeci je to ten největší možný lidský akt. Žádná jiná lidská činnost není tolik v souladu s řádem a hojností života a tolik nás nezavazuje k povinnosti vůči Celku světa. Žádná jiná lidská činnost nám nepřináší takové potěšení a v jeho důsledku takové milostné trápení. Žádná jiná lidská činnost s sebou nepřináší tolik důsledků a rizik, nevyvzdoruje si od nás i to poslední a nedělá nás tak vědoucí a moudré a lidské a velké, jako když muž v lásce přijme a pozná ženu a žena muže. Všechna další lidská činnost se zdá být k tomu 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196849
Láska ducha
přípravou a pomocí nebo jejím důsledkem, možná ještě přídavkem, anebo nedostatkem a náhradou. Akt lásky muže a ženy je zároveň naší nejpokornější činností. Nikde jinde sami sebe nedáváme v takové nahotě a neodhalujeme tak bezbranně místo, kde jsme nejzranitelnější; a proto si nic nechráníme s tak hlubokým ostychem, jako místo, kde se muž a žena milujíce setkávají a jeden druhému ukazují a svěřují to, co je pro ně nejintimnější. A akt lásky muže a ženy je naší nejodvážnější činností. Protože když se muž a žena spojí na zbytek svého života, tak i když se nacházejí teprve na počátku a před naplněním, hledí už do očí konci, vidí své hranice a nacházejí svůj rozměr.
PÁROVÁ VAZBA Jak se hezky praví v Bibli, muž skrze akt lásky opouští otce a matku, spojuje se se svou ženou a stanou se jedním tělem. To samé platí i pro ženu. Tomuto obrazu odpovídá duševní proces, který díky jeho účinku vnímáme jako reálný, protože způsobuje vazbu, která se, i navzdory našim přáním, jeví jako nezrušitelná a tím pádem také neopakovatelná. Dalo by se namítnout, že rozvod a po něm následující nový vztah svědčí o opaku. Ale druhý vztah působí jinak než první. Druhý muž a druhá žena cítí partnerovu vazbu na jeho prvního muže nebo ženu. Pozná se to podle toho, že druhý muž a druhá žena si svého nového partnera netroufají přijímat jako svého muže nebo ženu v plném smyslu tak jako toho prvního a také si je ponechat jako svého prvního muže nebo ženu. Neboť oba partneři vnímají druhý vztah vůči prvnímu jako vinu. To platí, i když první partner zemře, protože skutečně se od svého prvního partnera oddělíme jen v případě vlastní smrti. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196849